© Copyright by Patrick „Marigold“ Zandl
TOTO je svědectví o všem, co jsem viděl a co jsem se naučil v těch letech, kdy jsem vlastnil Tři pečeti Masshu. Viděl jsem tisíce a jeden měsíc a to je dozajista dlouhý čas pro život člověka, ačkoliv se říká, že proroci žili mnohem déle. Jsem slabý a nemocný, trpím velikými bolestmi a vyčerpáním a dech visí v mé hrudi jako zhaslá lampa. Jsem starý.
Přízraky nesou mé jméno ve svých půlnočních hovorech a ten tichý, mírný Hlas mě vyzývá z dáli. A mnohem důvěrnější Hlas křičí do mého ucha s bezbožnou netrpělivostí. Váha mé duše bude rozhodovat o místě jejího odpočinku. Před tím zde musím zapsat vše, co mohu, ohledně hrůz, jež se plíží Venku a kteréžto číhají a čekají u dveří na každého člověka; proto nám byla tato odvěká arkána dávno odkázána, byla zapomenuta všemi až na několik lidí, uctívačů Prvotních (jejich jména budiž zapomenuta!).
A pokud snad já nedokončím tento úkol, vezmi, co jest zde a odkryj zbývající, neboť čas jest krátký a lidstvo neví ani nerozumí zlu, jež toho očekává; z každé strany, z každé Brány, z každé porušené bariéry od každého hloupého akolyty na počátku propukajícího šílenství.
Pro tebe je Kniha Mrtvých, Kniha Černé Země, kterou jsem předvolal níže v nebezpečí života, přesně tak, jak jsem ji přijal na úrovni Igigi (rovina zvěrokruhu, nebeských stálic, II. Sféra), krutého nebeského oživení od druhé strany Poutníků z Pustin.
Nechť všichni, kdož čtou tuto knihou jsou tímto varováni, neboť domov lidí je viděn a pozorován Rodem starověkých bohů a démonů z věků před časem, kteří hledají odplatu za zapomenutý boj, jenž vzal místo kdesi ve vesmíru a propůjčil jej světu ve dnech před stvořením člověka, kdy se Starší bohové procházeli po Vesmíru, rod Marduka, jak ho znali Chaldejští, a Enkiho, našeho Učitele, Pána Čarodějů.
Věz tedy, že já jsem prošel všemi Úrovněmi Bohů a také místy Bezprostorna a také jsem sestoupil do odporného místa Smrti a Věčné Touhy, kteráž všechna mohou být dosažena Branou Ganzir, postavené ve městě Ur ještě v časech před Babylonem.
Věz tedy také, že já jsem hovořil se všemi duchovními lidmi a démony, jejichž jména již dávnou nejsou známa ve společenství lidí, nebo ani nikdy známa nebyla. A duše někoho z nich mě předvolala na toto místo; dosud jsem já musel brát ostatní sebou, když jsem vás opouštěl. Anu nechť má soucit k mé duši!
Viděl jsem Neznámé Země, jaké žádná mapa nikdy nezaznamenala. Žil jsem na pouštích a ve zpustošených krajinách a hovořil jsem s duchy a dušemi povražděných mužů a s ženami, které zemřely při porodu, obětmi ďáblice Lammashta.
Cestoval jsem napříč všemi moři hledajíc palác Našeho Učitele a našel jsem kamenné monumenty poražených civilizací a rozluštil jsem písemnosti některých z nich; zatímco ostatní stále zůstávají tajemství pro kteréhokoliv ze žijících lidí. A tato civilizace byly zničeny právě pro vědomosti obsažené v těchto knihách.
Cestoval jsem taktéž mezi hvězdami a chvěl jsem se před Bohy. Našel jsem, konečně, formuli, s níž jsem mohl přejít Bránu Arzir a vstoupit do zakázané říše hnusného Igigi.
Já jsem probudil démony a smrt.
Já jsem vyzval duchy mých předků do skutečnosti a viditelného zjevení na vrcholku chrámu postaveného tak, aby dosáhl hvězd a aby se dotkl nejspodnějších doupat Hádových. Já jsem v ješitnosti a pýše zápolil s černými mágy Azag-thotha a prchl jsem na Zemi povolán Inannou (Ištar) a jejím bratrem Mardukem Pánem dvouhlavé Sekery.
Já jsem povolal armády proti Zemím Východu, vyzval jsem dav nepřátel a podrobil jsem si je a takto činíc, nalezl jsem Ngaa, Boha pohanů, jenž vydechoval plameny a řval jako tisíce hromů.
Já jsem nalezl strach.
Nalezl jsem Bránu vedoucí Ven, u níž Prvotní, kteří stále hledal vstup do našeho světa, drží věčnou stráž. Čichal jsem výpary těchto Prvotních, Královny Vnějšku, jejíž jméno jest napsáno v hrozivých grimoárech, svědectví jakési mrtvé civilizace, jejíž kněží, hledající sílu, otevřeli naráz děsivou, zlou Bránu jen hodinu mimo čas, a byli sežráni.
Přišel jsem ovládnout tyto vědomosti skrze zcela zvláštní obřady, jež jsem prováděl v místech, Řeky zvanými Mezopotámie, jsa zde zván synem negramotného pastýře.
Když jsem byl pouhým mladíkem, cestoval jsem sám po horách Východu, jež jsou domorodci zvány Masshu, zde jsem na šedém kameni nalezl vyřezané tři podivné symboly. Kámen byl vysoký jako zdravý muž a veliký byl jako rozložitý býk. Držel pevně v zemi a já jsem jím nemohl pohnout. Nemyslel jsem nadále na řezby, domnívaje se, že jde o práci kohosi, kdo zachycoval vítězství krále nad nepřítelem, rozdělal jsem si u paty kamene oheň, abych se ochránil před vlky, jež se potulovali po kraji a ukládal jsem se k spánku, neboť se snášela noc a já jsem byl daleko od mého města, Bet Durrabia. Byvše tak tři hodiny do rozbřesku, o devatenáctém Shabatu, byl jsem probuzen vytím psů, pravděpodobně vlků, nezvykle hlasitým, jakoby na dosah ruky vzdáleným. Oheň již uhasl v žhavé uhlíky a tyto rudé, sálající uhlíky roztančily mdlé stíny kolem kamenného monumentu se třemi řezbami. Narychlo jsem začal rozdělávat jiný oheň, když tu najednou šedý kámen počal vystupovat do vzduchu, jako by byl holubem. Nemohl jsem se ani pohnout ani hovořit ve strachu, že mi padne na hřbet a uchopí mne svými studenými prsty kolem lebky. Dik z Azug-bel-ya nebyl tak neznámým, jako tento pohled, i když zdánlivě tál v mých rukou.
Pojednou jsem zaslechl hlas, tichý, vzdálený a plný strachu, tu mně přepadl děs z loupežníků i padl jsem v bázni zpět na místo, kde jsem předtím byl, avšak létající kámen ještě neukázal nejmenší množství hrůz.
Nyní jsem mohl jasně vidět, že tři řezby na kamenném pomníku žhnuly plamenně rudou září, jako by kámen byl v ohni. Postavy si společně mumlaly modlitbu nebo vzývání, z čehož však mohlo být zaslechnuto jen pár slov, ta však byla v jakémsi neznámém jazyku; ačkoliv, Anu měj soucit s mou duší!, tento rituál my již dlouho nebyl neznámý.
Postavy, jejichž obličeje jsem nemohl vidět či rozpoznat, započaly ve vzduchu provádět divoké posunky s nožem, jenž se chladně a ostře blýskal do horské noci.
Zpod plovoucího kamene, z velkého kusu půdy, kde před tím vězel kámen, počal vystupovat ocas hada. Tento had byl dozajista větší, než jsem kdy před tím viděl. Jeho nejtenčí část byla zcela jako paže dvou mužů a jak povstávala ze země, byla následována jinou a stále více a více, až se země začala chvět pod tlakem obrovských kusů. Zpěv kněží, jež byli, jak jsem nyní věděl, služebníky jakési skryté Síly, zesílil a velmi se blížil hysterii.
IA! IA! ZI AZAG!
IA! IA! ZI AZKAK!
IA! IA! KUTULU ZI KUR!
IA!
Zem, kde jsem se ukrýval, zvlhla jakousi substancí, začala se mírně svažovat z dějiště jehož jsem byl svědkem. Dotkl jsem se vláhy i shledal jsem, že jest to krev. V hrůze jsem vzkřikl a dal jsem tím najevo svou přítomnost kněžím. Otočili se směrem ke mně a já jsem zhnuseně viděl, kterak sobě bodají dýkami do hrudi, čímž nadnášeli kámen za jakýmsi tajemným účelem, jehož smysl jsem neodhalil, ačkoliv jsem nyní věděl, že krev je potravou těchto duchů, kteříž jsou příčinou toho, že po bitvě pole válečné žhne nepřirozeným světlem, znamením těchto živících se duchů.
Nechť nás všechny Anu ochrání!
Můj výkřik uvrhl jejich rituál do chaosu a nepořádku. Rozeběhl jsem se jako o život horskou stezkou, jíž jsem přišel, a kněží se jali mne pronásledovat, ačkoliv se mi zdálo, že někteří zůstali vzadu, patrně proto, aby dokončili Rituál. Nicméně já jsem divoce prchal dolů ze svahu chladnou nocí, srdce rychle pulsovalo v mé hrudi a mou hlava ovládala horkost, zvuk odskakujících kamenů a dunění přicházelo ze zadu, velký kus země, po níž jsem běžel, se třásl. V úleku a zděšení jsem spadl na zem.
Vstávaje, ač jsem byl neozbrojen, otočil jsem se tváří k nepříteli, jež by mě dostihl - hotovil jsem se bojovat. K mému překvapení jsem neviděl žádného kněze ze starodávného hororu ani čaroděje zapovězených Umění, ale černá roucha spadnuvší na trávu, jež nikterak napohled nenaznačovala, že by pod nimi mohla být těla, či někdo živý.
Opatrně jsem přistoupil k prvnímu, nadzdvihl jsem ho dlouhou haluzí a vyzdvihl jsem roucho ze spleti plevele a trní. Vše, co zbylo z kněze, byla kaluž slizu, jako zelený olej a zápach těla, jako když se dlouho vysouší na slunci. Takový zápach by mne rychle přemohl, ale byl jsem pevně odhodlán najít ostatní, abych viděl, zda ten samý osud postihl i ostatní.
Kráčel jsem nazpět po svahu, po němž jsem před chvilkou v hrůze prchal, narazil jsem na dalšího z temných kněží, byl ve stejném stavu, jako ten první. Pokračoval jsem v chůzi, míjeje více takových rouch, jako ty, kolem kterých jsem šel prve, už jsem neriskoval je převracet., Potom jsem konečně došel k šedému kameni, jenž se tak nepřirozeně vznesl do vzduchu na příkaz kněží. Nyní vězel v zemi ještě hlouběji, ale řezby na něm stále žhnuly nadpřirozeným světlem. Had, nebo to, co jsem za hada považoval, zmizel, ale v popelu mého vyhaslého ohniště, nyní studeného a černého, byl lesklá kovová destička. Zdvihl jsem ji a viděl jsem, že na ní jsou vyryty takové symboly, jako na kameni, avšak mnohem složitější - jejich podobu jsem nemohl rozpoznat. Nikdy jsem neviděl podobné znaky, jako ty na kameni, měl jsem však ten pocit, že mohu skoro přečíst písmena, avšak nemohu - jako bych tento jazyk kdysi znal, ale je tomu už dávno, co jsem ho zapomněl. Začala mne bolet hlava, jako by ďábel roztloukal mou hlavu v prach, tu se náhle paprsek světla dotkl kovového amuletu - což byla ta destička, jak jsem nyní poznal - a hlas vstoupil od mé hlavy a sdělil mi tajemství scény, jíž jsem byl svědkem v jediném slovu:
KUTULU
V tom okamžiku, jako by do mého ucha náhle pošeptal, jsem porozumněl.
Zde jsou znaky vyryté na šedivém kameni, což byla Brána Ven.
A toto je amulet, jenž jsem držel v ruce a mám ho do dnešních dnů na krku, když píšu tato slova:
Ze tří vyrytých symbolů je první znamením našeho Rodu z druhé strany Hvězd a nazývá se ARRA v řeči Pisatele, který mne tomu naučil, vyslancem Prvotních. V řeči prastarého města Babylonu to značí UR.
Je to Znamení Závazku Starších Bohů, když jej uvidí ti, kdo nám ho dali, nezapomenou na nás. Tak přísahali!
Duchu Nebeský, pamatuj na nás!
Druhé je Starší Znamení a je Klíčem, jenž může povolat Sílu Starších Bohů, je-li použito se správnými slovy a způsoby. Má jméno a to zní AGGA.
Třetí je Znamením Strážce. Jmenuje se BANDAR. Strážce je Rod vyslaný Prvotními. Bdí, zatímco ostatní spí, ovšem musí být vykonán příslušný obřad a oběť; jinak, pokud je přivolán, obrátí se proti tobě.
Tyto znaky, aby působily, musí být vyryty do kamene zasazeného v zemi. Nebo rozmístěny na obětním oltáři. Nebo neseny Skálou při Vzývání. Nebo vyryty do kovu jednoho Boha či Bohyně a zavěšeny kolem krku, avšak schovány před pohledem rouhačů. Z této trojice ARRA a AGGA mohou být použity samostatně, jednotlivě, avšak BANDAR nesmí být používán sám, nýbrž jen s jedním, nebo oběma ostatními znaky, pro Strážce je zapotřebí připomenout Závazek, jímž je povinován Starším Bohům a našemu Rodu, jinak se obrátí proti tobě, sežere tě a zpustoší tvé město, pokud nepřispěchají na pomoc Starší Bohové vyrušení slzami tvých sluhů a pláčem tvých žen.
KAKAMMU!
Kovový amulet, jenž jsem získal z popela ohniště a který zachytil měsíční světlo je mocnou Pečetí proti čemukoliv, co by mohlo číhat v Bráně z Venku; jakmile tě to uvidí, ustoupí to od tebe
ZACHRÁNÍ TĚ POUZE TEHDY, DOPADÁ-LI SVĚTLO MĚSÍCE NA JEHO POVRCH
tedy, jsou-li zatmění měsíce či je měsíc za mraky, může být tato ochrana proti nepřátelům z Jiných Světů nedostatečnou a protivníci mohou zlomit barieru, nebo jim budeš sloužit až do skonání světa. V takovém případě není jiného východiska, než vydržet, dokud se měsíční světlo opět nerozletí po zemi, neboť měsíc je nejstarší mezi Úrovněmi a je hvězdným symbolem naší Smlouvy. NANNE, Otče Bohů, pamatuj na nás!
Pročež musí být amulet vyryt do čistého stříbra v plném měsíčním světle, aby na něj při práci dopadal měsíční svit a musí být vykonána základní měsíční zaklínadla a předepsané obřady, jak je dále popsáno v této knize. A amulet nikdy nesmí být vystavován slunečnímu svitu, pro SHAMMASH zvané UDU, jeho žárlivostí bude pečeť okradena o svou sílu. V takovém případě musí být očištěna v kafrovém roztoku a zaklínadla a rituály musí být znovu vykonány. Ale v pravdě, bude lépe vyrýt novou.
Tato tajemství ti předávám pod hrozbou života pomíjejícího v útrpnostech: nikdy je neodhaluj rouhačům, ani vyhnancům ani uctívačům Odvěkého Hada, nýbrž drž je ty sám na srdci neustále potichu, ve skrytu před světem.
Mír tobě!
Od nynějška, od osudové noci v Horách MASSHU, putoval jsem po zemi a hledal jsem klíč k tajným vědomostem, jež mi byly dány. Byla to obtížná a osamělá cesta, během té doby jsem nepoznal ženu, neměl jsem domova, pobýval jsem v rozličných zemích, ponejvíce v jeskyních či pouštích, naučil jsem se několika jazykům jako cestovatel a sjednáváním obchodu s řemeslníky jsem se naučil mnoha jejich dovednostem a novotám. Avšak moje sjednávání se mělo dít se Silami, které přebývaly v každé z těch zemí. A brzy jsem zjistil, že rozumím mnoha záležitostem, o nichž jsem dříve neměl ani potuchy, leda snad ve snu. Přátelé mého mládí mne opustili a já je. Když jsem byl již sedm let vzdálen od své rodiny, dozvěděl jsem se, že všichni zemřeli vlastní rukou, ale důvod mi nebyl nikdo schopen říct; jejich stáda byla zabita jako oběť nějaké neznámé epidemii.
Putoval jsem jako žebrák od města k městu, někde mne lidé přijímali vlídně, častěji pak zle; hrozili mi vězením. V případě nutnosti jsem byl schopen přesvědčit nějakého učeného muže, že jsem opravdový učenec; tehdy mi bylo dovoleno pročítat starodávné záznamy, kde byly zachyceny znalosti čarodějnictví, kouzelnictví, magie a alchymie. Učil jsem se kouzla, jež zapříčiňovala, že lidé onemocněli, umírali na mor, sněť, šílenství a jiné smrti. Naučil jsem se o různých třídách démonů a zlých bohů, jež existují a dozvěděl jsem se o staré legendě hovořící o Prvotních. Takto jsem tedy byl schopen vyzbrojit sám sebe proti ďáblici LAMMASHTA zvané též Meč Štěpící Lebku, kteréžto znamení působilo mnoho hrůzy a strachu a (někteří tak říkají) smrt většiny nejpozoruhodnějších druhů.
Časem jsem se naučil vše o jménech a insigniích démonů, ďáblů, čertů a příšer, jež jsou zde vypsána v Knize Černé Země. Poznal jsem sílu astrálních Bohů i to, jak jim vyzvat ku pomoci v případě potřeby. A také jsem poznal strašný úděl těch, kdož byli za astrálními duchy, úděl těch, kdož stráží vstup do Chrámu Zapomnění, Odvěkost Dní a Prvotní, jejichž Jména zde nemohu napsat.
Při mých osamělých obřadech v kopcích, bohoslužbách s ohněm a mečem, s vodou a dýkou a s pomocí podivné trávy rostoucí v jistých částech MASSHU s níž jsem nevědomky tehdy rozdělal oheň pod kamenem, s onou trávou, jež dává mysli velkou sílu putovat ohromnými vzdálenostmi v nebesích jakož i v peklech, jsem obdržel předpisy pro následující amulety a talismany, jež zajišťují Knězi bezpečný průchod mezi sférami, jimiž může putovat při hledání Moudrosti.
Ale nyní, tisíc a jeden měsíc jsa vzdálen mladosti, přiskřípl Maskim mé paty, Rabishu tahá za moje vlasy, Lammashta otevírá své hrůzné čelisti, AZAG-THOTH je slepě škodolibý na svém trůně, KUTULU pozvedá hlavu a upřeně se dívá nahoru skrze Varloorniho Závoje, skrze Propast, až svým pohledem spočine na mně; pročež já musím ve spěchu toto sepisovat, vypadá to, jako bych někde neuspěl, co se týče obřadů a rituálů, nebo předpisů či zasvěcení, nyní se však zdá, jako když veškeré množství ERESHKIGALINÝCH lží čeká, sní slintaje na můj odchod. Prosím Bohy, abych byl spasen a abych nezhynul jako Kněz ABDUL BEN-MARTU v Jeruzalémě (Bohové nechť se upamatují a mají nad ním soucit!). Můj osud již více není psán ve hvězdách, neboť jsem porušil hledáním síly pomocí Úrovní Chaldejský Závazek. Položil jsem nohu na měsíc a měsíc již více nemá síly nade mnou. Čáry mého života byly vyhlazeny mým putováním Pustinou, přes tato písmena psali bohové v nebesích. A stejně tak nyní mohu slyšet vlky vyjící v horách tak jako oné osudné noci; a oni volají mé jméno a jména Dalších. Obávám se o své tělo, ale ještě více se strachuji o svou duši.
Nezapomeň, v každém volném okamžiku volej k Bohům, aby na tebe nezapomněli neboť oni jsou zapomínající a velmi vzdálení. Zapaluj svůj oheň vysoko v horách, na vrcholcích chrámů a pyramid, aby tebe viděli a na tebe se upamatovali.
Nezapomeň také opsat každý předpis, jež jsem níže sepsal, a nezměnit ani řádky ani písmena co by na šíři vlasu, ve strachu ze změny významu nebo, a to hůře, aby nedošlo k zlomení hvězdy v Bráně GANZIRA, Bráně Smrti, Bráně Stínů a Skořepin. Odříkej zaklínání tak, jak jsou zde napsána, způsobem, jakým je předepsáno. Připrav rituály bez chyb, na náležitém místě a čase vykonej zasvěcení.
Nechť jsou Ti Bohové stále milostiplní!
Nechť unikneš čelistem MASKIMA a přemůžeš sílu Prvotních!
A BOHOVÉ NECHŤ TI DOVOLÍ ZEMŘÍT DŘÍVE NEŽ PRVOTNÍ JEŠTĚ JEDNOU OVLÁDNOU ZEMI!
KAKAMMU! SELAH!