Qqqqqqqqqqqqqqq a její tvorba

Konec evokací ve skleníku

Píše se rok 3078. Je krásné elektricky stíněné odpoledne. Slunce nabylo přílišné síly, než abychom se mohli pohybovat mimo náš velký Skleník. Naše atmosféra je téměř zničena, kyslík je vyráběn uměle v chemických laboratořích z vody, které je tu, mj., víc než dost. Tedy aspoň pro následujících 200let je tu pro náš zbylý milion a půl obyvatel Země dostatek.

Lidé nepochopili zhola nic. A já také ne. Jsem členkou jedné hackerské skupiny, která se zabývá nabouráváním dnešních elektronických bezpečnostních systémů. Potřebujeme to. Děláme totiž věci, které na veřejnost jít nesmí… Žvýkám geneticky modifikovanou zeleninu, geneticky upravené vločky a umělé mléko a přemýšlím nad svým dnešním dnem. Čeká mě výlet hluboko do spleti mrakodrapů, dnes mám na plánu evokaci.

Půjde o saturnskou entitu, knížete saturnského – Nabama. Určitě jste toto jméno už někdy slyšeli. Už druhým měsícem se trápím asketickým životem, nepřejídám se, žádné geneticky upravené maso, žádný sex. Doufám, že mi to k něčemu bude.

Sehnala jsem si ze zahrad nazvaných Eden dubové a bukové listí. Totiž – dnes se stromy pastují v umělých podmínkách, protože venku mimo Skleník by nevydržely. Všude se přeci rozprostírá jedna velká louže, nekonečný oceán a náš Skleník, jedno ze tří sídel planety, stojí stejně jako ostatní na vysokých sloupech z kovů dovezených z Merkuru a z Venuše s vysokou nosností a nadpozemských vlastností. Takže stromy nám tu rostou v navežené a vysušené půdě, některé v uměle vyrobených houbách, které jsou napouštěny chemikáliemi, živinami z laboratoří, které stromy potřebují.

Dnes, přesně 2hod 30min. po západu slunce za obzor, nastává konjukce Saturnu a Jupitera, Saturn přechází do MC. Předpokládá se, že obrovské mračno plynů a smogu dnes náš „evropský“ Skleník zastře. Říkali to meteorologové. Mimochodem chtějí naši zemi očistit od obrovských vrstev těchto výparů a vyhodit je v obrovských přepravních orbitech do vesmíru. Možná jim nainstalují vlastní raketový pohon a namíří je mimo naši soustavu. Chci vidět, až to uvidí ufoni! Šedá planeta, ano, kdysi prý plná života.

A tu máme Nabama! Balím si věci, magickou hůlku, dýku, kadidlo, rituální plášť. Někteří říkají, že tyhle praktiky jsou už přežité. Já myslím, že vlivem senilnosti některých jedinců budou zakrátko naopak docela zažité. Mířím dovnitř města. Konkrétně mám namysli podzemní prostory ve čtvrtí Síť. Ze Sítě vedou tunely a chodby až na dno oceánu a potom se vrtají hlouběji a hlouběji pod povrch, aby vytěžili zbytky cenných surovin. Ani nebyl problém se tam dostat, tedy ne pro mě. Bezpečnosťák Sítě jsme měli dávno v malíku. A nikdo na nás nikdy nepřišel.

Je nezbytně nutné, abych evokace prováděla v podzemí. Musím se sice proplést několika obytnými buňkami pro dělníky a pro šéfky zdejších prostor, ale to nebude takový problém. Nechám shasnout světla. Jinak šéfka Sítě je nafintěná panička, zakládá si bůhvíproč na růžové barvě. Na povrchu ve Skleníku se povídá, že si dokonce nechává klonovat růžové pudly.

Minule, když jsem prováděla evokaci Lilith, jsem se rozhodla pro střechu jednoho z mrakodrapů. No a v polovině rituálu, když už se mi Lilith zhmotnila, mě oslnily silné reflektory. Přiletěly dva policejní vrtulníky s tím, ať okamžitě přestaneme exhibionističit, oblékneme se a opustíme zdejší prostory. Dole že budeme naloženi do policejních vozů a odvezeni na stanici. Lilith nechápala a já ji spěšně propustila. Mě pak potkali v poklidné chůzi na schodišti a na stanici vyslýchali tři hodiny s tím, kdo je má kolegyně a kam utekla. Co jim mám vykládat! A oni pak 48hodin prohledávali mrakodrap. Poučení pro příště – na střechu ne.

Tedy do podzemí. Rozbalila jsem si náčiníčko v jedné šachtě, kterou jsem zakódovala, aby vypadala činná a momentálně nepřístupná. Světila jsem Kruh, kreslila ho křídou na zem. Dvojitý. Na čtyři světové strany jsem psala Boží jména. Nedaleko jsem umístila rovné černé zrcadlo, ve kterém se mi Nabam měl zjevit. Ještě jednou jsem se ujistila, že všechny dveře jsou pevně zabezpečené. Snad tu nečíhají zavření hlídači ani jejich psi. Rozsvěcím baterku.

Začínám se zaříkáním. Vyslovuji magické formule. „Já, magickým jménem Sibannac ze Skleníku, volám Tě, Nabame! Přijď ke mně ve jménu Boha! In nomine Patris, in nomine Deo!“ Stojím připravená, sebevědomě svírám magickou hůlku. „NABAM!“ Elektrické obvody mírně zapraskaly. Někde z dálky se ozvala imitace hromu, říkám imitace, protože ve Skleníku nikdy neprší. Vylétly žhavé jiskry a popadaly na zem. Jejich třepotavé světlo se odráželo v zrcadle. „In nomine Patris, in nomine Deo! Přijď, Nabame, a zjev se mi v zrcadle!“ Další zvuková imitace, tentokrát jakoby se mi kolem Kruhu proběhl ježek. Zněla celkem hodnověrně. Saturnské zrcadlo trochu nadskočilo a posunulo se asi o dvacet centimetrů z původního místa. Počala z něho stoupat tmavě modrá pára. Zrcadlo samo začalo červenat, jakoby se tavilo, rudlo a žhnulo. Osvětlovalo tu druhou půlku místnosti, resp. To, co nestíhala osvítit má baterka.

Byla jsem osvícena. Ozvalo se další šílené zapraštění a v zrcadle se zjevila tmavá bezrosá tvář, beztvará a vysušená, popraskaná s žhnoucíma očima. Dívala se přímo na mě. „Bezva.“ Špitla jsem s radostí malého dítěte.

„Nabame, vítám Tě.“

„Co chceš? Proč mě voláš?“

„Potřebuji něco vědět. Zhmotni se napřed před Kruh.“

Dunivě se zasmál. „Já?“

„In nomine Patris, in nomine Deo, přikazují Ti to.“

Opět se zasmál.

Sáhla jsem po dýce. Nabam se zarazil, cítila jsem, jak mu zmzl úsměv. Pomalu se ze zrcadla vytratil. Cítila jsem ho všude kolem. Byl těsně za Kruhem. A pak se asi dva metry přede mnou objevil v podobě malého, salónově ostříhaného pudla. Světlo z baterky a modrá mlha dělala své. Vypadal neuvěřitelně silně a strašlivě.

Každopádně tento mi nepřipomínal Nabama ani trochu. Spíš bylo pravděpodobné, že jsem Nabama samotného vůbec nevyvolala. Ten by se nikdy ve zvířecí podobě nezjevil! Tedy jsem ho oslovila.

„Pojď blíž, Nabame. Ke mně!“

Pes přišel a tvářil se poměrně poslušně. Tady na tom místě bych čekala spíš víc vzdoru než poslušnosti. Budiž. Ale potom pronesl tenkým hláskem:

„Já nejsem Nabam!“ a podíval se mi pronikavě do očí. Posadil se.

Bylo mi to jasné. Jistěže! Nabam si prchnul! Nebo se neobtěžoval zhmotnit se. Takže jsem se zeptala: „Kdo jsi?“

„Já jsem šéfový pudl!“ ukázal růžový ocásek.

„Obětuji tě tedy Nabamovi.“

Zbledl.

„Jsem Nabam! Jsem Nabam!“

Přičemž se zjevil skutečný Nabam a milý pudl podlehl invokaci. Byl trochu v šoku. Chtěla jsem vyhnat Nabama z jeho těla a tak jsem namířila hůlku a připravila si příkaz. A pudl se zastavil a vyplázl jazyk a pronesl „Aport!“ Ne snad tím, že bych měla zájem dát mu sežrat vlastní nástroj, ale spíše údivem mi hůlka vypadla z ruky a vykutálela se z Kruhu. Pudl ji začal hryzat, po chvíli usilovného boje s hůlkou si začal hrát démon s ním. Zkřivil mu hnáty, pes vyvalil oči jakoby ho něco náramně stisklo. Na to jsem už neměla žaludek.

Nechala jsem pudla zmítat se v křečích a sbalila si svoje věci. Zaříkala jsem Nabama, že už mi ani nikomu z mého okolí neublíží a odejde v pokoji. Pudl byl osvobozen. Okousanou hůlku jsem sebrala několik metrů opodál a odešla. Tohle už i na mě bylo moc. V dnešní době jsou evokace pro zvířata. Já s nimi končím. Skleník pro ně není ideální místo. Sednu na raketoplán a poletím na Mars. Doufám, že se tam najde nějaký hacker, který nabourává systémy a nějaký zručný programátor, co zkonstruoval astrologické programy, které vypočítají aspekty vzhledem k Marsu.

Qqqqqqqqqqqqqqq

Korekturu a přípravu do HTML a CSS provedl Cody.

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt