Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt
Hlavní strana ×
Bloxxter ×
O Codym ×
Články ×
Cizí díla × Knihovna ×
Magie ×
Necronomicon ×
Srazy ×
Ke stažení ×
Odkazy ×
Mapa stránek ×
Diskuse ×
Kontakt
Alternativní výklad Erbenovy Kytice z Českého Ráje
© Copyright by Cody®
Kontaktní korespondence • Brány jinam
Archeologové zabývající se obdobím Laténu, zjistili, že oblast dnešního Českého ráje nebyla na rozdíl od blízkého okolí nikdy zemědělsky využívána, dokonce zde neleží ani keltské hroby. Jen tu a tam nalezneme zbytky keramiky či jiných keltských výrobků, většinou u jeskyní či jiných obdobných výrazných přírodních útvarů ovšem bez dalších souvislostí. To vše nám podsouvá myšlenku, že staří Keltové přišli, v rozverné náladě porozbíjeli několik nádob a poztráceli pár věcí a následně odešli a již se nikdy nevrátili. To je ovšem dost zvláštní představa, zvláště když ji srovnáme s nalezišti „Na šancích“, kde byla nalezena čtyřúhelníková svatyně s prokazatelnou orientací na východ slunce ve dnech rovnodennosti (viz významná orientace Keltů na astronomické svátky) či „hradiště“ Semín o rozloze 180 hektarů, jenž je obehnáno kamennými valy, kde nebyly dosud nalezeny stopy po osídlení. Toto monstrum mezi hradišti leží také uprostřed Českého ráje.
Všechny předcházející fakta nás tedy nutně vedou k myšlence, že celá tato oblast měla zcela jinou funkci než její okolí. Tato oblast tedy dle mého názoru (a nejen mého: Vladimír Mátl, Dr. Jiří Waldhauser) sloužila jako kultovní místo, sloužící k ryze náboženským aktivitám a tyto místa nazýváme posvátnými háji. To, že tato teorie není pouze fikcí nám potvrzuje existence podobných míst například jako je ostrov Anglesey u Marseille nebo Drunemeton u Ankary. Popis takového místa můžeme najít v Lucanově Občanské válce:
„ ...Stál tam posvátný háj,
byl nedotčen po dlouhé věky,
spletí svých větví tam svíral mlhavé šero a chladné stíny,
sluneční svit sem zdaleko nemohl vniknout... “
„ ...Lidé sem nechodí své vlastní oběti konat,
nýbrž háj nechali bohům.
Ať Foibos je uprostřed nebe,
nebo ať zavládne noc černá,
druid sám zachvívá se hrůzou,
má-li sem vstoupit,
má strach zde potkat vladaře háje... “
I tak tedy to mohlo vypadat v Českém ráji, ono není se čemu divit, sama příroda v Českém ráji k tomu vybízí. Přestavíme-li si majestátné rovné borovice čnící nad mohutné skalní masívy, temné, vlhké a chladné zákoutí v bludištích skalních měst, kam slunce za celý rok nezabloudí a přičteme-li k tomu kultovní podhoubí, nemohlo být lepší útočiště bytostem „odjinud“. Ať už to byli elementární bytosti, elementálové, démoni či různí bohové.
Tyto posvátné háje byly
určeny buď pouze bohům, nebo jiným bytostem, které tamní lidé uctívali nebo se jich obávali. Pouze kněží (v tomto případě druidové) mohli tato místa bez obav
navštěvovat, jiní sem měli zakázán vstup, jenž byl silně tabuizován. Upřímně, nikdo patrně tento zákaz neporušoval, kdo by se chtěl znelíbit duchům a démonům posvátného háje a potenciálně se stát jejich obětí a skončit jako puzzle? V těchto místech byla rejdiště bohů a polobohů, víl, elfů, skřítků, strašidel, démonů a různých jiných
potvor - na názvu nezáleží. Zkrátka a dobře elementálové všech druhů a barev. Na počest těchto bytostí se konaly oslavy, velmi často veselé, ale ovšem nejednou se stalo, že si démoni (či jiné entity hodné uctívání)
žádaly krvavé oběti. Díky faktu, že druidové
uměli s těmito bytostmi komunikovat a tak se občas stali obávanými vládci nad životem a smrtí obyvatel okolí posvátných hájů. Ovšem ne vždy mohli i samotní druidové vstoupit do posvátného háje. Pokud totiž nenastaly vhodné podmínky (Často význačné keltské svátky - Samhain, Beltaine,
atp. Téměř vždy šlo o výrazné astronomicko - astrologické
korespondence.), nebylo možné bez použití druidských magických praktik komunikovat s bytostmi „odtamtud“.
Tehdy ještě neexistovalo striktní rozdělení na dobro a zlo, nebe a peklo, jenž pak přišlo s nástupem křesťanství. Například ony pověstné hostiny na počest těchto bytostí vedl pán - kníže „odjinud“. Dost možná při těchto obřadech měl smysl velký hrnec, kde se vařili pochoutky jak pro přítomné
Kelty, tak i pro bytosti z „druhé“ strany. Teprve křesťanští misionáři z knížete udělali ďábla s rohy a z hrnce plného pochutin pekelný kotel, kde se smaží duše hříšníků. Je jasné, že poté se již prostí občané zdráhali se těchto akcí zúčastnit. Dle tradic jenž se nám z keltského světa zachovaly, můžeme říci, že svět těch „druhých“ se se světem naším úzce prolínal. Jen viděti jej bylo možné za přísně daných podmínek, ať už to byly významné keltské svátky či za pomoci druidských magických praktik.
Brány jinam - takto můžeme nazývat silná energetická místa, jenž svou polohou, tvarem a posláním umožňovaly lepší komunikaci s bytostmi z jiného světa. V
Českém ráji jich, jako v kultovním centru, bylo několik a proto se jimi i my budeme zabývat. Byly to často výrazné a silné přírodní útvary (skály, mohyly, jeskyně, prameny, jezera, studánky, posvátné stromy). Keltové věřili v mnohost světů a také možnost vstupů a přestupů do těchto zásvětí. K tomuto sloužili již výše zmíněné brány. To, že tato teorie není pouze utopickou fikcí nám pomůže potvrdit, světe div se, kvantová fyzika.
Prof. J. A. Wheeler v roce 1957 matematicky dokázal mnohost světů a tedy i to, že současně může existovat několik způsobů, verzí reality, tedy několik na sobě nezávislých dimenzí, jenž se od sebe mohou více či méně odlišovat. Tyto pole se mohou za určitých přesně daných podmínek prolínat a tím se dostáváme k našim „branám“. Takto můžeme vysvětlit mnohé pověsti a pohádky, kdy hrdina zmizel a rok o něm
nebylo slyšet a opět po roce, když se brána opět otevřela se vrátil. Keltové místa a čas těchto časoprostorových interdimenzionálních děr znali a dokázali je využívat.
Pokud se na tento fenomén podíváme z globálnějšího měřítka, může se
nám tímto vysvětlit mnoho záhad, od bermudského trojúhelníku, přes padající
hejna ryba nebo jiných artefaktů až po výskyt tajemných bytostí. Což je ale
nejzajímavější, je možné tyto brány identifikovat pomocí anomálií
elektromagnetického a gravitačního pole - nejsme tedy odkázáni na lidi
vybavené schopností vnímat tyto anomálie, ale můžeme se spolehnout i na vědecké
přístroje.
Zde byly nalezeny velmi cenné keltské artefakty nacházené jen v oppidech a nikoliv uprostřed skal! Pomineme-li možnost
keltského pokladu, tak nám opět v naší rovnici vychází významné kultovní místo, jemuž i odpovídá tak výrazný přírodní objekt jako je tato skála. Náš předpoklad je, že toto místo sloužilo jako rituální obětiště. Jako další možnost, jenž nevylučuje tu první, ba dokonce mohlo plnit obě dvě funkce zároveň, je poradní místo (ještě se teoretizuje o možnosti školícího centra adeptů druidského učení). O takových místech referuje
Caesar ve svých zápiscích o válce galské:
V určitou dobou zasedají druidové k soudu na posvěceném místě. ... Sem se sejdou odevšad všichni, kdo mají nějaké spory, a poslušně podrobují se jejich nálezům a rozsudkům...
Právě zde se nachází další z bran „jinam”. A je to právě skalní hrad Rotštejn, který najdeme na okraji klokočských skal. Kniha Labyrint tajemna od p. Stejskala nám nabízí jednu z možných návštěv jiného světa.
„ ...V hloubi pod zříceninami skalního hrádku je údajně ukryt velký poklad loupežníků. Místní usedlík se na velký pátek vydal poklad hledat. Byl Pohlcen skálou a strávil pod zemí celý rok, aniž to tušil... ”
Pohádka? Pověst? Náhoda? Možná ... jak si ale všímavý čtenář všiml, krásně nám tento případ koresponduje s teorií pana Wheelera. Vždyť právě v roce 2001 byla v jámě vedle turistické cesty nalezena zlatá keltská mince. Kolik lidí muselo projít kolem a nevšimlo si jí. že by ji nikdo neviděl? Co když je to pozdrav odjinud?
Dalším faktorem, které svědčí pro klokočské skály je existence svatyň, léta obstaráváných trampskou komunitou a to převážně Chechtalkou (patří jí za to můj dík). Jedná se o místa jenž plní svoji funkci jako svatyně i v této době. Každopádně celý skalní komplex klokočských skal na Vás dýchne nezapomenutelnou atmosférou, jenž mnohé přesvědčí o své druidské historii.
I zde, v tomto nepříliš známém skalním městě, můžeme najít významná místa. Kalich je místo, jenž byl významným místem kališníků v dobách perzekuce, později se toto místo stalo oblíbeným místem pro setkávání spiritistů a to ještě ve 20. století. To, že tomu tak bylo, svědčí o vyjímečnosti tohoto místa. Pokud již v těchto místech budete, doporučuji Vám navštívit a bedlivě prozkoumat blízké okolí neb člověk citlivý vycítí mnohem více než jest psáno v knihách a než najdete v mapách.
Nedávno jsem možnost prozkoumat i druhou stranu Maloskalského teritoria a musím říci, že jest dostipravděpodbné, že právě zde mohly být také „brány jinam“. Saklní útvary ne nepodobné druidským kolosům, posvátné duby a významně astronomicky orientovaná místa mophou doložit tuto mou teorii a pak také přítomnost pravěkého sídliště Drábovna!
Jak jsem již naznačil v úvodu, velmi významným objektem byl právě tento, nyní již pouze obdélníkový, val u Markvartic kousek od Sobotky. Jedná se o kultovní stavbu Keltů „čtyřúhelníkový val“ tedy svatyni Keltů, jenž stála hned vedle keltské vesnice, ale od běžného světa byla oddělena právě zmíněnými valy. Dovnitř se vcházelo dřevěněnou branou po dřevěném mostě. Uvnitř byly nalezeny zbytky náboženské stavby, snad chrámku, včetně podivné pece a ohrada pravděpodobně určená k rituálnímu pohřbu upálením (šlo o pohřeb muže - starce). Právě v této stavbě se prováděly veškeré obětiny patrně i včetně lidských, ovšem domnívám se, že v tomto případě šlo o vyjímečné případy (např. zajatci v případě války). Další zajímavost, která nás už snad ani u Keltů nepřekvapuje, je poloha stavby. Stojíte-li zde přímo o rovnodennosti, spatříte východ slunce přímo nad vrchem Veliš.
Hradiště Semín bylo nalezeno v podtroseckém údolí a stáří bylo určeno na na 490 - 190 l. př. n. l. a jde o vůbec nejrozsáhlejší plochu v České republice. Přímo se nám tedy nabízí teorie o vymezení sakrálního prostoru. Pokud si totiž srovnáme možnosti a podmínky tehdejších obyvatel, muselo být zbudování takového obřího komplexu motivováno náboženskými důvody. Představa, že si tehdejší zemědělci sbalí věci, opustí rodiny a jdou budovat tento komplex je velmi odvážná a tyto pohnutky musely být velmi silné, aby tak bylo učiněno.
Nejvýznamnější dominantou a tedy i nejvýznamnější branou jinam bylo místo, kde nyní stojí hrad Trosky. Již svým tvarem dva čedičové suky připomínají býčí rohy, což bylo tak silným impulsem, že toto místo nemohlo být opomenuto. To, že tomu tak opravdu bylo dosvědčují nálezy keramiky z dob 200-300 let př. n. l. , tedy z doby historických
Keltů. Tato keramika byla nalezena na příkrém skalnatém svahu hradu. Jestli jsem spadla z skalního věže, či toto je její původní umístění, se už ale asi nedovíme. Je ovšem zajímavé, že
Dr. Waldhauser tvrdí, že z místa nálezu je v den letního slunovratu vidět východ slunce přesně nad posvátnou horu Tábor. Ovšem, žádné jiné pozůstatky pobytu
Keltů nalezeny nebyly, tedy patrně i toto místo sloužilo jen ke kultovním účelům a
Keltové se tedy více zdržovali jen na místě, odkud měli východ slunce v tom pravém místě.
To, že toto místo je silným kandidátem prokázal i průzkum elektromagnetických
a gravitačních anomálií o němž referoval Jiří Unger ve článku Trosky
- Brána do jiných světů FF 1/2002. Jedná se o nejnižší místo na jižním
svahu v polovině vzdálenosti mezi oběma věžemi, kde najdeme prohlubeň po léta
nazývanou „díra do pekla“. Má být počátkem podzemní trhliny
procházející pod hradem až do hloubky 600 m!
Na Troskách také bylo nalezeno torzo pícky na odlévání bronzu, samotný akt odlévání byl zahalen rouškou tajemství a magičnosti, vždyť nejednou byla technika odlévání sloučena s magickými obřady.
Další, a ne nepodstatný fakt, je že Trosky byly patrně centrem kultu býka, což je patrné už z jejich tvaru.
Výše zmíněné pověsti sesbíral bývalý trosecký kastelán pan Ladislav Tomáš, ovšem dříve než s ním turnovská skupina Gnóm stihla udělat rozhovor, zemřel při autonehodě. Vladimír Mátl tvrdí, že si takto temný býk Trosek střeží svá tajemství.
Po publikaci tohoto článku se mi ozvalo několik lidí se zajímavými zkušenostmi. Příběh jednoho z nich (Lukáše Příhoňského) si dovoluji zde zveřejnit.
Dočetl sem se zde o chodbách pod Troskami a jejich původ mohu jedině potvrdit. Můj děda v těchto chodbách byl osobně a to po druhé světové válce. Tyto chodby sloužily v té době jako úkryt pro proti komunistický odboj. A vždy vypráví o obrovských jeskyních a kovaných vratech, které byly uzavřeny a kam mohli jen vyvolení. A ti říkali, že za nimi je další skalní místnost a labyrint chodeb a některé byly zatopeny, ale jen z části a když se proplavalo, mohlo se jít dále. A údajně prý jedna z nich vedla na Pannu a další do útrob země. Dále bych chtěl upozornit na zříceninu hradu Kozlov (Chlum) která leží mezi Všení a Podhájem - 6km od Turnova. Je to zřícenina pod kterou je také velký labyrint chodeb a údajně prý byl propojen s Troskami. Bohužel do těchto chodeb se dnes dostane pouze ten, kdo ví kde leží. Jsou totiž schovány pod listím a hlínou.
I když se o tom oficiálně příliš nemluví pod hradem samotným jsou doloženy a prokázány systémy chodeb včetně přírodně vzniklých puklin, možná i s rezervoárem vody. Jejich reálnou existenci mohou potvrdit Jan R. Plzeňský a Petr Pojman jenž tyto prostory navštívili a chodby částečně prozkoumali a zmapovali. Dobrodruhy ovšem musím upozornit, že dnes jsou již všechny chodby uzavřeny a blokovány mříží vsazenou do betonového okruží. Tedy ovšem pokud tyto chodby plně fungovaly i v dobách Keltů, jistě v těchto prostorách pod „býčími rohy“ probíhaly druidské rituály.
V roce 1996 Jan Skála a Petr Knobloch v jeskyni, jenž byla do té doby funkční jako trampský camp, objevili v jámě po ohništi keltský střep. A tak začali záchranné archeologické práce až 23. 9. 1997 večer po půl sedmé (o podzimní rovnodennosti) slunce ozářilo velký balvan a následná nález vedl k následující teorii: Právě v těchto místech Keltově prováděli své rituály v čase jarní a podzimní rovnodennosti!!! Tedy další brána jinam. Rekonstrukci celé situace můžete najít v paláci Templ na staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi.
A takto bychom mohli pokračovat dále, ať už bychom narazili na Prachovské skály, Borecké skály či dokonce proslulé Drábské světničky, na nichž ještě leží krvavý stín děsivého masakru keltských útočníků. Budeme-li procházet Český ráj a najdeme-li výrazný objekt, jenž vybočuje a vytváří kontrast s okolní krajinou, dost často byl kultovním místem starých Keltů. Tím ovšem nechci říci, že každá skála byla rituální oltář a za každým rohem číhala brána jinam. Jen snažím osvětlit problém sakrálního území, jímž Český ráj bezpochyby byl.
Ovšem nebudeme zastírat, že celá keltská historie a kultura je zastřena rouškou mlhy a tajemství. Vždyť se nám zachovalo tak malé množství důkazů, že o tom jak to tehdy vypadalo, můžeme vytvářet pouze nepotvrzené teorie, jejichž pravdivost pravděpodobně nebude nikdy potvrzena ani vyvrácena. Ovšem to, co jste právě přečetli je můj názor podpořený mnoha fakty, Budete-li chtít, a tomu bud velmi rád, sdělte mi Váš názor. Ať už mailem nebo pomocí formuláře níže.
Kontaktní korespondence • Brány jinam
Použitá literatura a zdroje:
Fantastická Fakta: články Vladimíra Mátla
Alternativní výklad Erbenovy Kytice z Českého Ráje
Zpět na hlavní stranu Codyho stránek
Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt