Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt
Hlavní strana ×
Bloxxter ×
O Codym ×
Články ×
Cizí díla × Knihovna ×
Magie ×
Necronomicon ×
Srazy ×
Ke stažení ×
Odkazy ×
Mapa stránek ×
Diskuse ×
Kontakt
© Copyright by Cody®
Planeta Marduk • Bůh Marduk • Annunakové • Nové objevy
Marduk, syn Enkiho se někdy kolem roku 2000 př.n.l. utkal s Ninurtou, synem Enlilovým a porazil ho v boji o trůn nejvyššího božstva. Když byl Marduk povýšen na krále bohů na zemi, byla mu jako nebeský protějšek přidělena planeta nefilů (Nefilim – ti, kteří sestoupil z nebe na zem), dvanáctá planeta. Babylóňané později tento mýtus upravili a dobyvatelskou planetu přejmenovali na Marduka a jejím znakem byl kříž.
Kde ale můžeme Marduk na obloze najít? To je otázka, kterou se zabývalo mnoho vědců a vznikalo tedy i mnoho teorií. Pro ukázku uvedu některé z nich. Nejdříve byl Marduk ztotožňován s Polárkou, ale údaje z babylónské mytologie to vyvrátily, neboť Marduk byl plnohodnotným členem sluneční soustavy. Další možností bylo Slunce, ale také byly nalezeny údaje v mytologii, které tuto domněnku vyvracovali. Dále se vyskytly teorie, které tvrdily, že Marduk je Mars, popřípadě Saturn. Další byl postup, jenž ztotožňoval Marduk s Jupiterem. Ovšem tento fakt byl na překážku s tvrzením, že chaldejci neznali planety za Saturnem.
Babylónský stvořitelský epos „Enuma Eliš“ (Též Enuma Elish = Když nahože…) jasně říká, že planeta Marduk byla vetřelcem, Sumerové jej nazývají Néberu (planeta křižovatky, planeta přechodů). Podívejme se co nám říká již zmiňovaný babylónský epos Enuma Eliš:
Néberu – nechť pevně drží přechody nebes a
země tak,
že nahoře i dole je nikdo nepřekročí a na něj každý čekat bude!
Néberu jest jako hvězda, jež na nebi jasně září.
Leží na křižovatce drah a
ostatní jen na ni hledí a takto praví:
„Jméno toho, jenž středem moře neúnavně
přecházel, budiž Néberu, držitel středu!”
Z toho můžeme vyvodit, že Marduk – Néberu/Nibiru (křižující planeta) je planeta s velmi dlouhou oběžnou dobou a když je v naší blízkosti vyskytuje se v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, což potvrzují i slova eposu: „skryté taje vědění odhaluje … nejzazší končiny vesmíru zří“. Byl popisován jako pozorovatel všech ostatních planet. Je docela možné, že to není planeta v pravém slova smyslu, ale spíše hvězdné těleso připomínající oběžnou dráhou kometu. Jako taková má své perigeum (v naší sluneční soustavě) i apogeum (kdesi v hlubinách vesmíru). I Sumerové měli pojmosloví vystihující tyto dvě slova „AN. UR“ (nebeská základna) „E. NUN“ (božský příbytek). Naše planeta byla vždy znázorňována jako okřídlený kotouč. Všude, kde archeologové odkrývali památky na středním východě, doprovázel tento znak všechny významné plastiky. Byl nalézán u králů, knězů, byl vyryt do pečetních válečků, vznášel se nad obrazy bitev i na zdech chrámů. Zdobil předměty, jak hliněné, kamenné tak i dřevěné. Uctívali jej v Sumeru, Akkadu, Asyrii, Babylonii, Elameii, Urarteii, Mari, Nuzi, Mitanni, Kenáánu, Egyptě, Persii i chetitští panovníci uznávali tento znak za nejvyšší.
Také u všech kultur byl příchod této planety znamením neklidu a příchozích katastrofických dnů. Starodávné texty mluví o této události jako o očekávané, předvídatelné a pozorovatelné události a popisovaly jaký dopad bude mít její další příchod na lidstvo. Den Mardukova příchodu bude doprovázen uragány, zemětřesením, záplavami a dokonce prý se Země přestane na jeden den otáčet kolem své osy! Pokud by v naší blízkosti opravdu byla planetu s nemalou gravitační silou, lze si docela dobře představit tyto události, možná nikdo nedokáže přesně předpovědět, co by se přesně na Zemi dělo. Dnes vědci potvrzují, že tělesa z podobně dlouhou oběžnou drahou opravdu existují, za příklad můžeme vzít Kohoutkovu kometu, jenž se v roce 1974 objevila v sluneční soustavě a vědci její oběžná dráhu spočetli na 7 500 až 75 000 let!!! Dvanáctá planeta má sice menší oběžnou dráhu (údajně to má být 3600 let), ale její existenci můžeme vyvozovat jen z gravitačních nesrovnalostí drah jiných planet. Vždyť i známé planety za Saturnem byly objeveny matematicky a ne přímým pozorováním, pokud bude Marduk objeven dříve než se dostane „na dohled“, bude to patrně právě matematicky.
Některé teorie předpovídají návrat Marduku již v roce 2003, každý si jistě odvodí, že tento fakt je nesmyslný, protože vezme-li v úvahu charakter této planety, pak je nám jasné, že již nyní bychom pociťovali dost vážné důsledky její blízké přítomnosti (psáno na jaře roku 2003, dnes již víme, že tato teorie byla vyvrácena - srpen 2004). Druhý termín je rok 2012. Je také zvláštní analogie s Mayským kalendářem jenž končí roku 2012. Bylo zjištěno, že k tomuto datu Slunce křižuje galaktický rovník a rovinu ekliptiky, uzavírá se celá perioda rotace zemské osy, a začíná nový „Posvátný strom“. Přichází konec Věku Světa a začíná Nový Věk. Pokud je to pravda, pak prokázali Mayové opravdu velice detailní znalost astronomie.
Marduk, doslovný význam „boží tele“, syn Ea, podle všeho bůh magie a čarování z raných věků. Tento dvouhlavý sluneční bůh dostal přídomek Bel „lord-pán“ a byl ztotožněn s Enlilem (sumerský bůh země a vzduchu a stvořitel), zejména on převzal vedoucí postavení v babylonském pantheonu během zápasů s Tiamat, mořským drakem ze slaných vod oceánu, symbolem chaosu a vod. Marduk coby nebeský šampion zabil Tiamat, a připevniv si tabule osudu Ma na vlastní hruď vytvořil nové světové uspořádání, které se týkalo i lidské rasy.
Je to zvláštní mýtus o stvoření: monstrum chaosu, byť zabito a roztrháno zůstalo jako tělo vesmíru a manifestovalo se ve svých dětech - bozích a bohyních od nichž právě Bel-Marduk obdržel vzdání úcty jako potvrzení svého primátu v jejich kruhu.
Marduk zpravil shromáždění bohů o tom, že středem jím stvořeného světa je Babylon, kde také postavil honosný palác. Jeho výsadní postavení v Mezopotámském náboženství a jeho široký vliv na kennaánskou mytologii se vysvětluje jako výsledek politické a ekonomické provázanosti s městem (Babylon), které se stalo dominantním v rámci úpadku sumerské moci.
V asyrsko-babylonském pantheonu byla silná henotheistická tendence a tak mnoho božstev bylo považováno za manifestaci Marduka: ten na sebe vzal 50 jmen. Jeho ženou byla Sarpanitu, zářící planeta Venuše.
Velký svátek boha o ranní rovnodennosti se jmenoval Zagmuk, začátek roku, kdy byl vzkříšen z mrtvých ve městě Esagila, „ domě, který zvedá svou hlavu“ (poznámka se vztahuje k astrologii -„dům“ a ke slunci, které v tom období „zvedá svou hlavu“ - a k chrámu zasvěcenému tomuto svátku). Nicméně, král Mursilis I., který stál v čele válečníků Hittite (Chetité) při vyplenění Babylonu kolem r. 1590 př.n.l., onen chrám svatého obrazu nakonec vyplenil.
Annunakové byli obyvatelé planety Marduk, před mnoha lety (údajně před 450 000 lety), přešli (dnes bychom to mohli nazvat invazí) z planety Marduk na Zemi. Zatímco Enlil, Enki a Ninchursag sestoupili na zem, Anu zůstal v nebeském příbytku jako vládce. Anu vládl se svojí družkou Antum, s jedním ministrem, třemi veliteli Mu, dvěmi veleknězi psané moudrosti, jedním ministrem pokladny, se dvěma vrchními a pěti pomocnými písaři. Původně sem přišli dobývat zlato, ale byli příliš vyčerpaní. Tak jejich vůdce Enki navrhl, aby zde prováděli tzv. genetické inženýrství na lidech, pro tuto hypotézu hovoří i to, že po nedávném rozluštění lidského genomu bylo zjištěno, že máme 223 “cizích” genů. Anu občas přijel na Zemi na návštěvu i Ištar občas navštívila Anua ne nebesích (Podle mýtů Anu (hlavní bůh) navštívil poprvé zemi a tím i datujeme vznik civilizace v Mezopotámii roku 3760 př. n. l.). Enlilovo sídelní město Nippur bylo „svazek nebe a země“. Jakmile si Sumerové uvědomili tyto cesty bohů do jejich domovů a zpět na zemi, zjistili, že jejich příbytek nemůže být příliš daleko. Anunnakové střežili také božské zbraně „ŠAR.UR“ a „ŠAR.GAZ“ (královský lovec a královský zabiják)
Volně zpracováno dle Z. Sitchina
Z. Sitchin tvrdí, že všichni bohové civilizací středního východu, Egypt nevyjímaje, byli totožní, měli jen jiná jména a byli to právě Annunakové! Egyptský bůh Ptah je Enki, jeho syn Ra není nikdo jiný než Marduk. Thoft (Thovt) byl v Sumeru zase nazýván jako Ningishzidda atp. Po schválení celého projektu začal Enki společně s Ninhursagem (což byl údajně vedoucí lékařského týmu) s úpravou lidského genetického kódu tím, že do něj vkládal geny Annunaků. Tím stvořili pracovní sílu s jejichž pomocí mohli rychleji a méně namáhavěji získávat zlato. Zajímavé je, že v Mezopotámii byl Bůh znázorňován dvojicí navzájem propletených hadů, tedy znakem dvoušroubovice DNA. O Anunnacích a mnoha dalších věcech vypovídá sumerský epos Enuma Eliš.
Ačkoliv s teoriemi ohledně planetky Marduk souhlasím s posledními trochu Dänikanenovskými teoriemi pana Sitchina nesouhlasím. Myslím, že představa mimozemšťanů provádějící invazi z planety, jenž by měla být téměř neobyvatelná,je dosti nesmyslný a hlavně nemyslíte, že už dost bylo teorií o masách mimozemšťanů v naší historii?. Mám pocit, že ač pan Sitchin je odborníkem na starou Mezopotámii, stačí si přečíst pár knih, abychom na Annunaky pohlíželi již zcela jinak a diametrálně odlišně než on.
Ze sumerštiny můžeme volně přeložit jako „knížecí sémě“, dle H. McCallové jde o starosumerské bohy plodnosti, podsvětí, země a nebes. Jejich celkový počet se pohybuje okolo šesti set. V podsvětí se později ze sedmi z nich stali soudcové, patří do sorty nižších bohů, jejich region působení byla Země. Jejich protějškem byli Igigi, kteří vládli na nebesích.
Pokud by Annunakové opravdu pocházeli z tajemné planety Marduk, nebyli by v mytologii jako jedni z nejvyšších bohů? Anu, Enlil, Marduk a ostatní se mezi Anunnaky neřadili - nebyli tedy „dobyvatelé“ této planety. Proč nejsou také Igigi zažazeni do systému Z. Sitchina? Vždyť v samotné mytologii staré Mezopotámie můžeme najít dost sporů, bitev i dalších faktorů, které, dle mého názoru vyvracejí, možnost ztotožnění Anunnaků s návštěvníky s vesmíru. Tedy je dost důvodů proč Annunakové nemohli být mimozemšťané a proč projekt genetického inženýrství v Mezopotámii pod patronací Annunaků můžeme vyvrátit jako nesmyslný.
Objekt, který američtí astronomové objevili asi 1,6 miliardy kilometrů za planetou Pluto v roce 2002, je Quaoar (Astronomové jej provizorně pojmenovali Quaoar, podle tvůrčí síly z mytologie kalifornských Indiánů.) o průměru asi 1280 kilometrů. Objekt má asi desetinu průměru Země. Slunce oběhne jednou za 288 let ve vzdálenosti šesti miliard kilometrů. Je asi poloviční ve srovnání s Plutem, ale je zřejmě větší než Plutův měsíc Chárón.
Objevili ho astronom Michael Brown z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně a jeho spolupracovník Chadwick Trujillo na snímcích ze 4. června, které pořídili z observatoře v Palomaru u San Diega. Objev potvrdilo pozorování z Hubbleova teleskopu. Archivní výzkum ukázal, že Quaoar byl zachycen na snímcích již v roce 1982, ale nikdo si ho nevšiml.
„Mohl být snadno zjištěn již před dvaceti lety, ale nedošlo k tomu,“ řekl k tomu Brown.
Quaoar je součástí tzv. Kuiperova pásu složeného z deseti miliard kusů ledu a skal obíhajících kolem Slunce za Neptunem. Vědci se domnívají, že tento pás tvoří zbytky hmoty, která se zkondenzovala do sluneční soustavy asi před pěti miliardami let. Má se za to, že odsud pocházejí i některé komety. Uvnitř pásu leží i Pluto. „Tento objev podporuje náš předpoklad, že by tam měl být jeden nebo dva objekty velké aspoň jako Pluto,“ řekl astronom David Jewitt, který před deseti lety pás objevil spolu s kolegyní Jane Luuovou.
Sedna je objekt, který někteří astronomové považují již za planetu a nikoliv za asteroid. Byla pojmenována podle innuitské (kmen eskymáků) bohyně moří. Poprvé byla tato „planeta“ spatřena z kalifornské observatoře Mount Palomar. Právě tato observatoř zveřejnila její rozměry (1 180 - 2 360 km), jenž jsou velmi podobné rozměrům Pluta a právě proto ji někteří vědci považují za planetu a ne za asteroid (někteří vědci si dokonce myslí, že je větší než Pluto).
Sedna je od Slunce 3x dál než jeji nejbližší soused Pluto (průměrná vzdálenost je 5.9 miliard km a oběžná doba/rok je 10 500 let). Předpokládá se, že jo to zčásti pustá skála, zčásti ledovec. Otáčí se relativně pomalu a je možné, že má i vlastní satelit. Povrchová teplota se pohybuje okolo -240°C. Patrně pochází z tzv. Kuiperova pásu, což je oblast nejvíce vzdálená od Slunce a je hustě pokryta objekty různých tvarů a velikostí, převažně asteroidy a planetkami z nichž jen 400 je známých.
Sednu ovšem většina vědců nepovažuje za planetu, ať už kvůli její velikosti, či kvůli tvaru oběžné dráhy. Argumentem je, že pokud by Pluto byl objeven v nynější době, patrně by nebyl uznán za Planetu stejně jako Sedna.
V posledních letech bylo objeveno několiv významných objektů, o nichž nepanuje přesný úzus zda jde o planety či jen asteroidy tedy tzv. kusy kamene. Quaoar v roce 2002 1 200 km, Ixion z roku 2001 1 065 km, Varuna v roce 2000 má 900 km. A konečně v posledních týdnech Sedna s rozměry 1 180 - 2 360km. Je jeden z těchto objektů Nibiru? Nebo jde jen o předzvěst příchodu křižující planety?
Závěrem tedy můžeme říct, že existenci planety Marduk, nemůžeme vyvrátit ani potvrdit. Snad jen, že další invaze nám nehrozí, což aleneznamená, že jsme před jejíhrozbou v bezpečí. Můžeme jen doufat, že až se vrátí planeta Marduk příště, budeme připraveni …
Planeta Marduk • Bůh Marduk • Annunakové • Nové objevy
Použitá literatura a zdroje:
Fantastická Fakta: články Zecharii Sitchina
„A Dictionary of World Mythology, New York, G. P. Putman's Sons 1980” via m.l.s.
Henrieta McCallová: Mezopotámské mýty
Jan Heller: Starověká náboženství
Samuel Noah Kramer: Mytologie Starověku
Astronomers discover 'new planet'
Pluto asi není poslední planetou
Zpět na hlavní stranu Codyho stránek
Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt