Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt

Záhady a zvláštní souvislosti

Hrad Houska stojí na místě, kde nemá z tehdejších hledisek žádný větší význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v pusté krajině bez dostupného zdroje vody. V podstatě neexistuje žádný rozumný důvod, proč byl hrad zbudován. (pozn. Cody: Již vyvráceno.)
Zvláštní je i čtvercový půdorys, na rozdíl od ostatních hradů byl stavěn tak, aby bránil to, co je uvnitř hradu úniku ven a ne průniku dobyvatelů dovnitř. Tento systém je zaměřen na obytnou část, která nebyla ani v 17. století zbořena. Její částí je i hradní kaple, která stojí v centru celého hradního systému, a jak se zdá, je tím nejdůležitějším místem. I hospodářské budovy byly zcela nelogicky mimo hrad.
Ačkoliv měl původně hrad zbourán, ušel svému osudu a krutou daň zaplatily jen stavby obranného charakteru, jenž byly zbourány. Nabízí se otázka k čemu tedy hrad, jenž neplnil obrannou funkci?
Staré kroniky určují výjimečnost Housky, vždy zde konali strážní službu největší muži České země. Pravděpodobně se zde střežilo něco, co se za žádných okolností nemělo dostat ven. Možná zde naopak bylo něco tak vzácného, že jen ti nejvyšší měli přístup k těmto tajemstvím. nám může být legenda, že hrad je vystaven na skále, kde je průrva nazývaná brána do pekel.
Zajímavý je i rozbor původu slova Houska od Jiřího Svobody , autora připravované knihy „Keltské indície v místních a pomístních jménech Čech a Moravy“ ze které také cituji:
„Slovanská etymologie se nabízí vzhledem k celkem jasnému obsahu názvu. Podle pověsti jde o jméno syna jednoho z pšovských knížat. Nicméně s přihlédnutím k mimořádným okolnostem, vážícím se k hradu samotnému, je možné uvažovat i o etymologii keltské. Keltové zde nepochybně žili a území ovlivnili v podobě místních názvů. Pravděpodobný výklad jména hradu bude z gael. GEA(S)TAM, vysl. Gos-ca, případně z dnešního welš. GIA(S)T, vyslov. Gos-c. V obou případech jde o stejný význam, který znamená brána. Vzhledem ke skutečnostem, které se objevují v lokálních pověstech Housky, jde o velmi zajímavou paralelu, neboť pověsti o jakési „bráně do pekla“ zde skutečně existují.“
Říká se, že každý kdo je na Housce fotografován nepohlédne fotografovi přímo do tváře a pokud ano, není jeho tvář stejně vidět a nebo fotografie nějak „nevyjde“ (pozn. Cody si myslí, že je to kravina, důkazy jsou...).
Mezi další zajímavosti patří i to, že stěny kaple jsou stále porostlé lišejníkem a jsou stále vlhké, zatímco okolní stěny jsou suché.
Na hradě byly dvě kaple, jedna uprostřed hradního komplexu, ta se nedochovala a druhá o níž bude za chvíli řeč.
Otvor do podzemí, kudy se údajně bylo možné dostat do pekla, byl vedle hradu, tam, kde stával barokní kostelík, který byl již dávno zbořen a otvor po nadlidské námaze zasypán. Dno tohoto torza je v dnešních dobách zasypáno až nepřirozeně listím a při průzkumu ani po 1,5 metru nenarazíte na dno.
Další zajímavostí je druhá hradní kaple. Zaujímá přízemí a první patro - na východě je uzavřena pěti stranami osmiúhelníka, na západě ji zakončuje tribuna přístupná buď z vnější dřevěné pavlače, nebo točitým schodištěm z dolní části kaple. Dovolil bych si připomenout analogii s posvátnou geometrií a číselným významem kabalistickým. Kaple u oltáře je rozdělena na 8 částí (jak dokládá barokní strop - viz výše) a devátou stranou (završením universa) jest oltář samozřejmě orientovaný na východ. Fresky v kapli pravděpodobně pocházejí z 30. let 14. století a zachovaly se v téměř původní podobě. Tématicky patří k nejvýznamnějším památkám ve střední Evropě. Pokrývají stěny v obdélníkových pásech. Ústředním motivem je ukřižování, které v té době nebylo obvyklé takto znázorňovat. Velmi zajímavé jsou také umístění postav, některé jsou až nepřirozeně znázorněny a motivy rozhodně nevypadají jako klasické křesťanské výjevy. Dokonce bychom našli postavy hlavou vzhůru a jiné zajímavosti. Na bočních stěnách výjevy ze života Panny Marie, Na stranách lodí jsou dvě velké postavy archanděla Gabriela a archanděla Michaela, vůdce nebeského vojska proti padlým andělům, ochránce proti mocnostem zla a ochranného ducha Izraele, vůdce křesťanských vojsk. Bojuje s drakem, symbolem zla, ďábla. Ten drak, jak se zdá, je také jednou s klíčových postav Housky. Na fresce je totiž zobrazen s jakousi zelenou koulí v pařátech. Traduje se, že území Housky kdysi dávno drak sužoval. Nad tribunou se tyčí, obklopen postavami světic, svatý Kryštof, legendární mučedník ze 3. století. Dále jsou v hradní kapli již zmíněné fresky Offera. Offerus byla stvůra, která se později přeměnila v lidskou bytost. Offerus byl alchymistickým jinotajem nosiče zlata. Zlato, jak víme je symbol Krista, kterého Kryštof neboli Krystoforos nosil na svých bedrech. Kryštof sloužil Ďáblovi, ale když zjistil, že se Ďábel bojí kříže, usoudil, že Kristus je mocnější než Ďábel a začal mu sloužit. Od těch dob se lidé obraceli ke Kryštofovi, aby je uchránil před morem, ale také před Ďáblem. Archanděl Gabriel váží duše při posledním soudu, Třetí malba, znázorňující zdvojenou, jakoby srostlou postavu. Jednu část tvoří světec se svatozáří, druhou (připojenou k němu zepředu) podivná humanoidní postava bez svatozáře. Další fresky vystihují boj dobra se zlem a zvláštností je postava bojovníka s obrovským lukem, který je naprosto neobvyklý a do dnešní doby nevysvětlen. Jedním z vysvětlení je, že se jedná o kentaura - střelce, symbol vyslyšené modlitby k Bohu. Tato bytost (jedná se o „bytost“ neb má jasně vidět ocas) střílí lukem (zvláštní je, že je to střelec - levák) na lidskou bytost a tuto malbu můžeme najít právě na stěně tribuny, odkud patrně kněží kázali. Podrobné vysvětlení fresek v kapli jste mohli slyšet v přednášce Arboria na konferenci Sfinga 14. května 2005.

Pověst o průrvě - bráně do pekel:

Kdysi pod hradem praskla skalní stěna a tím se otevřela brána pekel. Jak lidová slovesnost barvitě líčí, nebylo nouze o zjevování se démonů, ďáblů a jiných potvor. Nad místem praskliny tedy byla postavěna hradní kaple jako zátka „pekel“.

Pověst o odsouzenci:

Kdysi chtěli obyvatelé hradu zjistit jak opravdu peklo pod Houskou vypadá a tak nabídli odsouzenci na smrt milost, pokud ono „peklo“ zdokumentuje. On přikývl a tak jej začali spouštět po laně do průrvy - brány pekel, ale začal po chvíli vyděšeně křičet, vytáhli ho tedy urychleně ven. Vlasy mu zbělely hrůzou a tvrdil, že tam dole viděl ďábly a že se peklo nedá srovnat se smrtí a nadále odmítl „peklo“ popisovat! Údajně za několik dní zemřel. Lidé pak chtěli studnu zasypat, ale jako by byla studna bezedná veškeré kamení jen padalo a studna na ně zírala svou temnou hloubkou. Nakonec to vzdali … později se ji povedlo zasypat po třech letech usilovné práce majitele hradu Jana mladšího z Vartenberka.

Pověst o Ludmile:

V blízkosti hradu je i svatyně Sv. Ludmily, která zde ještě za dob svého „pohanského“ založení prováděla své rituály a zasvěcení. Více o sv. Ludmile.

Pověst o Orontovi z poloviny 17. století:

Na opuštěném hradě Housce, vystavěném na začátku 14. století pány z Dubé, poblíž Bezdězu, se v roce 1639 usadil hlouček zlotřilých vojáků, jejichž vůdcem byl Oront, bývalý poručík ve švédském vojsku, který se brzy stal postrachem celého okolí ... mezi lidmi se ujala víra, že švédský lupič uniká z nebezpečí nějakým kouzlem a že je dojista ve spolku s ďáblem. Dva myslivci se dohodli, že Oronta dostanou. Místní kovář jim očaroval flinty a stejně tak olověné kule, které neminou. Těsně u paty hradního vrchu stála opuštěná kovárna. Do té se oba myslivci vplížili, vylezli tam na půdu a ve střeše proti hradu odstranili nepozorovaně několik šindelů. Takto povstalým otvorem bylo vidět přímo na okna hradní síně, ve které přebýval Oront. Jeden z myslivců zařval: „Oronte, slyšíš mě, Oronte!“ Tu se otevřelo tabulkové okno hradní síně a z něho se vychýlil švédský lupič, aby zjistil, kdo jej volá. Po té, co spatřil na skalním výstupku jednoho z nich, tak se zeptal: „Čeho žádáš?“ Najednou se zablesklo a druhý myslivec vystřelil. Švéd s prostřeleným čelem zavrávoral u okna a jen stačil zvolat: „Mou černou slepici sem!“ Ale už bylo pozdě na nějaká kouzla, neboť v té chvíli se Oront skácel mrtev k zemi.

Použitá literatura a zdroje:
Fotografie fresky v kapli převzata od Klubu psychotroniky a UFO - Česká Lípa
Reportáže a články Aleše Česala z časopisu Fantastická Fakta a Magazín Záhad
Prohlídka hradu Houska
Série článků Jiřího Lapáčka na http://www.spirala.cz/

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt