Qqqqqqqqqqqqqqq a její tvorba

Mars - Úvod

Cesta na Mars bude podle předpokladů trvat tři dny. Je to hezký pocit vznášet se ve vzduchoprázdnu, totiž zatím jen modulu umístěném nad Skleníkem, odkud se teprve má vyletět do vesmíru. Seshora město vypadalo tak jiskřivé, malé a smutné. Jsem si jistá, že ho vidím naposled. Už jsem se rozhodla.

„Nesundávejte si helmy ani nerozepínejte pásy. Startujeme.“ ozval se automatický robot. Za pár chvil se před raketoplánem otevřela kopule a my vyletěli ven. „Konečně volní!“ řekl někdo pár sedadel přede mnou. A já s ním souhlasila.

Stroj se rozklepal. Doufám, že jeho stěny vydrží, protože kdyby ne, spadli bychom všichni zase pěkně na Zem a já už se tam vrátit opravdu nechci! Potom pár vteřin bohužel nemohu situaci popsat. Všechno ubíhalo dozadu závratnou rychlostí, okénky nebylo prakticky nic vidět. Za několik minut jsme se už pohupovali na oběžné dráze Země.

„Ještě se můžeme vrátit.“ Problesklo mi hlavou. A ihned za tím naskočil druhý hlas „Co tě nemá. Nikdy. Země je minulostí, zapomenutou planetou.“ Tento výrok zcela uspokojil moje Superego a uklidnil mě.

Někde před námi se objevil jeden z ruských umělých satelitů Země a v něm posádka navigující raketoplány správným směrem. Veliké černo probodané miliony zářícími body se ve mně odráželo tak nekonečně mocně, jako bylo samo.

„No, doufám, že tam najdeme nějaké šikovné hackery, kteří nám pomohou v realizaci.“ zaslechla jsem znovu onen známý hlas několik sedadel před sebou.

„No, nevím, nevím. Ve Skleníku jich bylo málo. Co čekáš na Marsu?“ odpovídal mu jiný.

„Na Marsu je trochu volnější vláda a více kolonií. Netuším sice, jak to bude vypadat v Puchýři…“ Kvůli orientaci jsem si je označila jako OSOBA 1 a OSOBA 2.

„Necháme to náhodě, co říkáš?“ řekl OSOBA 2.

„Hmm… Mimochodem, už jsi někdy meditoval ve vesmíru?“ OSOBA 1.

„Ne. Je to prý nebezpečné.“

„O kolik to může být nebezpečnější, než na Zemi?“ opět OSOBA 1.

„Nehledě na fakt, že Země je také částí vesmíru.“ Projevil se někdo třetí, pro mě tedy OSOBA 3.

„Jo.“ OSOBA 1.

„Říká se to.“

„Lama Lachim o tom nic nepíše.“

„Lama Lachim je lama.“ OSOBA 2.

„Proč jako?“ OSOBA 1.

„Omezuje metro.“ Teprve teďka jsem skutečně nastražila ušiska. Metro, to je to klíčové slovo. Že bych tedy letěla v raketoplánu s metromágy?

„Blbost.“

„Hele, přestaňte kérat. Jestli tohle mám poslouchat celé tři dny…“ OSOBA 3. Odepnula jsem si pásy a pokusila se doplout vzduchoprázdnem k té záhadné trojici. Přirozeně jsem si u toho málem přerazila nohy i ruce, protože se ve vakuu neumím pohybovat.

„Ehm, promiňte, že vás ruším. Ehm…“ uvědomila jsem si, že jsem je vlastně neslušně přerušila v polovině rozhovoru a nevím, odkud začít. „…Zaslechla jsem něco o metromagii.“

Zpozorněli.

„Bezva. Nemůžeš si dávat pozor na jazyk? Určitě je to nějaká reportérka. To nám ještě chybělo!“ osopil se OSOBA 1 na OSOBU 2.

„Abych předešla nedorozumění – ehm, no, jmenuji se Sibannac a také trochu fušuji do řemesla.“ Podávala jsem jim ruku.

„Emko.“ Potřásl mi rukou kluk označený jako OSOBA 3.

„Já jsem Bagr, těší mě.“ OSOBA 1.

„Nezmar, ahoj.“ Natáhl se do uličky přes dva svoje kamarády podávaje mi ruku – OSOBA 2.

„No, takže jsem ze Skleníku. Narodila jsem se tam, ale protože je tam díky bezpečnosti v podstatě nemožné praktikovat…“

Upřímně řečeno, asi vás nebude zajímat, jak probíhala naše první konverzace. Emko se projevil jako poměrně znalý, Bagr a Nezmar byli bratři a přeborníci v nabourávání se do různých bezpečnostních systémů. Řekla bych, že Nezmar se ještě zcela neodpoutal od „tradičního“ pojetí magie, jinak je to docela sympatický týpek. Bagra nijak charakterizovat bohužel nemohu – za prvé je hodně specifickou osobností a za druhé se mi ho nepodařilo zcela prokouknout.

Let nám ubíhal poměrně rychle. Po pravici nám skrz začerněná okénka do kabiny svítilo Slunce, okolo něho se celkem svižně pohybovat Merkur. Druhého dne za ním trochu vykoukla i Venuše. Jupiter a další planety jsme bohužel neviděli. Cestu nám zpříjemňovala roboletuška, která do nás vytrvale cpala všelijaké „freshmints“ apod..

Kluci se ukázali jako správná parta. Když jsme přiletěli do modulu Marsu, červené planety, počkali jsme na sebe a domluvili se, že si na Marsu pronajmeme byty v jednom mrakodrapu. Všichni čtyři jsme vlastně rádi, že jsme našli někoho do party, nebudeme na novém místě „sami“ a doufáme v čilou spolupráci.

A ta skutečně byla. Po nějakých dvou měsících vzájemných návštěv už jsme snad mezi sebou neměli žádné tajemství. Společně jsme chodili ven, kouřili vodnici a kluci mi ukázali své krásné rostlinné exponáty ze Skleníku. Popůjčovali jsme si knihy a rozumovali. Jednoho bujarého večera jsme se shodli na tom, že bychom měli přestat zahálet.

„Navrhuju evokaci.“ říhnul si podnapilý Nezmar.

„Evokaci? K čemu nám to bude? A co chceš evokovat?“ zeptal se Bagr.

„Hmm.“

Emko se napil imitace červeného vína. „No, a co egregora?“ řekl.

Zrodil se skvělý nápad. Parta začala plánovat kdy a kde. Rozhodlo se, že vytvoříme bytost o jméně D´Bill a to přesně při sextilu Venuše a Jupitera. Místem určení se stane zahrada na výrobu kyslíku a geneticky upravené zeleniny 20km za Puchýřem, o které mimochodem nevíme, kde přesně se nachází. K realizaci nebylo daleko, rozvrhly se úlohy …

Qqqqqqqqqqqqqqq

Korekturu a přípravu do HTML a CSS provedl Cody.

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt