Qqqqqqqqqqqqqqq a její tvorba

Dva světy Na kraji lesa ve vesnici jménem Neznámá žila dívka. Neměla velký majetek, ale byla bohatá. Lidem z okolí připadala jako holubice, bílá, čistá, krásná a přinášející štěstí. Nikdo ji nikdy neviděl bez úsměvu. Ráno se probouzela za zpěvu ptáků, v poledne pletla věnečky z lučního kvítí a dávala je kolemjdoucím dětem a dlouze se dívala na hvězdy, když zapadlo slunko. Čtěte dále …	Sním Tak každý večer se propadám do spánku A projít chci celý světa kraj, Po loukách, kde v květech heřmánku Vidím lilie jak na slunci rozkvétaj. Čtěte dále …	Romance? Mým smyslem života byla květina, Zelená zrcadla strunka prolíná, Od spodu po vrchol hrdlo jediné, Korunka rudá…a kvete pro jiné. Čtěte dále …	Vaše černobílé nebe Pane, pane s hůlkou, ale bez klobouku, kdepak jste ztratil svou pravou tvář? Čtěte dále …
Hrací skříňka Našla jsem na půdě dědečkova domu hrací skřínku s panenkou, co zpívá a tančí k tomu. Čtěte dále …	Ze srdce Prší, prším, pršíme. Pršíme spolu. Prší venku, prší uvnitř a prší. Komupak déšť sluší? Čtěte dále …	Opakovat do nekonečna Byli tací, kteří mě chtěli, a byli takoví, co na mě zapomněli. Byli jiní, co mě hledali, a byli jinačí, co by mě svázali. Čtěte dále …	Pár kroků od pohádky Šla jsem jednou večer sama lesem - vracela jsem se z pouti. Bylo mi jasné, že bych přišla pěkně pozdě, kdybych obcházela půl města. Šlapala jsem po lesních cestičkách, zkratkách, po kterých chodím už od mala. Odbočila jsem na louku. Nade mnou už dávno vysvitly hvězdy a měsíc je všechny opatroval ve své stříbrné náruči. Čtěte dále …
Posedlost Byl jsem doma sám. Seděl jsem potichu v křesle a přemýšlel o tom, jak je báječné si tu sedět zabalený v dece, zatímco na parapetu bubnuje déšť. Poslouchal jsem ten rytmický zvuk a čím byl pomalejší, tím víc se mi protivil. Zpomaloval se, zpomaloval..až bylo úplné ticho. Neslyšel jsem, jak venku štěká pes, neslyšel jsem, že hodiny odbily půl jedné v noci a neslyšel jsem ani to, že se moje o osm let starší sestra Danny právě vrátila domů ze zábav. Propadal jsem se kamsi hluboko do nádherného ticha, ticha, které obsahuje všechno a zároveň nic. Mám citlivý sluch. Nesnáším hlasitou hudbu, hlučné rozhovory ani smích. Moje uši byly radarem, přijímaly sebemenší šelest, ale když jsem se propadal do svého Ticha… Čtěte dále …	Konec evokací ve skleníku Píše se rok 3078. Je krásné elektricky stíněné odpoledne. Slunce nabylo přílišné síly, než abychom se mohli pohybovat mimo náš velký Skleník. Naše atmosféra je téměř zničena, kyslík je vyráběn uměle v chemických laboratořích z vody, které je tu, mj., víc než dost. Tedy aspoň pro následujících 200let je tu pro náš zbylý milion a půl obyvatel Země dostatek. Čtěte dále …	Mars - úvod Cesta na Mars bude podle předpokladů trvat tři dny. Je to hezký pocit vznášet se ve vzduchoprázdnu, totiž zatím jen modulu umístěném nad Skleníkem, odkud se teprve má vyletět do vesmíru. Seshora město vypadalo tak jiskřivé, malé a smutné. Jsem si jistá, že ho vidím naposled. Už jsem se rozhodla. Čtěte dále …	Mars - II. kapitola „Vy jste chtěli, abych vám dělala pobočníka. Tak tady mě máte.“ Emko na nás významně kývl, ale popravdě – takhle jsme si Kátělaot nepředstavovali. Stála před námi, zkřivenými prsty hladila po hřbetě svého pidlookého potkana Shukiho a ačkoliv stála na dva metry od nás, velmi specificky páchla jakousi seniorskou zkažeností. Skrčená dvěstěčtyřicítka ve starém ošumělém plášti na nás zahlížela skoro až povýšeně. Občas si říkám, že by se doktoři měli ve svém postupu vpřed mírnit, nebo budeme nuceni čuchat i starší exponáty. Na druhé straně, pokud nám ji vybral Emko, musela být fakt třída. Čtěte dále …

Qqqqqqqqqqqqqqq

Přípravu do HTML a CSS provedl Cody.

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt