Qqqqqqqqqqqqqqq a její tvorba

Dva světy

Na kraji lesa ve vesnici jménem Neznámá žila dívka. Neměla velký majetek, ale byla bohatá. Lidem z okolí připadala jako holubice, bílá, čistá, krásná a přinášející štěstí. Nikdo ji nikdy neviděl bez úsměvu. Ráno se probouzela za zpěvu ptáků, v poledne pletla věnečky z lučního kvítí a dávala je kolemjdoucím dětem a dlouze se dívala na hvězdy, když zapadlo slunko.

Naproti tomu ve velkoměstě Nevědomost v panelovém domě přežíval mladý muž. Jeden by řekl, že tenhle je mnohem bohatší než to děvče z Neznámé. Tento chlapík tvrdě pracoval. Každé ráno pod tlakem jeho okolí jezdíval do rodinné firmy (doslova) hromadnou dopravou a navečer se vracíval úplně zničený, unavený a nevrlý. Říkával, že pracuje pro peníze, aby mohl žít.

Jednoho víkendového odpoledne se rozhodl udělat si malý oddechový výlet. Chtěl jít do hor. Bůhví proč lidé chodívají zrovna do přírody. Snad aby si odpočinuli a vrátili se sami k sobě? Mladík tedy sedl do autobusu a nechal se unášet kamsi krajinou až přijel do malebné vesničky Neznámé.

Ale co čert nechtěl, v tu chvíli se spustil prudký déšť. Vítr divoce trhal korunami stromů a obracel mladíkovi deštník, takže za chvíli bylo úplně bezpředměté, zda deštník má nebo ne. Mladík se usadil k jednomu z domů na kraji lesa, aby byl aspoň trochu pod střechou a čekal, čekal, čekal... Možná ho náhoda přivedla právě sem. Dívka, o které jsem se zmínila o něco výše, vyběhla před dům a pozvala mladíka k sobě domů.

Když mu uvařila veliký hrnek bylinkového čaje a půjčila mu nějaké suché oblečení, povídali si o dnešním světě. Jak ona je šťastná a on je šťastný. Jaké ona má bohatství a jaké on má bohatství. Pomalu se do její tváře vtíralo kamenné bezvýrazné nic. Usmívala se jen nuceně a maličko. A zastavili se u práce.

„Já pracuju pro peníze, abych žil.“

A ona se zarazila a povídá: „A co pracoval, abys žil?“ Oči jí skelnatěly.

„Vždyť to říkám. Pracuju, abych žil.“

A tu poprvé zaplakala. Ještě nikdy neviděla někoho takového. Zrodila se v ní lítost, jakou dosud nepoznala. Jak déšť ustal, on nasedl do autobusu a odjel zase domů, do Nevědomosti.

Nicméně nedalo mu to a do vesnice se za dívčinou vracel měsíc co měsíc, potom týden co týden. Láska k ní v jeho srdci rostla. Nakonec si ji odvezl do města a ona se i tam usmívala, dívala na hvězdy a nacházela krásu ve všem, co viděla. A pak se vzali a milovali se nade vše. Každý byl jiný, ale dohromady tvořili jeden svět.

Qqqqqqqqqqqqqqq

Korekturu a přípravu do HTML a CSS provedl Cody.

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt