Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt

Úvod | Historie | Lovecraftův Necronomicon | Pravý Necronomicon | Praxe dle Necronomiconu | Souvislosti | Související texty a verse Necronomiconu

Rejstřík pojmů a jmen z Lovecraftova Necronomiconu a jeho mýtu Cthulhu:

Omlouvám se, ale tato stránka není zcela zbavena překlepů a chyb. V nejbližší době to opravím. Sorry fakt, teď nějak nestíhám vše. Tenhle web je obsáhlejší, než jsem očekával:-) Ještě jednou se omlouvám.

Ačkoliv se jedná o rejstřík entit a pojmů z Lovecraftova Necronomiconu a jeho mýtu Cthulhu, nezatracujme tuto stránku pro fiktivnost jejich údajů, některé analogie jsou velmi působivé. Inspirace Lovecraftova nám je bohužel neznámá, není tedy vyloučeno, že to co je na této stránce, je pouze spisovatelovou myslí přetvořený obraz reality.

U některých pojmů jsem nenalezl význam, pokud mi někdo může v těchto oblastech pomoci, uvítám to.

ABBITH
Svět sedmi sluncí, za nímž se nalézá dvojhvězda Xoth. Obyvatelé této planety jsou metalické mysli, které uchovávají mnohá tajemství vesmíru. Podle von Junzta, samotný Nyarlathotep žije, či je uvězněn, na Abbithu, přestože jiní tvrdí, že Plíživý chaos sídlí na Sarnothu, či že volně kráčí vesmírem.

ABHOTH
Bytost spojovaná se špínou a nemocí. V Hyperborejském věku žil Abhoth pod horou Voormithadreth. Nyní snad žije v hlubokých jeskyních pod Dunwichem, či snad pod Velkými Bariérovými útesy ve snové říši. Abhoth má podobu obrovského jezera šedého slizu. Neustále plodí své děti, bytosti neskutečné anatomické různorodosti. Většina z nich je Abhothem okamžitě znovu pohlcena, ale zbytek může utéct z jeskyně svého rodiče.
Při jednom ze zaznamenaných setkání s touto bytostí Abhoth vyslal svůj výběžek, aby omakal vetřelce, telepaticky se s ním dorozumíval, a potom mu umožnil pokračovat dál. Ostatní nemusejí mít to štěstí.
Bylo zaznamenáno pouze několik případů uctívání Abhota. Hyperborejská kolonie Krannoria Abhotha osvobodila, ale byla zničena svým nevděčným božstvem. „Abhoth Temný“ je také zmiňován na mnoha nápisech Chetitů. Zdá se, že Abhoth se o žádné své kulty nestará, a je nepravděpodobné, že by jim poskytoval nějaké výhody. Čas od času vyžaduje oběti, ale mnohé z nich si opatřuje sám když se zahalí iluzí a přivábí k sobě nic netušící oběti.
Někteří připisují Abhothovi stvoření veškerého zla, ale to se zdá být nepravděpodobným.

ADUMBRALI
Bytosti z jiné dimenze připomínající koule temnoty. Nejúplnější zmínky o Adumbrali se nacházejí ve Zpěvu Yste. Říká se, že tyto bytosti vysílají posly do jiných rozměrů, aby jim přilákali nové oběti pro jejich lovecké potěšení. Tito vyslanci se zdají být příslušníky domorodé kultury, ale mají nádherný vzhled a silné hypnotické schopnosti, které používají na přivábení svých obětí. Mysl takových nešťastníků bývá přenesena do domova Adumbrali, kde je mučena a pohlcena.

AHU-Y'HLOA
Město Bytostí z hlubin umístěné v moři poblíž Cornwallu. Tato metropole je stále ve výstavbě, kterou se zabývají bytosti z hlubin za pomoci svých bratrů z Y'ha-nthlei.

AKELEY, GEORGE GOODENOUGH (1901-1971)
Syn Henryho Akeleyho a zakladatel Bratrstva spirituálního světla. Matka George Akeleyho zemřela kvůli komplikacím při jeho porodu a mladík byl vychováván svým otcem a řadou ošetřovatelů.

AKELEY, HENRY WENTWORTH (1871-1928?)
Známý folklorista a dopisovatel Alberta Wilmartha. Akeley byl zřejmě synem Abednega Akeleye, ministranta sloužícího v Townshendské, Vermontské odnoži Církve hvězdné moudrosti, a Sarah Phillipsové, služce v Abednegově domácnosti. Přestože byla historka jeho matky pochybná, přijali jej lidé z města jako Abednegova dědice.
Jen málo známe o Akeleyho mládí, přestože si vybudoval úspěšnou kariéru v akademické oblasti, hlavně ve folkloristice. Oženil se, ale jeho manželka zemřela roku 1901 když dala život jejich jedinému synovi, Georgi Goodenoughovi Akeleymu.
Poté, co odešel do důchodu, vrátil se akeley do rodinného sídla v Townshendu. Téměř na konci života psal často dopisy mladému profesoru Wilmarthovi o legendách z jeho regionu. Akeley zmizel v srpnu roku 1928, po divokých historkách a výbuchu paranoie, které přesvědčili jeho sousedy o ztrátě duševního zdraví.

AKLO
Jazyk, který byl původně jazykem valusijských hadích lidí. V pozměněné formě se stále používá kněžími Velestarých (kterým jej předali jejich pánové), a Malým lidem z velšských legend. Termín „Aklo“ se může vztahovat na sérii magických rituálů (viz níže), či na specifický čas, kdy by se inkantance měly konat.
E.A. Hitchcockovy Poznámky k alchymii se zmiňují o „nyní nedosažitelných tajemstvích tabulek AKLO“, souboru spisků, které nebyly nikdy nalezeny. Alonzo Typer, poměrně známý okultista, možná četl tato „psaní Aklo“ či něco podobného, jelikož popisuje ve svém deníku rituály známé jako formule Aklo. Třetí z těchto formulí se používá ke zviditelnění neviditelného, ale použití ostatních je zahaleno tajemstvím.
Jistý okultista tvrdí, že Aklo nese mnoho podobností s Enochiánským jazykem, předlidským jazykem, který údajně John Dee objevil díky kontaktu s anděly, a který je užíván různými okultními skupinami dodnes. Přestože většina pasáží známých jako Aklo Enochiánštinu připomíná jen málo, nabízí toto spojení zajímavé možnosti. (Viz obzvláště „Aklo Sabaoth“ a „Odhalení Aklo“.)

AKLO SABAOTH (nebo AKLO PRO SABAOTHA)
Formule v jazyce Aklo používaná pro invokaci mimorozměrných bytostí. Aklo Sabaoth lze provádět pouze za jasné noci, kdy je měsíc v první čtvrti. Je účinná pouze na duchy, kteří mohou „odpovídat z kopců“; je možné, že existuje verze pro vyvolání duchů vzdušných.
Někteří spojují Aklo Sabaoth s inkantancemi Johna Dee, známými jako “Enochiánské klíče“, protože devatenáctý klíč vyvolává anděly “Airu“ (či Aethyru). Verze vyvolávající duchy kopců tedy může být nižší variantou původního Aklo Sabaoth. Měli bychom si také povšimnout, že “Sabaoth“ je hebrejský název pro „Pána Zástupů“, což je termín užívaný pro anděly. To je ale pouze spekulace a radíme, aby byli experimentátoři v těchto věcech opatrní.

AL-AZIF (také KITAB AL-AZIF)
Původní arabský titul Alhazredova Necronomiconu. Al-Azif se údajně vztahuje ke zvukům vydávaných v noci hmyzem, které lidé v Alhazredových časech považovali za volání džinů. Okultista Kenneth Grant poznamenal, že důvodem pro název knihy mohou být bzučivé zvuky slyšitelné během magických rituálů a kontakt s létajícími talíři. Jiní ovšem mění význam názvu Al-Azif za výrazy jako „vznášet se či létat“.
[Lovecraft převzal toto jméno z poznámky k Beckfordově Vathekovi, která se později ukázala jako mylná.]

ALALA
Bytost zmiňovaná v nechvalně proslulé Zelené knize. Alala může být obyvatelem Propasti S'lghuo.
[V Babylonském náboženství byla Alala personifikací síly, jejíž uctívání upadlo předtím, než se objevily první psané záznamy. Její jméno však tvořilo důležitou část mnoha magických obřadů pozdější doby. Zda o tom věděl Machen, nevíme.]

ALAOZAR
Legendární město umístěné na bájné Plošině Sung. Město bylo vystavěnoí na Ostrově hvězd na Jezeře hrůzy, kde přistály před tisíci lety mimozemské bytosti. Žádná výprava ještě toto město neobjevila, ale je to posvátné místo lidu Tcho-Tcho. Pod Alaozarem jsou jeskyně, v nichž žijí Lloigor a Zhar. Pokud jsou zprávy z vnitrozemí Barmy správné, je možné, že je toto město zničeno.

ALAR
1) Postava ze hry Král ve žlutém, v jednom případě.
2) Město obklopující Hasturovu metropoli ve stejné hře podle jiných pramenů.

ALDONES
1) Postava hledající trůn Yhtilu ve hře Král ve žlutém.
2) Zakladatel města Hasturovy vládnoucí dynastie ve stejné hře.

ALHAZRED, ABDUL (také ABD AL-AZRAD) (655?-738)
Básník a mystik ze Saany v Jemenu, proslulý svým dílem Kitab al-Azif (později známý jako Necronomicon). Tvrdil, že spatřil bájný Irem neboli sloupové město a pod zříceninami jistého bezejmenného města v poušti objevil otřesné letopisy a tajemství plemene staršího než lidstvo. Nebyl nijak horlivý muslim a uctíval bytosti, jež nazýval Yog - Sothoth a Cthulhu. Činy tohoto muže, který byl údajně potomkem mýtického kmene Ad, jsou dodnes legendami na Středním Východu.
Mládí Abdula Alhazreda zůstává zahaleno tajemstvím. Jeden ze zdrojů uvádí, že Alhazred byl mladým pastevcem, který jen tak tak unikl z rukou kultu Starých, Armitage ovšem tvrdí, že byl básník, jehož dary mu zajistily již v mládí velmi pohodlný život.
Alhazred cestoval na mnohá zapomenutá a nečistá místa Středního Východu. První z cest jej vedla do Egypta, kde studoval u čaroděje Yakthooba. Po smrti svého mistra vedl jeho žáky do Memfisu a Iremu, kde mnoho z nich zemřelo při podivné nehodě. Alhazred strávil krátký čas o samotě v Bezejmenném městě, potom se připojil ke svým akolytům v Alexandrii. Místní autority jej požádali, aby zbavil zla Černé mešity, a jeho neúspěch jej přinutil z tohoto města odjet. navštívil zříceniny Babylónu a podzemní taje Memfisu a strávil 200 let (!) o samotě ve velké jižní arabské poušti (pustý prostor, Dána, Karmínová poušť), o níž se povídá, že je osídlena a chráněna zlými duchy a netvory. Ti, kdo tuto poušť navštívili, o ní vyprávějí podivné a neuvěřitelné historky. Opět putoval do Bezejmenného města, a odtud cestoval do Údolí hrobek a Černé hoře v Turecku, než se usadil v Damašku.
Během pouti do Chorazinu u Galilejského moře Alhazred upadl do stavu transu. tento trans měl trvat osm let, během nichž napsal pojednání o magii zvané Kitab al-Azif, které Theodorus Philetas přejmenoval na Necronomicon, když je překládal do řečtiny. Za použití magických prostředků a halucinogeních drog šílený Arab nahlížel do jiných světů a rozměrů a sepsal vše, co viděl, ve své knize. Říká se také, že Alhared uctíval Cthulhu i Yog-Sothotha, přestože jiní jej popisují jako odpůrce těchto bytostí.
Ibn Khallikan, Alhazredův životopisec ze 12. století, vypráví, že byl „šílený“ básník pohlcen na tržišti v Damašku za plného světla neviditelným monstrem. Dokonce i tato legenda je zpochybňována, někteří tvrdí, že je tpo zmatené převyprávění jeho předchozích stavů transu či smrti jeho mistra Yakthooba. Další tvrdí, že jeho smrt byla přeludem, a že byl odvlečen do Bezejmenného města, aby zde byl mučen a zabit. Ebn Challikan (což je životopis z 12. Století) tvrdí, že byl za jasného světla uchvácen neviditelnou stvůrou s hrůzně sežrán před zraky diváků strnulých děsem.Několik kacířů z jeho dob prohlašovalo, že cestoval do Prázdné čtvrti, odkud se jednou vrátí.
Zdá se, že některý z ranných písařů, kteří kopírovali Necronomicon, zkomolil jméno autora knihy, protože „Abdul Alhazred“ není skutečné arabské jméno. Učenci navrhli mnohá řešení hádanky kolem Arabova pravého jména:
a) Abd al-Azrad, „uctivač velkého požírače“ (z „abd“ = uctivač/služebník, „al“ = určitý člen“, Azrad = „škrtič/požírač“) [Hamblin]
b) Abd al-'Uzza, „služebník Al-Uzzy (předmuslimská bohyně)“ [Stanley]
c) Abdallah Zahr-ad-Din, „služebník-Boha Květina-Víry“ (nepravděpodobné jméno, uvážíme-li víru šíleného Araba) [de Camp]
d) al-Hazred, jméno, které má význam „ten, kdo vidí, co nemá být viděno“ v jemenském dialektu [Farmer]
Kromě Necronomiconu se dochovalo pouze několik dalších Alhazredových děl, včetně povídky „Al Jeldah“ („Metla“) a několik z jeho básní, které byly populárné mezi tehdejší šlechtou.
[bldquo;Abdul Alhazred“ bylo jméno z Lovecraftových her, které si vymyslel buď on, nebo právník rodiny Whippleových, Albert Baker, když byl HPL ještě dítětem.]

ALLEN, ZADOK (asi 1831-1926?)
Opilec z Innsmouthu v Massachusetts. Když mu bylo asi patnáct, Innsmouth zasáhla morová rána a Allenův otec zemřel, z čehož se Allen nikdy nevzpamatoval. Stal se členem Esoterického řádu Dagona spolu s ostatními obyvateli města, ale nikdy nebyl přijat do nejužšího kruhu. Zmizel v létě roku 1926 po rozhovoru s Robertem Olmsteadem.

ALMONSIN

ANGELL, GEORGE GAMMELL (1857-1926)
Emeritní profesor semitských jazyků na Brownově univerzitě, který podlehl srdečnímu infarktu 23. listopadu 1926. Angell se věnoval výzkumu celosvětového kultu Cthulhu, a následující učenci, počínaje jeho synovcem Francisem Thursonem, vystavěli své závěry na díle tohoto muže.

ANTARKTOS, HORA
Hora ležící poblíž Jižního pólu, pod kterou žije Velestarý Gol-goroth.

APHOOM ZHAH
Plamenná bytost zplozená Cthughou poté, co byl tento Velestarý uvězněn. Aphoom Zhah se zjevuje jako šedý plápolající plamen, který zmrazí vše, čeho se dotkne.
Poté, co opustil Fomalhaut, strávil Aphoom Zhah nějakou dobu v Yakshi předtím, než přišel na Zemi, kde se usadil na Hoře Yarak (či Yaanek) na Severním pólu. Podle Pnakotických rukopisů jej tam Staří bozi našli a upoutali ho do hluboké jámy pod Pólem. Aphoom Zhah ve vzteku vypouštěl chlad, až kolem něj zmrzlo celé okolí. Tato bytost byla zodpovědná za směrování Rlim Shaikorta ke zničení Mhu Thulan. V následujících letech samotný Aphoom Zhah vytvořil chlad, který zničil Hyperboreu, Zobnu a Lomar.
Věří se, že Aphoom Zhah zplodil Gnop-keh, Rhan-Tegotha a Voorma. Gnopkehové a Voormis jej uctívají, ale není znám žádný jeho lidský kult.

ARAN, HORA
Vrchol, který se nachází v Údolí Ooth-Nargai poblíž Celepphais. Jeho úbočí jsou pokryta hustým porostem ginkgo, vrchol je pokryt sněhem po celý rok. Přestože bohové Země nikdy netančili na této hoře, příběhy o podivných ledových sochách odpuzují poutníky od toho, aby šplhali po jejích úbočích.

ARKHAM
Město na řece Miskatonic v okrese Essex v Massachusetts. Arkham byl založen na konci 17. století svobodomyšlenkáři, pro které bylo náboženské okolí příliš přísné. Město se zpočátku rozrůstalo pomalu, základí příjmy tvořilo zemědělství. Kolem roku 1692, čarodějnická horečka, která řádila v Salemu zasáhla i toto město. Arkhamské úřady odeslali přinejmenším jednu čarodějnici, Keziah Masonovou, k soudu do Salemu, a Goody Fowlerová byla oběšena rozběsněným davem po svém návratu do města roku 1704.
V polovině 18. století se Arkham stal prosperujícím přístavem. Byl to jeden z nejvlivnější z městských kapitánů, Jeremiah Orne, díky jehož knihám a příspěvkům byla založena Miskatonická liberální akademie. Počátkem 19. století námořní obchod upadal, ale podél břehů Miskatoniku vyrostlo mnoho mlýnů. V roce 1861 se Miskatonická liberální akademie, která se už těšila vysoké reputaci, změnila v Miskatonickou univerzitu, institucí, která se měla stát nejznámnějším místním mezníkem. Povodeň roku 1888 a epidemie cholery v roce 1905 vedla k vážnému úpadku městského jmění, ale převážně díky ziskům z Univerzity se Arkham mohl vzpamatovat a vzkvétat až do ničivé bouře a povodni v rove 1980, které zničily většinu města.
Existují různé zprávy o současném stavu města, někdo tvrdí, že město upadá a je součástí předměstí nedalekého Beverly, zatímco jiní hovoří o romachu populace a Miskatonických uměleckých institucí. V každém případě je toto město rájem umělců a starožitníků, ale nabízí jen málo příležitostnému turistovi.

ARMITAGE, HENRY (1855-1939/1946?)
Kdysi hlavní knihovník Miskatonické univerzity, autor Poznámek k bibliografii světového okultismu, mysticismu a magie (Nakladatelství Miskatonické univerzity, 1927), a Ďáblů a démonů Miskatonického údolí.
Armitageovo dětství zůstává tajemstvím, kolují různé klepy o tom, že pochází z Innsmouthu, a že jeho rodiče byli zabiti při razii, kterou uspořádala vláda. Armitage navštěvoval Miskatonickou univerzitu (ročník 1881), později obdržel doktorát na Princetonu a koktorát z literatury na Cambridge. Mladý muž se poprvé setkal se zájmem o tajuplné věci roku 1882, když se dozvěděl o pádu meteoritu poblíž Arkhamu. Tato událost vedla k tomu, že pořídil pro knihovnu výtisk Necronomiconu a poprvé jej prostudoval. Později se Armitage vrátil k této knize, aby objasnil záhadnou smrt Wilbura Whateleye, korespondenta, která žil v Dunwichi, a který zemřel v univerzitní knihovně. S pomocí profesorů Rice a Morgana ukončil hrůzu, která řádila v Dunwichi. Od té doby se jeho zdravotní stav zhoršoval a byl uvolněn ze své funkce ve prospěch Cyra Llanfera někdy před rokem 1936, přestože v knihovně jeětě nějakou dobu působil.
Události kolem Armitageovi smrti jsou nejasné. Jeden zdroj uvádí, že zmizel, když se snažil zachránit před požárem Sbírku vzácností v roce 1939, jiní uvádějí, že zemřel na srdeční infarkt v roce 1946, kdy jej srazil jeden ze strážných psů v knihovně.

ASHTHORETH

ATAL
Velekněz Starých bohů v Ultharu ve Snové říši. Atal se narodil jako syn hostinského, ale podařilo se mu stát učedníkem Barzaie, kněze bohů Země v Ultharu, se kterým šplhal na vrchol hory Hateg-Kla. nyní je sám Veleknězem v tomto městě a řídí modlitby, přestože je už více než tři sta let starý.

ATLACH-NACHA
Velestarý, který vypadá jako obrovský pavouk s antropoidní hlavou. Říká se, že Atlach-Nacha přišel na Zemi z Cykranoshe (Saturn) spolu s Tsathogguou. V Hyperborejském věku tento pavoučí bůh žil v trhlině pod horou Voormithadreth. Novější zprávy o tomto bohu přišly ze sibiře a Peru. Atlach-Nacha tráví svůj čas spřádáním pavučiny přes nekonečnou propast mezi Snovou říší a bdělým světem, což jej zaměstná až do konce světa.
Atlach-nacha může opustit svou propast, aby se zmocnil jedné ze svých soch, ale nesnáší opouštění své ppavučiny. V různých dobách existovaly různé kulty zasvěcené Atlach-Nachovi, Féničané si tohoto Velestarého vážili, malé skupiny uctívačů se vyskytly i v Indii. Esoterický řád Dagona hovoří o Atlach-Nachovi jako o bytosti žijící na „Stromě života“ a trestající každého, kdo se nepáří s bytostmi z hlubin a dalšími. Atlach-Nacha jedná převážně s černokněžníky, kteří jej kontaktují kvůli získání moci a tajného učení.
Říká se, že Atlach-Nacha ovládá všechny pavouky, a že byl kdysi pánem Dětí Atlach-Nachy, pavoukovitých bytostí z počátku druhohor, a o kterých dnes víme jen jako o kuriózních fosiliích nalezených na několika místech na světě. tyto pozůstatky lze oživit tajnými procedurami známých pouze nejoddanějším Atlach-Nachovým šamanům. Někdo tvrdí, že jsou totožní s purpurovými pavouky z Lengu.
Byl proveden jeden větší pokus o nalezení místa, kde Atlach-Nacha přebývá, Barton-Dohertyova expedice. Tato udatná skupinka badatelů se kolem roku 1985 vydala do And při pokusu o nalezení tohoto Velestarého, vybavena oděvy ze skleněných vláken, aby je Atlach-Nacha nemohl tak lehce dostat. Naneštěstí o nich od té doby nemáme žádné zprávy.

ATLANTIS
Kontinent ztracený v Atlantickém oceánu. Většina historie Atlantidy je neznámá. První království na Atlantidě, Caiphul, bylo založeno Valthothem, Princem Posledních dnů, známým později jako bůh Thoth, který vedl uprchlíky ze zkázy Lemurie. První království nakonec padlo (zřejmě kvůli bitvám s příšerami z mořských hlubin), a poté nastal zmatek.
Druhé impérium bylo založeno dynastií pocházející od Kleito a mořského boha Pazadona, či Poseidona. Tito dva měli deset dětí, každé z nich založilo na Atlantidě své království. Nejstarší z nich, atlas, byl dosazen jako král Města se Zlatými branami, nádherného místa s kruhovitým vzorem protkaným vodními kanály a ochrannými dmi.
Atlanťané vynikali na poli vědy a magie, ale po zničení Lemurie bylo hodně vědomostí ztraceno a tato umění nikdy nedosáhla svého předchozího vrcholu. Pantheon Atlantidy byl různorodý, zahrnoval bohy jako Daoloth, Gloon, Bast a Ghatanothoa. Jak postupoval čas, stávaly se síly Chaosu opět silnějšími, a hodně Atlanťanů začalo praktikovat černou magii. Nakonec byla jejich moc tak velká, že Král démonů Thelata, který sloužil vyslancům Chaosu, dobyl Město se Zlatými branami. Nakonec pokusy těchto čarodějů s magií vedly k hroznému konci, při kterém se celé Město potopilo do moře.
Následná katastrofa zničila celý okolní kontinent a jeho zbytek se stal neobyvatelným, následkem čehož Atlanťané ztratili většinu svých vědomostí a upadli do barbarství. To byly doby Krále Kulla. Atlanťanům se podařilo získat území na ostatních kontinentech, ale jejich sláva vyprchala.
Před dvaceti tisíci lety, na počátku Hyborijského věku, klesla většina Atlantidy mezi vlny. pročč tomu tak bylo nevíme, snad to byla geologická katastrofa, snad výsledek neúspěšného černokněžnického pokusu či hněv bohů. Některé ostrovy jako Poseidonis či Bal-Sagoth tuto zkázu přežily, ale i ty většinou brzy podlehly zániku. Ti, kdo přežili katastrofu, uprchli do vzdálených končin jako Sahara, Averoigne a Karibik. Atlantské učení, jak bylo zachováno veleknězi Klarkas-Tonem a Luveh-Keraphfem, přežilo ve fragmentech udržovaných knězi Sais v Egyptě. Trosky Atlantidy mohou být stále zachovány pod hladinou moře, ale nikdo je nespatřil a nepřežil, aby o nich mohl mluvit.
Alternativní tradicí obsaženou v Beloeho Wonders Witnessed (Svědectví zázraků), která tvrdí, že Atlantida či „Alanhati“, byla obydlena Staršími bytostmi, které způsobily její zmizení před zraky lidí. Tyto informace však odporuje většině dalších informací z tohoto období.
[Atlantis se poprvé objevila v Platonových dialozích Timaeus a nedokončeném Critias. Debaty o tom, zda byly Platonovy příběhy pouze alegoriemi, či zda vyprávěly skutečné legendy, pokračují už po staletí. Někdo tvrdí, že Atlantida skutečně existovala (přestože je většinou popisována jako politická, rasová či národní utopie), zatímco druzí tvrdí, že jako její model sloužila nějaká jiná katastrofa, jako například vulkanická zkáza ostrova Théry v roce 1500 př.n.l. Moderní fascinace Atlantidou začala s Atlantis:The Antediluvian World (Atlantida: Předpotopní svět, 1882) od Ignatia Donnellyho, která neztratila dosud nic ze své ceny. Lovecraft a jeho přátelé přebírali většinu z jejich atlantského učení z teosofie. Nejznámější teosofickou knihou o tomto předmětu je The Story of Atlantis and the Lost Lemuria (Příběh Atlantidy a Ztracená Lemurie, 1925) od W. Scott-Elliota.]

AVALOTH
Bytost zmiňovaná v Eltdownských zlomcích, a známá svým nenasytným apetitem. Avaloth stvořil velký závoj z ledu, který se šířil stále dál na jih a hrozil pokrytím celého světa. Čaroděj Om Oris postavil svou sílu proti Avalothovi a pravděpodobně způsobil jeho zkázu díky jakémusi ohromnému zdroji tepla. Někdo tvrdí, že „Avaloth“ je tajným jménem Ithaquy.

AVEROIGNE
Provincie na jihu střední Francie, považovaná za čarodějnicemi nejzamořenější místo v celé zemi. Annales Flavia Alesia říkají, že v dobách Galů byla tato část osídlena Averony, lidmi žijícími původně v zemi na západě, která se potopila do moře. V období Říma byla města Simaesis a Avionium (později známá jako Ximes a Vyones) obávána kvůli přítomnosti kultů zasvěceným bohu nazývaném Sadoqua. Církev se snažila toto uctívání potlačit, ale v jedenáctém století se mnozí vysocí církevní činitelé z tohoto kraje rozhodli pokračovat v těchto starých praktikách, s čímž se dalo udělat jen málo.
Nepochybně nejznámnějším obyvatelem Averoigne byl Gaspard du Nord z Vyones, známý čaroděj, který přeložil Knihu Eibonovu do normanské francouzštiny ve třináctém či čtrnáctém století. Tato kniha, když byla takto zpřístupněna veřejnosti, vyvolala obnovení černokněžnictví v tomto kraji, které nikdy zcela nezaniklo.
[ Auvergne je skutečnou francouzskou provincií, přestože se v ní nenacházejí, města Lyons a Limoges se mohly stát Vyones a Ximes, přinejmenším ve Smithově fantazii. Lyons byl místem čarodějnického procesu, a Auvergne samo má přinejmenším jednu legendu o vlkodlakovi.]

AYE, CNGENGAH, YOGGE - SOTHOTHA

AYLESBURY
Město na severu centrálního Massachusetts. Arkhamský průmyslník Elihu Beckford založil toto město na místě původní vesnice Broton v roce 1802. Beckford vybudoval město založené na jeho vizi utopické industriální komunity a vybudoval Aylesburyskou závoru (Aylesbury Pike).
Beckfordova ideální společnost zmizela spolu s ním, ale město se pomalu rozrůstalo, převážně díky textilnímu průmyslu. Ke konci století se většina produkce tohoto zboží přesunula na jih, a Aylesburyská ekonomie začala upadat. Dnes lze Aylesbury sotva odlišit od ostatních malých manufakturních center v Nové Anglii.

AYLESBURY PIKE (AYLESBURYSKÁ ZÁVORA)
Cesta postavená průmyslníkem Elihu Beckfodem, která vede od Arkhamu podél Miskatonicu směrem na západ k Aylesbury. Ti, kdo cestují po Aylesbury Pike by měli dávat pozor, aby u Dean's Corners špatně nezabočili na cestu vedoucí do Dunwiche.

AZATHI
Děti Azathotha tvořené termonukleární reakcí. Ve svém bezmyšlenkovitém svíjení vyvrhuje Azathoth pravidelně jednu tuto bytost. Většina takových porodů skončí smrtí dítěte, které nedokáže ovládat své tělo a vybuchne. Jen několik z nich dovede udržet svou vnitřní energii pod kontrolou a přežít tak, aby mohlo opustit dvůr svého otce. Někde v kosmu dosud žijí tři takové bytosti zvané Azatha, Azathe a Azathu.

AZATHOTH (také AZAZOTH či AZAG-THOTH)
Vnější slepý bůh, známý také jako Prvotní chaos a Démonský sultán. Azathoth je normálně beztvarou chaotickou masou, ale je známo, že přijal jiné formy, když byl vyvolán. Hlodá hladově v nepředstavitelnosti temných propastí mezičasu, které jsou zahaleny v šílených úderech temných bubnů a monotóních zlořečených kvílících fléten a s jejich pomocí zpomaluje tanec absurdních a gigantických kolosů věčných bohů. Slepota, němost, tupost a šílenost těchto bohů je jen duše jejich poselství plazicího se chaosu Nyarlathotepa.
Azathoth sedí na svém černém trůnu ve dvoře v Posledním chaosu (někdo říká, že ve středu vesmíru či dokonce v jeskyních v hlubinách Země), kde bezmyšlenkovitě bublá a rouhá se mezi tanečníky, Druhými bohy, kterým předsedá. Od Azathothova dvora, kterému nevládnou běžné zákony času a prostoru, dělí zbytek vesmíru závoj z barev. Azathoth může opustit svůj trůn pouze tehdy, je-li vyvolán inkantancemi či skrze jednu ze speciálních bran umístěných v chrámech hmyzu ze Shaggai.
Legenda vypráví, že z Azathotha se zrodil vesmír, a na konci že jej zase zničí. Někteří moderní myslitelé ztotožňovali Azathotha s Velkým třeskem, což by souhlasilo s řeckými a severskými mýty o stvoření světa, který vznikl z prvotního chaosu. Může být také zosobněním radioaktivity, formule pro vyvolání Azathotha obsažená v de Vermis Mysteriis vyžaduje velké množství štepitelného materiálu. Azathothovy též bývá dána za vinu Tunguzská exploze z roku 1908, přestože většina vědců je přesvědčena o tom, že šlo o pád meteoritu.
Někteří učenci poukazují na paralely mezi Azathothem a gnostickou Achamoth, matkou Demiurga, či egyptským kultem slunečního disku Atona, ale uctívání Azathotha jako takového se zdá být řídké. Jediný opravdový pozemský kult byl zaznamenán u gnophkehů, v pozdější době jej uctívali osamělí šílenci. Azathoth má velkou řadu následovníků mezi shany, jejichž chrámy obsahují podobizny jeho avatara Xada-Hgla. Rituály, které shanové pro Azathotha pořádají, jsou opravdu hrozné.
Vyslovení Azathothova jména dává velkou moc nad bytostmi z vnějšku, a jeho neznámé tajné jméno má ještě větší moc. Toto však má své omezení, a dokonce ani Necronomicon neobsahuje Azathothovo tajné jméno. Prý každý se jen třese hrůzou, když se odslechne o nukleárním chaosu, před kterým nás Necronomicon milosrdně ukrývá - před jménem Azathoth
Někdo tvrdí, že Démonský sultán nebyl vždy Idiotickým chaosem. Prý ztratil své tělo i mysl ve velké mezivesmírné bitvě, při které mohl výt vyvržen až za hranice tohoto rozměru. Tento výklad se nachází pouze v několika málo dílech. Měli bychom také poznamenat, že sám Azathoth prý je pouze loutkou někoho či něčeho mnohem strašnějšího.

AZATHOTH A DALŠÍ HRŮZY
Kniha poezie Edwarda Derbyho, jediná, která byla za jeho života vydána. Nakladatel je neznámý, někdo říká, že byla vydána roku 1919 nakladatelstvím Onyx Press v Arkhamu (snad Derbyho vlastním tiskem), zatímco ostatní tvrdí, že ji vydala roku 1916 Cambridge, a že ji přetiskla ještě několikrát než roku 1931 zbankrotovala. Poději Bagdasarianův Azathoth House vydal znovu tuto knihu roku 1946.
Dílo „Azathoth“, které zabírá polovinu knihy, popisuje snové setkání s Démonským sultánem. Další básně nesou názvy „Povstávající Nemesis“, „Dům smrti“, „Mrtvý, ale neodcházející“ a „Polibek Medůzy“. Přestože je tato kniha relativně neznámá, Azathoth a další hrůzy ovlivnily několik dalších knih, jako např. Hrabáči z podzemí od George Fishera.

BAHARNA
Hlavní přístav na odtrově Oriab v Jižních mořích Snové říše. Bylo vybudováno na příkrém úbočí, kde jsou dražší obchody a obydlí umístěny výše než méně váženéá zařízení umístěná níže. Nejvýznamnější památkou jsou dva majáky, Thon a Thal, spolu s kanálem, který protéká pod městem z oceánu k jezeru Yath ve vnitrozemí Oriabu.

BAL-SAGOTH
Ostrov v Atlantiku, o kterém se říká, že je posledním pozůstatkem Atlantidy. V době křížových výprav na ostrově přistáli Seveřané, aby později podali svědectví o povaze jeho obyvatelstva, jejich vysoce pokročilé civilizaci a jejich neznámého božstva, zvaného Gol-goroth.

BARIÉRA NAACH-TITH (také ZEĎ NAACH-TITH)
Inkantance, které „zapečetí duši“ zpívajícího, když je vyvoláván Yibb-Tstss, a která také může být použita jako velký bariéra chránící před zlými silami, nebo je uvnitř udržující. Tento rituál je naznačen v Cthaat Aquadingen, ale úplná verze je k dosažení pouze v knihovně na Celaneu, nebo snad v Páté knize D`harsis.

BARVA Z KOSMU
Bytost z vesmíru, která vypadá jako barva neznámého světelného spektra (přestože po nějaké době na Zemi může přijmout i hmotnější podobu). Životní cyklus Barvy ve vesmíru je neznámý, jelikož k jediným setkáním dosud došlo na Zemi.
Embryonálním stádiem Barvy je malá koule o průměru asi tří palců. Když vstoupí do atmosféry planety, koule praskne a objeví se larva Barvy. Ta pak začíná ovlivňovat život ve svém okolí, nejprve se živí na nižším stupni potravního řetězce a postupně se dostává i ke zvířatům a lidem. Jí ovlivněné životní formy často vyrůstají do abnormální velikosti a mutují, i když se nakonec rozpadnou na prach. Když Barva shromáždí dostatek energie, vysaje své okolí a odletí do vesmíru a zanechává za sebou jen spálenou zem zbavenou všeho života.
Nejznámější případ Barvy se odehrál poblíž Clark's Corners v Massachusetts roku 1882 na místě, které je dnes pokryto novou Arkhamskou nádrží.

BARZAI
Kdysi velekněz bohů Země v Ultharu ve Snové říši. Barzai četl Pnakotické rukopisy a Sedm kryptických knih Hsanových, a byl velmi znalý ve způsobech pozemských bohů. Jeho touha po vědění se však nakonec ukázala být jeho zkázou, neboť se pokoušel nahlédnout do tváře samotným bohům. Jak později uvedl jeho učeník Atal, zmizel na vrcholku hory Hateg-Kla, kde chtěl spatřit tančící bohy.

BAST
Egyptská bohyně, která přijala podobu ženy s kočičí hlavou. Bast byla původně uctívána v Atlantidě, a odtud se pravděpodobněji její uctívání přeneslo do Egypta spolu s většinou učení potopeného kontinentu. Centrem kultu v zemi na Nilu bylo město Bubastis. Lidé z Bubastis uctívali kočky, a mnoho koček bylo po své smrti mumifikováno, aby těšily bohyni. Bast byla také bohyní rozkoše, a byla tak jednou z nejpopulárnějších egyptských bohyní.
Prinn píše ve svých De Vermis Mysteriis o tom, že město Bubastis bylo zničeno ostatními náboženskými skupinami z okolí Nilu, kvůli ohavným rituálům Bast. Většina kultu podlehla meči, ale šeptá se o tom, že jedna skupinka unikla do Británie, kde v tajnosti uchovávala její rituály. Bast je stále ještě uctívána ve Snové říši, obzvláště ve městě Ulthar.
[Bast byla skutečně egyptskou bohyní, ale nikde neexistuje důkaz, který by ji spojoval s jakýmikoli temnými a zlými rituály.]

BEL YARNAK (také YARNAK?)
Město na planetě Yarnak. Město bylo nádherné, mělo mnoho věží a minaretů ze stříbra a ze zlata. Bel Yarnak byl však přiveden ke zkáze díky činům čaroděje Thorazora, a teď v něm nikdo nežije.

BENDAL-DOLUM
Bájné město v hloubi džungle v Belize. Různé expedice pokoušející se objevit Bendal-Dolum, hlavně výprava dr. Erica Williamsona roku 1936(?) neobjevily po tomto městě ani stopy.

BETHMOORA
Město ležící někde ve vrchovině Hap ve Snové říši. Bethmoora byla kdysi úžasným městem s branami ze zelené mědi, kde byly ulice plné tance a smíchu.
Jednoho dne, když byla v Bethmooře slavnost, přijeli z pouště tři muži na mulách, s poselstvím, jehož obsah a původ zůstává neznámý. Někdo říká, že bylo od samotné pouště, která se chtěla zmocnit krásného města, další tvrdí, že poslové přinesli výnos císaře Thuba Mleena či bohů, či dokonce varování před morem. Po vyslechnutí slov těchto mužů opustilo všechno obyvatelstvo Bethmooru během jednoho dne, aby ji ponechali prázdnou a poutníky nenavštěvovanou.

BHOLOVÉ
Bytosti obývající údolí Pnath ve Snové říši. Nikdo nikdy bhola neviděl, ale setkání Randolpha Cartera s nimi naznačuje, že se podobají červům. Někdo říká, že jsou Bholové poddruhem Dholů, nebo že se z nich rodí Dholové, které posílají červími dírami do jiných světů.
[Toto slovo se původně objevilo ve vydaných dílech jako „Dholové“, ale opravené verze Lovecraftových textů od S.T. Joshiho ukazují, že slovo má být „bholové“. Zdá se, že si jeden z tvůrců knihy Snové říše pro Volání Cthulhu přečetl opravenou verzi „Snového putování“ a myslel si, že „Bholové“ jsou novými bytostmi, a tak vznikly dvě odlišné bytosti. Nejnovější verze však už je opravena.]

BILLINGTON, ALIJAH
Potomek Richarda Billingtona, který žil na rodinné usedlosti v prvních letech evatenáctého století. Zamíchal se do kontroverzností když měl námitky proti tomu, co o jeho předkovi napsal reverend Phillips ve svých Thaumaturgických divech v novoanglickém Kanaanu. Následovala živá debata, během níž Phillips a jeho spojenci tvrdili, že Alijah tajně pokračuje v praktikách svého předka. Po několika měsících tohoto sporu jeden z reverendových zastánců, Joseph Druven, zmizel po prohlídce Billingtonova sídla. Krátce poté Alijah odjel i se svým synem Labanem a indiánským sluhou Quamisem do Evropy a reverend Phillips se překvapivě kajícně pokoušel skoupit a zničit všechny výtisky své knihy. Billington zemřel v Anglii, daleko od svého domova.

BILLINGTON, RICHARD
Bohatý majitel půdy, který bydlel poblíž New Dunnich, později známém jako Dunwich, v koloniálních dobách. Billington byl známý čaroděj, který prý uctíval Satana ve starém kamenném kruhu a naučil se hodně od wampanoagského šamana Misquamacuse. Po několika vraždách v okolí sám Billington zmizel lidem z očí, a od té doby už o něm nikdo neslyšel.

BLAKE, ROBERT HARRISON
Malíř a spisovatel tajemných příběhů z Milwaukee. Kvůli obtížím při hledání zaměstnání se Blake obrátil ke psaní, jako k příjmu zdrojů. Přestože zpočátku nemělo jeho dílo příliš velký komerční úspěch, později začal být uznávaný a nakladatelství Miskatonické univerzity vydalo sbírku zvanou Hodovník z hvězd. Poději Blake začal také s malováním, maloval převážně nepozemské krajiny.
Pro použití většího vzrušení ve své tvorbě Blake vyhledával zakázané knihy, a při tom narazil na kopii De Vermis Mysteriis. Podnikl cestu do Providence, kde mu měl jeho přítel přeložit archaickou latinu, kterou byla kniha napsána. Během této návštěvy dům jeho přítele shořel do základů, jeho majitel zůstal uvězněn uvnitř. Blake opustil po této nehodě poněkud rychle Providence.
V zimě roku 1935 se Blake vrátil do Providence a usadil se v bytě na College Street. Zde dokončil mnohoo ze svých nejslavnějších příběhů. Následujícího jara a léta však vzrůstala jeho posedlost opuštěným kostelem na French Hillu. Prozradil svým přátelům, že se mu přihodila řada podivných událostí spojených s touto budovou. Většina považovala toto tvrzení za část obrovského žertu, smyšleného přinejmenším zčásti samotným Blakem. 8. srpna 1935 byl nalezen Blake mrtvý. Byl zabit elektrickým šokem ve svém pokoji při bouřce. Jeho povídky jsou stále populární a po jeho smrti byla přetištěna sbírka Schody v kryptě a Sebrané dílo.
[Blake se poprvé objevil poprvé v blochově „Tulákovi“, ale neměl jméno až do vydání Lovecraftova „Přízraku“. Lovecraft si vybral jméno “Blake“ pro podobnost s „Blochem“, aby mohl Blochovi oplatit smrt postavy Lovecrafta v „Tulákovi“. Měli bychom také uvést, že titulní povídka Hodovníka z hvězd nebyla napsána až do roku 1935!]

BLAYNE, HORVATH (asi 1925-1948)
Student mytologie a náboženství. Blayne se narodil jako Horvath Waite, ale byl adoptován svými příbunými v Bostonu když byl jeho rodný Innsmouth zničen a jeho rodina zabita. Později se stal studentem asijské kultury, svá studia zaměřoval na Indočínu a ostrovy v Tichomoří. Po druhé světové válce trávil svůj čas výhradně v Jižním Pacifiku, kde se proslavil svou prací na ruinách Ponape.
Roku 1947 byl Blayne viděn v Singapuru se slavným učencem Labanem Shrewsburym, a údajně se měl zúčastnit jakési tajné vládní akce v Tichomoří. Jeho osud je neznámý, přestože jeho závěť nalezená mezi jeho dokumenty naznačuje jakési znepokojivé možnosti.

B'MOTH (také BEHEMOTH či PHEMAUT)
Mořské božstvo, uctívané v mnoha částech světa. B'moth touží po návratu celého lidstva k divošství a ovládá počasí a zvířata tak, aby plnila jeho poslání. Může to být jiné jméno pro Cthulhu nebo může být s tímto Velestarým v nějakém jiném spojení.

BOKRUG
Bůh, který na sebe vzal podobu vodního ještěra, a kterého uctívali Thuum'ha v Ibu. Je zvláště proslulý odplatou těm, kdo jej urazí; tato pomsta může čekat na naplnění celá staletí, ale když jednou příjde, je rychlá a ničivá. Po mnoho staletí se proti tomuto bohu rouhalo celé město Sarnath, nakonec však tuto metropoli navštívil sám Bokrug. Bokrug je dnes uctíván hlavně ve městě Llarnek ve Snové říši, a pravděpodobně i v předlidském městě Lh'Yib.
Některé důkazy poukazují na to, že Bokrug ve skutečnosti není bohem, ale rasou humanoidních bytostí, které se samy určily za bohy Thuum'ha, jak je znám lid z Ib. Jiní s tím nesouhlasí a tvrdí, že „Bokrug“ je jen maskou mnohem nebezpečnější bytosti.

BOREA
Svět v paralelním vesmíru, ve kterém byl kdysi uvězněn Ithaqua. Tento svět má tři měsíce, Dromos, Numinos a další nepojmenovaný satelit. Díky fyzikálním ákonům tohoto rozměru se však tato tělesa neotáčejí kolem sebe, a samotná planeta neobíhá kolem slunce. Tak jsou tedy části Borey ponechány věčnému chladu, zatímco jiné se těší věčnému tropickému létu.
Legenda má za to, že Starší bozi odkázali Ithaquu na plošinu poblíž jižního pólu Borey po revoltě Velestarých. Po mnoha letech Wendigo získal svobodu a putoval do mnoha světů a rozměrů, ale čas od času se stále vrací na Boreu. Za mnohá léta přinesl Ithaqua do tohoto světa a na jeho měsíce různé druhy života, včetně různých rostlin, netopýrů, vlků, medvědů, velryb, a dokonce i lidí.
Ithaquův zvyk unášet ty, kdo vzbudili jeho nelibost, je celkem známý. Přestože jsou tyto oběti obvykle Ithaquou shozeny z oblohy po několika týdnech či měsících, některé z nich jsou odneseny na Boreu. Tito nešťastníci jsou změněni tak, že jim neublíží ani největší chlad; tato vlastnost je však činí zranitelnými prostředky, které zraňují Velestaré. Po příchodu je většina z nich předložena Dětem Větrů, Ithaquovu kultu na Borei, který čítá statisíce členů. Někteří se však Tomu, kdo chodí ve větru postavili; kolonie těchto rebelů se nalézá na plošině, kde byl Ithaqua uvězněn a na Ostrově hor na Numinosu. Tyto kolonie jsou trnem v patě Itaquovi, ale nájezdy jeho uctivačů na jejich vyplenění nebyly nikdy zcela úspěšné.

BOWEN, (PROFESOR) ENOCH (?-asi 1865)
Známý okultista a archeolog z Providence na Rhode Islandu. Jeho významným příspěvkem na vědeckém poli byly vykopávky krypty zapomenutého faraona Nephren-Ka v roce 1843. Následujícího roku Bowen z neznámých důvodů vykopávky ukončil a, po návratu do Providence, založil nechvalně proslulou Církev Zářné moudrosti. V roce 1927 jiný Enoch Bowen vedl odnož Zářné moudrosti v Arkhamu, ale sotva by mohlo jít o stejnou osobu.

BOYD, CLAIBORNE
Student kreolské kultury. Boyd se narodil v Mississippi a později bydlel v New Orleans, kde pokračoval ve svých studiích. Po smrti svého prastrýce, bývalého profesora na Harvardu, se Boyd dostal k dokumentům svého příbuzného, které detailně popisovaly jeho mytologické spekulace. Boyd zmizel krátce poté, ještě však stihl zaslat tyto dokumenty Miskatonické univerzitě. Věří se, že byl zabit ve Fort Myers na Floridě roku 1986.

BOZI STAŘEŠINOVÉ (ELDER GODS, GREAT OLD ONES)
Ti jež vykázali staré. Možná tytéž bytosti jako Velestaří nebo Prastaří.

BRAN MAK MORN (?-asi 210)
Král Piktského lidu z Kaledonie (Skotska) v dobách římské okupace Británie. Bran se narodil jako syn náčelníka klanu Vlků, ale rychle získával moc, až se nakonec stal králem Piktů, kteří byli po více než pět set let rozdrobeni do malých feudálních kmenů. Bran byl svému lidu znám jako udatný a spravedlivý vůdce, který se snažil Pikty odradit od krvavých rituálů, které kdysi dodržovali. Jeho nejslavnějším činem bylo vyvolání Červů Země kvůli mstě na římských legiích. Bran je také znám pozdějšími boji se stejnými Červy Země. Bran nakonec padl v bitvě díky zradě římského důstojníka a jeho království se rozpadlo.
Časem byly příběhy o Branových činech překrouceny a o jeho schopnostech se začaly vymýšlet pověsti. Ve svých Unaussprechlichen Kulten von Junzt zmiňuje sochu krále, do níž se po Branově smrti vtělil jeho duch. Tato podobizna byla ukryta v jeskyni, která až dodnes zůstává střediskem náboženství soustřeďujícího se kolem Brana. Členové tohoto kultu, tvoření z potomků Piktů, musejí vykonat ve svém životě pouť k této soše. Podle učení této skupiny Bran jednou znovu ožije a z jeho jeskyně vyjdou jeho lidé, aby ovládli svět.
[Jeden z mytologických Branů byl velšským božstvem ohromných rozměrů, další byl britským hrdinou, jehož uťatá hlava ochraňovala po jeho smrti Britské ostrovy před invazí. Zdá se, že Howard o této tradici nevěděl a svého hrdinu pojmenoval podle barbara, který obléhal Řím, a který se jmenoval Brennus, a podle irského lidového hrdiny Gol Mac Morna.]

BRICHESTER
Komerční osa anglického údolí řeky Severn. Město se dá rozdělit na tři části: Mercy Hill na severu, samotný Brichester a Nižší Brichester na jihu. V Brichesteru je Brichesterská univerzita, jedna z nejrespektovanějších vzdělávacích institucí v daném kraji. Toto město bylo jevištěm mnoha podivuhodných událostí. Bricheterská univerzita měla kdysi v držení kopii Zjevení Glaaki, která jí byla věnována roku 1958, ta však od té doby zmizela. Ve dvacátých letech byla zrušena kongregace studentů Brichesterské univerzity uctívající Velestaré, a mnoho profesorů této instituce má znalosti ohledně nejrůznějších paranormálních událostí z okolní krajiny. V Brichesteru žil i excentrický vůdce kultu Robert Franklyn, který vydal svou knihu o reinkarnaci, Odcházíme z dohledu. Konečně, jistý muž z Mercy Hill byl díky snové komunikaci inspirován k sepsání dvanáctého svazku Zjevení Glaaki.

BRATRSTVO ŠELMY
Organizace založená ve dvanáctém století čínským mudrcem a římským šlechticem tak, aby se mohlo vyplnit proroctví Nophru-Ka, egyptského kněze XIV dynastie. Zakladatelé Bratrstva vedli stoupence Nophru-Ka z jejich exilu v G'harne do Evropy, kde se měli smísit s ostatními skupinami lidí. Bratrstvo udržovalo přesné genealogické záznamy týkající se tohoto mísení egyptské a evropské krve. Doufali, že jednoho dne se narodí dítě, které by splnilo proroctví velekněze a zajistilo návrat Nyarlathotepa na Zemi.
Během staletí získávalo Bratrstvo stále větší moc a pokračuje neustále ve svém úsilí. Několikrát však již neuspělo ve svých plánech. Jeho pokus vytvořit vlastní stát ve Východní Evropě byl neúspěšný a jedno z vybraných dětí bylo zabito přivolaným monstrem. V nedávné minulosti si Bratrstvo uvědomilo, že se blíží čas příchodu Velestarých, a začalo s přípravami operace celosvětového rozsahu, která má zničit většinu lidské civilizace.

BRATRSTVO ČERNÉHO FARAONA
Kult zasvěcený návratu Černého Faraona, avatara Nyarlathotepova. Vůdcové Bratrstva většinou stále přebývají v Egyptě, ale v poslední době se odnože kultu vynořily mezi nejrůznějšími národy a skupinami lidí. Tato skupina je známa spojením s Bratrstvem Krvavého jazyka, církví Zářné moudrosti a Bratrstvem Šelmy. Jedna z podskupin tohoto kultu, Děti Sfingy, je zasvěcena tvorbě složených mumií se zvířecími hlavami.

BRATŘI CHAUGNAR FAUGNA
Bytosti podobné zmenšeninám Chaugnar Faugna. Když Miri Nigri vzali Chaugnaura na Východ, zůstalo Bratrstvo pod Pyrenejemi, k velké Chaugnarově nelibosti. Byli známi tím, že scházeli z hor a roznášeli zkázu v dobách, kdy byl samotný Chaugnar Faugn aktivní. Až Chaugnar procitne a pohltí svět, jeho bratři budou vyvoláni ze svého spánku aby se k němu připojili a sami byli pohlceni svým pánem.

BRATŘI ŽLUTÉHO ZNAMENÍ (také KULT ŽLUTÉHO ZNAMENÍ)
Kult Hastura ve formě Krále ve žlutém. O jeho počátku kolují rozporuplné řeči; někdo tvrdí, že vznikl mezi hadími lidmi ve Valusii, ale zřejmě je pravděpodobnější, že vznikl v podzemní říši K'n-yan.
Bratři jsou vedeni skupinou nesmrtelných lidí z modře osvětleného K'n-yan. Tito nesmrtelní mají pokročilou technologii a řadu telepatických schopností, včetně schopnosti dematerializace, čtení myšlenek, hypnózy a paralyzace obětí. Tito Bratři mají ve světě na povrchu jen málo stoupenců. Tito uctivači se odlišují od ostatních kultů znameními rukou, prsteny či přívěšky se žlutým kamenem. Příležitostně se setkávají, aby ničili výspy mi-go a aby uctívali Hastura a Shub-Niggurath.
Jeden z vedlejších cílů Bratří je potlačení archeologického výzkumu v poušti Gobi, kde udržují svoje nejsvatější rituály. Bylo naznačeno, že Kult Žlutého znamení založil všechna známá náboženství, aby posílil Velestaré, ale toto tvrzení zní značně nepravděpodobně.

BUGG-SHASH
Velestarý přijímající podobu inkoustové černi pokryté očima a ústy, vydávajícími cvrlikavé zvuky. Bugg-Shash byl znám čarodějům už od atlantských dob, a zjevuje se, když jej do tohoto rozměru přivolávají čarodějové. Bugg-Shashe lze vyvolat poměrně snadno, ale je důležité, aby jej po jeho vyvolání uvěznil „Pentakl síly“. Vyvolavatel by měl také pohotově zdělit Bugg-Shashovi, kde nalezne oběť, jinak by si mohl Bugg-Shash vzít samotného sesilatele. Bugg-Shash může existovat jen ve tmě, ale světlo tohoto Velestarého nezapudí navždy. Bugg-Shash musí zůstat v tomto rozměru, dokud nenalezne oběť, kterou by se nakrmil, aby de potom vrátil domů. Může mít také moc nad mrtvými, takže ti, co s ním jednají, by měli být zvláště opatrní.
Bugg-Shash je znám jako jeden ze služebníků Yog-Sothotha. Přestože je často zařazován mezi Velestaré, někdo tvrdí, že je to ve skutečnosti pouze parazit přiživující se na takovýchto bytostech. Svou podstatou je považován za blízkého Yibb-Tstllovi, a oba jsou často klasifikováni jako „Dusiči“, což je termín nejistého významu.
[Pokud mohu říci, Lumley zmínil Bugg-Shashe v „Rising with Surtsey“ předtím, než četl Suttonův „Daemoniacal“. Přestože Suttonova povídka nehovoří o Bugg-Shashovi, Lumley napsal „Polibek Bugg-Shashe“ jako sekvel, který Suttonově příšeře přidal jméno „Bugg-Shash“.]

BYAGOONA
Bytost zvaná „Ten bez obličeje“, které je připisováno „Tajné podobenství“. Říká se, že Byagoona se zrodil z bytosti zvané „Lu-Kthu“ ve „Velkém Víru“. Byagoonaovo „Tajemné podobenství“ se údajně týká jeho příchodu na Zemi v době ztracené civilizace Altuas. V té době byl Byagoona znám jako Pán Smrti, který živým bere život a živí se jejich podstatou. Později vešel Byagoona ve známost jako Nyarlathotep.

BYAKHEE
Bytosti připomínající netopýry, krtky, ptáky, a rozkládající se lidi. Byakhee obývají mezihvězdné prostory, třebaže se o nich ví, že obývají i Yuggoth a další světy. Slouží Velestarému Hasturovi, a jsou často zahrnováni v jeho rituálech. Byakhee jsou také používáni jako komoně a mohou nést jezdce mezi hvězdami, pokud tito jezdci požili vesmírnou medovinu. Aktivací orgánu na jejich těle zvaném hune, vytváří byakhee stav, který mu dovoluje překonat mezihvězdné vzdálenosti tak rychle, že to pro neznalého pozorovatele vypadá jako teleportace.
Pro vyvolání byakhee čeká čaroděj na příchod noci kdy je Aldebaran nad obzorem. Potom zapíská na zvláštní píšťalku a pronáší následující slova:

Iä! Iä! Hastur cf'ayak 'vulgtmm, vulgtmm, vulgtmm! Ai!

Ai! Hastur!

Při tomto byakhee slétne z vesmíru k vyvolavateli. Obvykle se také vyžaduje Prastaré znamení.
[Call of Cthulhu vzalo pro popis byakhee bytosti ze Lovecraftovy „Slavnosti“, ale není jisté, zda jsou výtvory Lovecrafta a Derletha jedním a tím samým.]

BYATIS
Velestarý známý jako „hadovousý Byatis“ a „Žába z Berkley“. Jak napovídá jeho titul, vypadá jako mnohobarevná, jednooká roztřesená žába se sosákem, krabími klepety a řadou chapadel pod tlamou. Byatis může hypnotizovat své oběti, s každou sežranou obětí se moc tohoto Velestarého zvětšuje.
Podle Prinnových De Vermis Mysteriis způsobily obětiny obrazům Byatise, které na Zemi přinesli Bytosti z hlubin, přivolání Velestarých. Později Byatise uctívali hadí lidé Valuzie a lid ztraceného kontinentu Mu. Jeho kult byl nejsilnější v Británii, kde jej lidé uctívali jako božstvo plodnosti, a zde se tento kult smísil s řeckými legendami o Medůze, kterou sem zanesli kupci. O mnoho let později Římané okupující Británii v údolí řeky Severn objevili Byatise za kamennými dveřmi ve starověkém táboře. Vyděšeni tím, co viděli, uvěznili monstrum pěticípou hvězdou předtím, než se vydali na další cestu.
Občas se Byatis osvobodil ze svého vězení, aby pátral po obětech, a tak vznikla legenda o „Žábě z Berkley“, monstru, jehož aktivity se soustředily kolem zmíněného města. V 18. století čaroděj Sir Gilbert Morley koupil normanský hrad, ve kterém byl Byatis spoután. Výměnou za oběti mu Byatis umožnil komunikaci s dalšími Velestarými. Jednoho dne poté, co zavřel Byatisovo vězení, zmizel a nebyl více spatřen.
Některé zdroje označují Byatise za Zigova syna. Říká se, že Řekové uctívali Byatise pod jménem Hypnos, přestože obě bytosti mají zcela jiný vzhled i motivy.

CABOTOVO MUZEUM ARCHEOLOGIE
Instituce v bostonském okrsku Beacon Hill, který se specializuje na starověké artefakty neklasifikovaných umění. Datum založení Cabotova muzea je neznámé, ale podle známého architekta Charlese Bulfinche bylo západní křídlo věnované mumiím postaveno roku 1819.
Do roku 1931 bylo toto muzeum pro své sbírky známé mezi mnoha učenci, ale o jeho existenci vědělo jen málo lidí z veřejnosti. Na jaře toho to roku si však jeden návštěvník od tisku všiml mumie nalezené na jednom z ostrovů Pacifiku, a muzeum bylo brzy zaplaveno návštěvníky. Tato událost vyvrcholila 1. prosince, kdy se dva lupiči pokusili mumii ukrást, a při tomto pokusu zemřeli. Následujícího roku mnoho zaměstnanců záhadným způsobem zemřelo, a nastal postupný úpadek, který zastavila až roku 1940 Miskatonická univerzita, která převzala sbírky.

CAMILLA
Postava z Krále ve žlutém.

CAMSIDE
Vesnice mezi Severnfordem a Berkley v údolí řeky Severn. Byatis, nebo Berkleyská žába, se v krátké době své svobody potuloval poblíž tohoto městečka. Pod jedním z domů tohoto města je vchod do Eihortova labyrintu.

CARCOSA
Nelidské město v Hyjádách na břehu jezera Hali (někdo je však umisťuje do pouště Gobi, nebo na břeh Galilejského moře). Carcosa je metropolí vysokých černých budov, tajuplných událostí a nevysvětlitelných zvuků a pohledů. Na nebi jsou dva měsíce planety a Aldebaran a Hyjády. Jen nemnozí navštívili Carcosu a vrátili se, aby o ní vyprávěli. Toto město je i dějištěm hry Král ve žlutém. Říká se, že Carcosa je původním domovem lidstva.

CARTER, (DOKTOR?) RANDOLPH (1873-1928?)
Bostonský spisovatel a mystik. Carter pocházel ze staré a vznešené rodiny. Jeho předek Geoffrey Carter, křižák, byl jedenáct let vězněn v Alamutu, a Edmund Carter byl málem oběšen při čarodějnických procesech v Salemu. V desátém roce života se u Cartera objevil věštecký dar, který jej už nikdy úplně neopustil.
V mládí se stal Carter jedním z největších cestovatelů ve Snové říši. lidé této země si stále ještě vyprávějí o jeho putování ke Kadathu ve Studené pustině, aby se vyptal na město v západu slunce z jeho snů, snad největší čin, který kdy snílek vykonal. Jak Carter stárl, byly jeho snové cesty stále vzácnější, až nakonec v jeho třiceti letech ustaly zcela. V té době Carter začal s hledáním smyslu života, který trval až do jeho smrti.
V První světové válce Carter sloužil ve francouzské Cizinecké legii. Zde se seznámil s Étienne-Laurentem de Marigny, snílkem, se kterým se vydal do krypt pod městem Bayonne, a ukoval tak přátelství, které mělo trvat léta. Vrátil se domů poté, co byl málem zabit poblíž města Belloy-en-Santerre.
Po propuštění z legie se Carter vrátil do Spojených států. Krátce poté se stal žákem Harleyho Warrena, učence, který se hluboce ponořil do okultismu. Jedné noci Warren zmizel poté, co jej Carter doprovodil na jistý hřbitov na Floridě. Policie Cartera vyslýchala, a ten jim podal podivné svědectví, ale nakonec byl propuštěn pro nedostatek důkazů.
Randolph Carter byl schopným spisovatelem, přestože nebyl za svého života příliš známý. Jeho kniha Válka se blíží, vydaná roku 1919, popisuje jeho válečné zkušenosti, a jeho povídka „Okno v podkroví“, otištěná v časopise Whispers roku 1922 byla tak zneklidňující, že mnoho prodejců ono číslo vyřadilo z prodeje. Carter je nejznámější svými fantastickými romány. Jeho dřívější romány, pocházející z jeho období snění, se setkaly jen s malým úspěchem. Pozdější, propracovanější, mu přinesly určitou pozornost, ale v období svého zmizení Carter spálil všechny své rukopisy, protože pro něj byl život spisovatele neuspokojivý.
7. října 1928 Randolph Carter zmizel v troskách rodinné usedlosti v okolí Arkhamu. Hledači objevili pouze jeho automobil a kapesník, který mu mohl patřit, ale žádná jiná stopa po Carterovi se nikdy nenašla. Několik jeho přátel tvrdilo, že se Carter vrátil do Snové říše, aby se stal králem Ilek-Vadu, ale tato spekulace nebyla brána vážně.
[Carter byl Lovecraftovým fiktivním alter egem, a v mnoha ohledech byl prezentován tak, jak chtěl být prezentován on sám.]

CASSILDA
Postava z Krále ve žlutém.

CASTAIGNE, HILDRED
1) Osoba z New Yorku v alternativní realitě. Dostal se pod vliv hry Král ve žlutém poté, co spadl z koně a utrpěl zranění hlavy. Stal se posedlým touto hrou, dokonce pořídil její překlad. Poté, co se pokusil zabít snoubenku svého bratra byl umístěn do Ústavu pro duševně choré zločince, kde zemřel.
2) Autor hry Král ve žlutém. O tomto člověku není témeř nic známo, jen to, že zmizel z ústavu poté, co hru napsal. Není jisté, zda byl příbuzný prvého Castaigne.

CASTRO
Starý námořník zajatý při zátahu na obětní rituál v Louisianě 1. listopadu 1907. Ze všech zajatců zajatých oné noci se ukázal být nejlepším informátorem ohledně kultu. Řekl, že je uctivačem Cthulhu, a že se setkal s jeho nesmrtelnými vůdci žijícími v Číně. Castrova výpověď později utvořila základní kámen práce George Agella o kultu Cthulhu.

CATHURIA
Země ve Snové říši, která kdysi ležela za Bazaltovými sloupy Západu, a která je považována za zemi, v níž jsou všechny ideály pravdou. Cathuria má mnoho zlatých měst postavených z mramoru a porfyru se střechami ze zlata. Této zemi vládne král Dorieb, o němž nozí věří, že je bohem. Naneštěstí bohové odnesli Cathuri ze země snů, a nikdo už neví, kde leží. Velký snílek Basil Elton neuspěl při hledání této země; říká se, že jeho vnuk Nathaniel tuto zemi nalezl, ale byl z ní brzy vyhnán.

ČERŇ
Temná, vločkovitá substance, která slouží Yibb-Tstllovi jako krev. Čarodějové někdy vyvolávají Čerň, aby napadla jejich nepřátele. Aby tak bylo možno učinit, je nejprve potřeba napsat Šestou Sathlattu jejími původními pthetolitskými písmeny (uvedeno v Cthaat Aquadingen) na oplatku z mouky a vody. Tato oplatka musí být podána zamýšlené oběti. Někdo tvrdí, že se oběť musí oplatky přímo dotknout, ale zdá se, že důkazy svědčí proti tomuto tvrzení. Potom musí čaroděj v doslechu oběti recitovat Kouzlo Hoy-Dhin z Necronomiconu.
Během čarodějova zpěvu se zhmotní samotná Čerň, která spadne na oběť kouzla a přisaje se k ní. Oběť je po chvíli celá pokrytá a začne se dusit. Čerň se poté vrátí k Yibb-Tstllovi s duší oběti, nezanechá po sobě ani stopu. Pokud je osoba zasažená Černí schopna dosáhnout tekoucí vody, kouzlo pomine a obrátí se s plnou silou na svého sesilatele.

ČERNÁ KNIHA LEBKY
Kniha napsaná v dávných dobách J'Cakem Igguratianem, učencem ze země Quy. První známá edice Černé knihy lebky byla v řečtině, ale téměř všechny kopie byly spáleny inkvizicí. Později byla Černé knihy lebky přeložena do latiny, překladatel však odmítl přeložit všechny části knihy, takže toto vydání je neúplné. Okultista Aleister Crowley pořídil anglický překlad vydaný nakladatelstvím Hvězdná moudrost ve 20. letech tohoto století, překlad je však v několika bodech nepřesný. Jediná známá řecká kopie této knihy je uchovávána na Dwayneově univerzitě v Amostonu v Kansasu, latinskou verzi lze nalézt na Miskatonické univerzitě.
Tato kniha zaznamenává autorovy okultní pokusy a jeho varování před jednáním se Velestarými. Popisuje bytosti Othuyeg a Quyagen.

ČERNÉ BRATRSTVO
Mezinárodní teroristická organizace zasvěcená službě Starým. Členové černého bratrstva, které pochází ze všech vrstev a etnik, se pokoušejí o vraždy různých vládních úředníků, které si nevybírají podle žádného zjevného plánu. Pachatelé těchto činů obvykle umírají brzy po jejich vykonání, takže bylo vyslechnuto jen málo členů této skupiny. Bratrstvo věří, že Velestaří brzy procitnou, a že jejich činy připravují zemi pro jejich pány.

ČERNÝ BŮH ŠÍLENSTVÍ
Román Amadea Carsona, kdysi autora milostných románů, jehož psaní se změnilo po pobytu v čarodějnickém domě v Salemu. Kniha nebyla nikdy přijata žádným vydavatelem, a většina úřadů spojená s touto oblastí považuje knihu za ztracenou, přestože se prý objevila v několika soukromých sbírkách.

ČERNÉ LITANIE NUGA A YEBA
Rituály uctívání bohů dvojčat Nuga a Yeba, které obsahují zmínku o „Černém plameni“. Jediné kompletníznění Yebovy litanie bylo nalezeno na zdi starověkého Iremu, přestože je známo, že obyvatelé K'N-yan praktikují oba rituály.

ČERNÝ LOTOS
Ebenově zbarvená rostlina z Kithaje, východní země Hyborijského věku. Pouze kněží tajemného boha Yuna, kteří žili v džunglích této země, uměli lotos sbírat. Jeho vůně by uspala i nejdivočejší zvíře, a kněží ze Stygie jej používali k ovládání lidských myslí. Jediní, kdo se odvažovali požít prach z černého lotosu byli nekromanti Černého kruhu, přestože se jeho užití v další době poněkud rozšířilo.
Koncem Hyborijského věku byla rostlina přenesena na plošiny Leng a Sung, kde ji pěstovali kněží zapomenutých náboženských řádů. Jeho účinky byly tak pověstné, že se chánové z Východu snažili zakáat jeho použití. Stále jej pěstují lidé Tch-Tcho, kteří lotos považují za životně důležitý při uctívání Zhara a Lloigora.
Moderní kultisté občas používají lotos pro výrobu drog jako je Liao, která otevírá ve snech mysl pro jiné dimenze. Typ vytvořené drogy a její použití se může různit. Při nesprávném použití může vyvolat vražednou zuřivost nebo způsobit hrozivé a nekontrolovatelné halucinace. Někdy je v těchto vidinách spatřován i samotný černý lotos, a je možné, že sama tato rostlina do nich vkládá svůj vliv.

ČERNÝ FARAON
Někdy také nazývaný „Khotep“, žil na konci Šesté dynastie. Tento titul bývá také dáván Nephren-Kaovi a Nyarlathotepovi, a často se používá k označení osob z různých dob. Černý faraon je často symbolizován obráceným ankhem, neboli křížem života.

ČERNÉ RITUÁLY
Část Svitků z Bubastis sepsaných egyptským veleknězem Luveh-Kerphfem, který uctíval Bast v období Třinácté dynastie. Černé rituály byly ze svitků obvykle vyjímány, úplné kopie však byly uchovávány v nejmocnějších egyptských chrámech. Původně byly sepsány Khemitským hieratickým písmem, možná existuje i řecký překlad. Věří se, že si ji Egypťané stále ještě tajně předávají, ale nalézt v současnosti kopii je téměř nemožné.
Kniha obsahuje velké množství informací o uctívání Bast, obecný přehled egyptských bohů, příběh o objevení Zlatého krokodýla Sebek a zběžnou zmínku o Nyarlathotepovi a Černém faraonovi.

ČERNÝ KÁMEN
1) Monument poblíž města Stregoicavar v Maďarsku. Černý kámen má tvar obelisku a je vytesán z průsvitného kamene. Je pokryt nerozluštitelnými znaky, ale většina z nich byla odtesána, nebo podlehla povětrnostním podmínkám.
Nikdo neví, jaká civilizace Černý kámen vztyčila. Někdo tvrdí, že jej tam zanechali Hunové, ale jiní, včetně Friedricha von Junzta, říkají, že pochází z ještě starší doby.
Stovky let byl Černý kámen místem rituálů prováděným primitivními horaly, kteří toto místo obývali. Roku 1526 vstoupila do kraje muslimská armáda. Když její velitel, písař Selim Bahadur, odhalil místní praktiky, dal zavraždit všechny místní lidi a jejich vesnici srovnal se zemí., čímž ukončil hrůzovládu onoho kultu v kraji.
Přestože od té doby už uplynula víc jak čtyři století, lidé žijící poblíž se Černému kameni vyhýbají. Pohled na kámen po jakoukoli dobu způsobuje šílenství, a ti kdo poblíž něj spali, jsou ve svých snech strašeni po zbytek života. V jednu dobu se místní lidé pokoušeli kámen zničit, ale ti, kdo se o to pokoušeli, byli prokleti a lidé jej nechali stát. tento dokument mohl inspirovat báseň Justina Geoffreye „Lidé monolitu“, jelikož je známo, že básník toto místo navštívil.
2) Menší předmět uctívaný Červy Země. Tyto bytosti jej uchovávali ve Stonehenge až do invaze Piktů, po níž jej přenesli do svých podzemních jeskyní. Osoba, která dovede ukrást Černý kámen jeho strážcům může za odměnu vyžadovat službu, přestože tento čin po letech přivede zloděje ke zkáze. Popis kamene vypadá velmi podobně jako popis Ixaxaru, a je možné, že jsou jedním předmětem.

ČERNÁ SUTRA
Kniha napsaná U Paoem, jedním z prvních učenců Burmy, kolem roku 700. Jeho Černá sutra ukazuje na velký vhled do povahy pozemského života, obsahuje i pasáže poukazující na evoluční teorii. Navíc dlouze pojednává o bytosti zvané Yidhra.

ČERNÁ KNIHA ALSOPHOCOVA (také ČERNÝ SVAZEK)
Kniha napsaná velkým čarodějem Alsophocem z Erongillu. Neznámý mnich ji potom přeložil do latiny. Nikdo neví, kde se nachází, poud vůbec, existující kopie této knihy, jedna může být v knihovně Miskatonické univerzity. Černý svazek obsahoval tak mocné informace jako citave Boromira, tajemství Světélkujícího mnohostěnu a vyvolání Cthulhu z jeho hrobky.

CELAENO
Jedna ze sedmi hvězd Plejád. Na čtvrté planetě Celaena leží Velká knihovna Celanea, kde je uchováváno učení ukradené Velestarými Starším bohům. Jak jsou informace uchovávány není přesně známo; některé droje tvrdí, že v podobě knih a tabulek, ale jiní tvrdí, že staré učení spočívá v živých organismech utvořených za tímto účelem. Návštěvníci této knihovny by měli nosit Staré znamení a neodnášet žádné spisy, jinak jim v útěku zabrání Spáč z Jezera. Známý učenec Laban Shrewsbury zde strávil mnoho času, a snad rozluštil Celaenské fragmenty z kamenných tabulek, které zde našel.
[Celaeno je skutečná hvězda, přestože nikdo netvrdí, že je kolem ní nějaká obrovská knihovna. Nejsem si jist tím, proč si Derleth vybral zrovna tuto hvězdu, ale je možné, že uvažoval o spojení mezi byakhee a harpijemi z řeckých mýtů, jejichž královna „Celaeno“ je zmiňována v Aeneidě.]

CELAENSKÉ FRAGMENTY
Přepis uložený v Knihovně Miskatonické univerzity roku 1915 dr. Labanem Shrewsburym, který zmizel krátce poté. Shrewsbury viděl původní kamené tabulky ve Velké knihovně Celaena, a zanechal po sobě poznámky, o nichž tvrdil, že jsou překladem Fragmentů, které datoval do období středního Triasu. Archeologické expedice později nalezly kamenné zlomky popsané částmi Fragmentů, a kopie se později objevila i v odkazu Amose Tuttlea Knihovně Miskatonické univerzity.
Fragmenty jsou krátké, tvoří je pouze padesát stran Shrewsburyho poznámek. V mnoha ohledech se přibližují Eltdownským zlomkům a Pnakotickým rukopisům. Mohou obsahovat informace o Králi ve žlutém a Carcose a malé množství dat o bytostech z hlubin.

CELEPHAIS
Město ve Snové říši vúdolí Ooth-Nargai. Mramorové zdi a bronzové brány z něj působí jedno z nejimpozantnějších měst Snové říše. Zdá se, že v Celephais neubíhá čas, a návštěvníci se mohou vrátit o celá léta později, aby nalezli vše tak, jak je opustili. Celephais bylo zbudováno ve snech Kuranese, londýnského snílka. Když zemřel, odešel, aby navěky vládl Celephais.

CERENERIANSKÉ MOŘE
Azurový oceán Snové říše. Lze je přeplout za pouhé dva dny mezi městy Celephais a Hlanith, ale cesta k Inganoku po něm trvá tři týdny. Ten, kdo putuje po tomto moři, může narazit na město oblaků Serannian, či na bezejmennou skálu obývanou měsíčními tvory.

CHAG-HAI
Viz Shaggai.

CHALMERS, HALPIN (1891-1928)
Známý okultista a spisovatel horrorů. Chalmers se narodil v Partridgeville v New Yorku a graduoval na Miskatonické univeritě poměrně pozdě (ročník 1918). Poté se přestěhoval do Brooklynu, kde působil jako kurátor Archeologie v Manhattanském muzeu krásných umění. Byl autorem velkého množství okultních spisů, včetně slavné knihy Tajný strážce, vydané londýnským Charnel House Press.
Chalmers byl nalezen mrtev ve svém bytě v Partridgeville 3. června 1928, a jeho zřejmá vražda nebyla nikdy vyřešena. Od té doby jeho fikce nebývalé popularity. Zájemci by si měli přečíst Sebrané dopisy Halpina Chalmerse a vzpomínky Freda Carstairse Halpin Chalmers: Cestovatel jinými a mnoha rozměry.

CHANDRAPUTRA, SWAMI SUNAND
Ind, který se poprvé objevil roku 1930, kdy se ubytoval v bostonském West Endu. Ví se o něm, že zasílal dopisy mnoha okultistům, a dokonce jednou navštívil Cabotovo muzeum, aby si prohlédl jistou starou mumii. Swami dělal na všechny, koho potkal, dojem inteligentního člověka s úžasnými znalostmi tajuplných předmětů, přestože jeho oděv a chování jeho posluchače poněkud zneklidňovalo.
V roce 1932 Swami opustil Boston a vydal se do New Orleansu za Étienne-Laurentem de Marignym, aby tam podal důkaz o tom, že Randolph Carter stále žije. Při čtení poslední vůle však Carterův rodinný právník zemřel na mrtvici a Swami, o němž se říká, že je za to nějak zodpovědný, zmizel.

CHATEAU DES FAUSSESFLAMES
Pobořené sídlo ležící v lesích Averoigne, poblíž opatství Perigon. Ve středověku byl zámek domovem Sieur du Malinbous a jeho ženy, a ti byli podezřelí z provozování čarodějnictví. Dokonce i po smrti tohoto páru zůstala sídlu jeho špatná pověst. Mnozí, kteří navštívili ruiny zámku, se nevrátili, a dokonce i po staletích hledači zajímavostí nechodí mezi jeho zdi. V roce 1931 Cabotovo muzeum vystavilo několik podivných mumií nalezených v kryptách pod tímto sídlem.

CHAUGNAR FAUGN
Hyperdimenzionální bytost na první pohled připomínající člověka se sloní hlavou s blanitýma ušima a velkým diskem na konci chobotu. Většinu času tráví nehybně v jeskyni na Plošině Tsang, pohybuje se jen když se krmí obětí.
Když přišel Chaugnar Faugn na Zemi, byli nejpokročilejší životní formou obojživelníci. Protože toužil po rase služebníků, použil Chaugnar Faugn tkáně obojživelníků k vytvoření Miri Nigri. Po dlouhé věky tyto bytosti pokračovaly v uctívání Chaugnar Faugna. Miri Nigri obcovali s prvními lidmi, aby vytvořili hybridní rasu, z níž nakonec povstali ohavní Tcho-Tcho.
Za časů Říma Chaugnar Faugn a jeho „bratři,“ bytosti podobou připomínající Chaugnar Faugna, ale s menší mocí, žili pod Pyrenejemi v severním Španělsku, poblíž města Pompelo. Miri Nigri, kteří žili v nedalekých kopcích, unášeli vesničany, aby je obětovali svým bohům, každý rok před svátkem Všech svatých. Nakonec římští správci vyslali výpravu, která by toto řádění ukončila. Přestože Miri Nigri tuto sílu zničili, Chaugnar Faugn věděl, že to není konec římské hrozby. Sám by nepřítele mohl zničit, ale jeho čas ještě nenadešel. Místo toho se rozhodl putovat na východ, aby vyčkal věku své slávy. Když jeho bratři váhali s cestou, Chaugnar Faugn je proklel a slíbil jim, že je pohltí při svém povýšení.
V současnosti je Chaugnar Faugn uctíván v jeskyni na Plošině Tsang; šíření takových rituálů může mít na svědomí fyzická podobnost mezi Chaugnar Faugnem a indickým sloním bohem Ganéšou. Přestože se probouzí jen zřídka, jeho bývalý velekněz Mu Sang prorokoval, že jednoho dne přijde Bílý Akolyta ze Západu a odnese Chaugnara do nové země. V této zemi se bude sloní bůh krmit do té doby, dokud nepohltí celý svět. Chaugnar byl odnesen na Západ a vystaven v Metropolitním muzeu, ale byl poslán zpět do minulosti pomocí zvláštního časového paprsku. Nedávné důkazy ukazují na to, že se Chaugnar Faugn znovu objevuje v Montreolu v Kanadě.

CHESUNCOOKSKÝ ČARODĚJNICKÝ KOVEN
Viz Kult Lebky.

CHHAYA RITUÁLY
Rukopis proslulý svou nejasností a iluzemi pochopitelnými pouze největšími okultisty.
[Kenneth Grant uvádí „Chaaya“ jako astrální stín, který musí překonat všichni, kdo chtějí uvolnit energii čaker ve svém těle. Blavatská uvádí, že se termín „chhaya“ vztahuje k astrálnímu obrazu či „stínu“ osoby. Naneštěstí jsem nikde jinde nenašel žádnou zmínku o Chaaya.]

CHIAN
Jazyk zmiňovaný v Zelené knize, kterým občas mluví Malý lid. Byly nalezeny i zmínky o „hrách Chian“ a „pentagramu Chian,“ ale jejich význam je neznámý.
[Chian byl původně nápoj z česneku, pórku, síra, oleje, octa a sušených bylin popíjený při Artemidiných mystériích v Efezu]

CHLADNÁ PUSTINA
Oblast na severu Snové říše, v níž se nachází hora Kadath. Kenneth Grant ji spojoval s druhou stranou Kabalistického stromu života, v níž se nacházejí klifot, neboli pozůstatky dříve zničených stvoření.

CHORAZIN
1) Vůle či id Cthulhu. Toto je psychicky nejdosažitelnější část Cthulhu, a je zodpovědná za většinu snů, které vysílá do světa.
2) Město ve státě New York poblíž Atticy a rodinného sídla van der Heylů, který navštívil Alonzo Typer. Většina lidí z tohoto města patří k ohavnému kultu scházejícímu se na kopci poblíž starého sídla.
3) Ruiny města v Izraeli. Ježíš v Bibli toto město zavrhl (Matouš 11:21, Lukáš 10:13). Zlí černokněžníci často podnikají „Temnou pouť“ do Chorazinu s vidinou zisku velké moci. Říká se, že Abdul Alhazred i Ludwig Prinn tuto cestu podstoupili a nějakou dobu žili v ruinách města.

CHTHONIANI
Viz Cthoniani.

CHTHONIOI
Viz Velestaří.

CIHLOVÉ VÁLCE KADATHERONU (také VÁLCE KADATHERONU)
Sedm artefaktů přivezených ze Středního Východu expedicí vedenou panem Angstromem. Byly přeloženy díky pozdějším pracem Gordona Walmsleye, ale znaky na nich jsou tak staré, že je dovede přečíst jen několik učenců. V současnosti jsou Válce uchovávány v Britském muzeu. Další sada válců se nachází ve Snové říši, ve městě Kadatheron.
Válce pojednávají převážně o historii země Mnar, obzvláště o předlidském městě Ib. Obsahují také informace o sigilii Sarnathu a vyprávějí příběh čaroděje Ilatha, který se vydal rozmlouvat z veleknězem z Lengu (konec příběhu však byl zahlazen).

CÍRKEV HVĚZDNÉ MOUDROSTI
Viz Kult Hvězdné Moudrosti.

CIMMERIE
Země v severozápadní Hyborii, do které prchli Atlanťané po zničení jejich kontinentu. Jeho obyvatelstvo pak dalo vznik Gaelům z Irska a Skotska. Z této země pocházel známý válečník Conan. Dnes leží Hyborie pod mořem, s výjimkou částí v severovýchodní Anglii a jižní Skandinávii.
[Skupina zvaná Cimmeřani žila v Anatolii a vymřela kolem roku 500 př.n.l. a je pravděpodobné, že Howard použil a upravil jejich jméno a užíval je pak ve svém díle.]

CLITHANUS
Viz Zpověď šíleného mnicha Clithana.

CLOTTON
Vesnice na řece Ton, přítoku Severnu. Cotton od doby svého rozkvětu značně upadl a nyní už není ani na většině map. Po událostech roku 1931, o nichž místní lidé neradi mluví, strhli lidé z Clottonu mnoho domů na pobřeží řeky a na břehu Tonu vztyčili mohutný betonový sloup.

CODEX DAGONENSIS
Kniha, která nese nápadnou podobnost s knihami jako Codex Maleficum, Codex Spitalski a Cthaat Aquandingen. Všechny poprvé spatřily světlo světa na severu Německa kolem roku 400 a každá obsahovala podobné materiály, jako Nyhargo Dirge, řadu Tsathogguovských rituálů a informace o Prastarém znamení. Původní autoři a jejich důvod pro sepsání těchto knih jsou velkou neznámou.
Codex Dagonensis se dostal do vlastnictví Obeda Marshe, který užíval jeho rituály v Esoterickém řádu Dagona. Po zákazu kultu roku 1928 byla kniha věnována Miskatonické univerzitě, kde ji příležitostně stále studují členové Řádu.
Krom výše uvedených materiálů obsahuje Codex také magickou ochranu proti vyvolávání, spolu s Třetí a Osmou Sathlattu.

CODEX MALEFICUM
Kniha velmi podobná svým obsahem s Codex Dagonensis, Cthaat Aquandingen a Codex Spitalski. Jediná známá existující kopie je ve Vatikánu, který k ní neumožňuje přístup. Obsahuje kopii První Sathlatty.

CODEX SPITALSKI “Kniha lepry.“
Kniha obsahem velmi podobná Codexu Dagonensis, Cthaat Aquandingen a Codexu Spitalski. Je to údajně nejstarší z těchto kodexů. Je uchováván kdesi v Uppsale ve Švédsku (pravděpodobně v knihovně Uppsalské univerzity) a obsahuje Druhou Sathlattu.

COLUM, NAYLAND
Londýnský spisovatel známý svým románem Strážce druhé strany. Colum hodlal napsat další román, zmizel však ze své lodi cestou z dovolené v Arábii.

COMMORION/M
Kdysi hlavní město země Hyperboreje. Říká se, že Bílá Sybila z Polarionu prorokovala Commoriomu zkázu. Po vyslechnutí těchto slov veškeré obyvatelstvo ke zkáze odsouzeného města uprchlo a zanechalo Commoriom napospas džungli a založili nové město Uzuldaroum o den cesty dál. Jiné zprávy však uvádějí, že bylo opuštěno kvůli spoušti způsobené zločincem, jehož poprava se ukázala být značně obtížnou. Klarkash-Ton z Atlantidy nám zachoval cyklus mýtů Commoriomu, který obsahoval i příběhy o Tsathogguovy a jiných božstvech.

COMTE D'ERLETTE
Viz d'Erlette, Comte.

CONAN Z CIMMERIE (10 000 př.n.l.)
Nejslavnější hrdina Hyborijského věku. Conan se narodil v kmenu na severozápadě Cimmerie během bitvy jeho lidu s Vaniry ze severu. Když dosáhl plnoletosti, mnohokrát se vyznamenal v boji. Brzy se vypravil za dobrodružstvím a prošel velký kus světa jako zloděj a žoldák.
Ve věku asi čtyřiceti let uchvátil Conan trůn Aquilonie, nejmocnějšího království Hyborijských zemí. Co se dělo dále je pouhým dohadem; někdo tvrdí, že dobil ohromnou říši, zatímco jiní tvrdí, že na trůn dosadil svého syna a odešel na západ bojovat s velkým zlem.

CTHUGHA

DAGON

DĚTI NOCI
Viz Červi Země.

DĚTI VĚTRŮ
Viz Borea.

DHÓL

GHÚL

HASTUR NEVÝSLOVNÝ
Bůh vzduchu a mezihvězdného prostoru.

HATHEG - KLA

HYPNOS
Bůh spánku.

HNĚDÝ JENKIN
Krysí bytost s tlapkami připomínající lidské ruce s lidským obličejem. Podle záznamu Essexského okresu vydávala Keziah Masonová Hnědého Jenkina za svého raráška. Přestože byla samotná čarodějnice již tři století po smrti, o duchovi jejího raráška se objevovali zprávy dokonce i v Anglii. Kosti nalezené při demolici čarodějnického domu v Arkhamu roku 1931 konečně potvrdily existenci tohoto tvora

IBN - SHADABAC

JEZERO HALI

K'N -YAN
Modrý svět

KADATH

KANAAN

IRAANOVA ČERNÁ PEČEŤ
Předmět přinesený na zemi mi-go, který se dostal do rukou čaroděje Iraana z Mu. Později jej získal Zanthu, a použil jej pro získání větší moci v Ythoghthově chrámu. Na jeho povrchu je vyryto Sedm ztracených znamení hrůzy, které dovedou přinutit k poslušnosti jakoukoli bytost. Je možné, že má nějakou souvislost s Černým kamenem či Ixaxarem. KNIHA AZATHOTHOVA
Kniha nošená Nyarlathotepem, do které se musí vlastní krví podepsat každý, kdo vstupuje do služeb Vnějších Bohů. Je možné, že to je kniha, o níž hovořily oběti čarodějnických procesů; pokud je tomu ta, je to i vysvětlení toho, že se našlo na celém světě pouze několik svazků. Kniha Azathothova obsahuje parodii Písma svatého, chválící Vnější bohy a zesměšňující křesťanství.
Jiná „Kniha Azathothova“, poznámkový kroužkový blok obsahující dlouhou těkavou rozpravu o povaze vesmíru, byla nalezena v hotelovém pokoji v Midium's Grove v New Yorku. Jelikož první kniha patří Nyarlathotepovi, jakékoli srovnávání obou zmíněných svazků je nemožné.

KNIHA DZYAN (také STROFY DZYAN)
Kniha prastaré moudrosti existující na vyšší spirituální úrovni, kde ji mohou nalézt psychicky senzitivní poutníci. Podle tradice přinesl lidstvu prvních šest kapitol této knihy spolu s jazykem Senzar Pán Venuše. Vděční lidé uchovávali tuto knihu ve ztraceném městě Shamballah. Kniha byla později přeložena do čínštiny a široce rozšířena, přestože se dodnes zachovalo jen několik málo kopií.
Obchodníci nalezli nejstarší známou psanou kopii z roku 595 v čínské jeskyni, odkud se dostala do Wharbyova muzea v Anglii. Další se objevily ve van der Heylově domě poblíž Chorazinu v New Yorku a v kostele Církve Zářné moudrosti v Providence. Tato kopie byla napsána v čínštině, sanskrtu a znaky podobnými těm, jimiž byly sepsána Fragmenty z G'harne a Sussexské fragmenty, což pomohlo při rozšifrování obou knih Gordonem Walmsleyem.
[Kniha Dzyan se poprvé objevila v dílech teosofky Heleny Blavatské. Ve své knize Tajná doktrína, vydané roku 1888, Blavatská vypravuje, jak jí její spirituální vůdce ukázal tuto knihu ve vizi, a cituje z tohoto díla. podle ní je Kniha Dzyan první z patnácti esoterických komentářů třiceti pěti knih Kiu-Te. Tato kniha byla napsána na palmových listech atlantským písmem Senzar, který Blavatské překládal její spirituální průvodce. Pozdější učenci poznamenali, že její pasáže hodně připomínaly indickou Rig-Vedu. Lovecraft se s dílem Blavatské setkal až ke konci života, a hlavním zdrojem popisu mu byly neortodoxní ponámky jeho přítele E. Hoffmana Price. Nikdo si není jist tím, odkud pochází Blavatské slovo „Dzyan“ (vyslovováno „Zon“). Je možné, že je odvozeno od sanskrtského „Dhyan“, což je termín pro meditaci. Kenneth Grant tvrdí, že jde o ekvivalent japonského „Zen“, přestože dorj této informace je neznámý.]

KNIHA EIBONOVA (také KNIHA ČARODĚJE EIBONA)
Kniha napsaná Hyperborejským čarodějem Eibonem. Podle legendy byla nalezena v ruinách jeho zbořené věže, ale Cyron z Vaaradu v doslovu k této knize uvádí, že mu Eibon zanechal rukopis, který Cyron uspořádal. Kniha potom přecházela po mnoho let z učitele na žáka, čtenáři do ní postupně přidávali různé poznámky. Po zničení Hyperboreje v době ledové se kopie Knihy dostaly do Zobny a Lomaru, později do Atlantidy a Hyborie, díky tajnému kultu, který Eibona uctíval a který snad byl totožný s tím, který uchovával Pnakotické rukopisy. Snad jednu kopii uchovávali i kněží Mithry v Brythunii v Hyborijském věku, ale pokud tomu tak je, musela se kniha ztratit.
Zdá se, že do moderního světa se Kniha Eibonova dostala dvěma způsoby. První cesta vedla přes Egypt, jelikož obchodníci z Atlantidy do této země vozili své zboží a vědomosti. Kniha byla přeložena do hieroglyfů, a takzvaná „Kishitská revize“ napsaná bývalým veleknězem Sarnathu snad byla odvozena od nich. Potom se dostala do Středomoří, kde syrsko-fénický učenec Imilkar Narba vytvořil punský překlad kolem roku 1600 př.n.l. Později byly pořízeny byzantskořecké kopie, a kolem roku 960 spojil Theodorus Philetas několik přeživších textů do středověkého řeckého svazku. Řecká kopie může stále ještě existovat, ale nejstarší potvrzená kopie je latinský překlad C. Philippa Fabera z devátého století, která byla zřejmě zdrojem latinského textu vytištěného roku 1662 v Římě. Latinské kopie Knihy Eibonovy v Miskatonicu a Harvardu pocházejí z této tradice.
Druhá cesta vedla skrze tajemnou skupinu známou jako Averoni. Tito lidé utekli z potápějící se Atlantidy na východ a Liber Ivonis si vzali s sebou na tabulkách. Averoni se usadili v zemi, ze které se stalo Averoigne, a dokonce i po mnoha staletích tyto tabulky tvořily neodmyslitelnou součást jejich rituálů. Je možné, že se tam uchovala jedna kniha v původním hyperborejském jazyce, přinejmenším do čtrnáctého století. Averonská verze se nakonec dostala do Irska, kde lze stále nalézt latinské a irské překlady.
Kolem roku 1420 Gaspard du Nord z Averoigne pořídil francouzský překlad této knihy, pravděpodobně z řeckého rukopisu (přestože bychom neměli zapomínat na vliv tradic onoho kraje). Tento Gaspard byl poměrně známým černokněžníkem, který zachránil své domovské město Vyones od úmyslů zlého mága Nathairea, který snad mohl být vlastníkem knihy, kterou Gaspard přeložil. Jako odměnu mu místní úřady dovolily pokračovat v okultních studiích, což mu zřejmě umožnilo svobodně přeložit Knihu Eibonovu bez jakékoli cenzury. Mnoho čarnokněžníků a čarodějnic z tohoto území používala s vynikajícími výsledky toto vydání, dokonce ještě staletí po jeho zhotovení. Několik kopií tohoto vydání stále ještě existuje, včetně těch, jež byly nalezeny ve van der Heylově domě a v kostele Církve Zářné moudrosti v Providence.
Za vlády Jakuba I. byla neznámým překladatelem, pravděpodobně jedním z těch, kdo pracovali na překladu Bible krále Jakuba, přeložena Kniha Eibonova do angličtiny. Oddaný učenec stále ještě může nalézt několik málo knih z této kopie. Pokud víme, nebyla tato Kniha nikdy vydána tiskem. Současnjší francouzský překlad pořízený spisovatelem Clark Ashtonem Smithem zmizela po jeho smrti. Měli bychom také zmínit, že jedna kopie kolovala v rodině van Kauranů z New Yorku, přestože nevíme, o které vydání šlo.
Velká část Eibonovy knihy je zasvěcena příběhům z jeho mládí, jeho magickým pokusům, a jeho cestám na Shaggai a do Údolí Pnath. Kniha obsahuje informace o rituálech Tsathogguy, umělci Rhydagandovi a příběhy velkého Rlima Shaikortha. Inkantance pro vyvolání emanace z Yothu a Zelené zhouby jsou zde také obsaženy, spolu s formulemi chemikálií, které dovedou proměnit živou tkáň v kámen a prachu, který dokáže zničit jisté monstrozity zrozené hvězdami. Přestože Kniha Eibonova obsahuje velké množství znalostí, přežil jen malý zlomek původního díla. Například, jisté rituály sloužící k tomu, aby byli přivoláni dholové tak, aby sloužili vyvolávajícímu, byly ztraceny, a zašifrovaný jednostránkový dodatek pojednávající o Starých z Antarktidy se nachází jen v několika svazcích. Několik kapitol Knihy Eibonovy bylo vydáno tiskem, především „Příchod Bílého červa“, který je Kapitolou IX původního díla.

KNIHA SKRYTÝCH VĚCÍ
Kniha zmiňovaná v rukopise oběveném Alonzem Typerem. Nic víc o této knize nevíme, přestože může mít co do činění se ztraceným městem Yian-ho.

KNIHA IOD
Kniha neznámého původu, kterou někteří připisují tajemnému autorovi zvanému „Khut-Nah“. Existuje pouze jedna kopie v původním „Starobylém jazyce“ (což může být směsice řečtiny a koptštiny). Johan Negus později vydal zakázaný(?) překlad, jehož kopie se nachází v Huntingtonově knihovně v San Marinu v Kalifornii.
Kniha se zmiňuje o Iodovi, Zářivém lovci, Vorvadossovi a bytosti zvané Zuchequon. Zdá se, že její filozofie má mnoho společného s gnosticismem.

KNIHA KARNAK
Kniha okultního vědění. Z jejího titulu se lze domnívat, že obsahuje rituály přejaté z egyptského svatého místa Karnaku. Kniha obsahuje informace o Iodovi, Lovci duší.

KNIHA SKELOVA
Grimoár sepsaný slepým mudrcem Skelem a zachovaný jeho oddanými, někteří jej připisují čarodějům z valusijských hadích lidí. Přestože mnozí nesouhlasí s tím, že by „Skelos“ napsal jednu či více knih, čarodějové na celém světě považují tuto knihu za jednu z nejmocnějších knih magické tradice. V Hyborijském věku existovaly pouze tři kopie, a není známo, že by kterákoli z nich přežila až do současnosti. Přestože po ní prahli všichni mágové Hyborie, známe pouze několik informací o předmětu zvaném Nergalova ruka a jistém ostrov, na němž monstra hlídají velký poklad.

KNIHA THOTHOVA (či SVITEK THOTH-AMONŮV)
Kniha údajně sepsaná Thothem, egyptským bohem moudrosti a magie, který údajně napsal tisíce knih o okultních věcech. Současní učenci mají za to, že skutečným autorem byl Thoth-Amon, mocný stygijský mág a kněz boha Seta. Po zkáze kontinentu se Kniha Thothova zachovala díky egyptským velekněžím v Alexandrii. Římský císař Caligula vzal tuto knihu z Egypta, aby s ní prováděl vlastní pokusy, ale byla zničena krátce před jeho smrtí. Je známo, že Abdul Alhazred prostudoval jinou kopii, další mohou existovat v tibetských klášterech, ale nikdo knihu neviděl už po mnoho let.
Kniha Thothova se zabývá bytostí zvanou Tawil at'Umr, stejně jako Velestarými a historií Hyborie. Obsahuje také kouzlo, které mrtvému propůjčuje život (pouze dočasně), rozsáhlé astronomické údaje, a tajemství stvoření života. Třetí svazek této knihy může pojednávat o otevírání bran.
[Přestože existuje mnoho různých knih, které prý napsal Thoth, žádná z nich se nejmenuje „Kniha Thothova“. Mnozí okultisté používají tento termín pro Tarot, přestože v příbězích Mýtu je to skutečná kniha. „Kniha Thothova“ Mýtu Cthulhu by neměla být zaměňována s pojednáním Aleistera Crowleyho o Tarotu, které nese stejný název.]

KOBŘÍ KORUNA
Předmět vyrobený hadími lidmi. Kuželovitá Koruna v podobě hada a zdobená diamanty se stala hlavním předmětem hadích bojů. Podle legendy umožňuje koruna číst myšlenky všech osob v okolí a kontrolu mysli lidí i zvířat. Moc Koruny se lišila podle toho, kdo ji nosil; osoba se slabou vůlí mohla kontrolovat pouze jednoho člověka, mocný kouzelník mohl ovládat tisíce.
Po pádu království hadích lidí ukryli přeživší Korunu ve svatyni na jednom z ostrovů Atlantidy. V Hyborském věku ji ukradl jakýsi pirát a zanedlouho se pak dostala do rukou Thoth-Amona. Než ji mohl použít k vystavení vlastní říše, byla mu vyrvána a zbavena moci. Korunu od té doby nikdo neviděl.

KULT CHORAZOS
Sekta uctívačů Yog-Sothotha založená v rumunských horách koncem 16. století. Jeho vůdcem byl muž zvaný Chorazos, který prý byl cikánského původu. Členové tohoto kultu pocházeli z různých koutů Maďarska, Afriky, Arábie a Číny. Roku 1594 se sídlo kultu přesunulo z kontinentu do Anglie, kde byl založen chrám ve Finchley. Přestože byl zprvu v oblibě královny Alžběty, byl kult vypovězen z Londýna koncem roku 1595 kvůli výzkumům jeho bývalého patrona (který se radil o záležitostech s doktorem Johnem Dee) a potom svou základnu přesunul do domu zvaného Oaks.
Přestože kult Chorazos strávil v Oaks pouze rok, rychle získal v okolí pověst zlé skupiny. Když se Parson Goodly z místního kostela domáhal od Chorazose odpovědi na otázku jaký druh uctívání kult praktikuje, Chorazos proklel celé okolí, které je dodnes chudé a pusté. Nakonec se místní lidé shromáždili a vypálili Oaks. Chorazos a několik dalších členů kultu unikl do Skotska.
Chorazosův kult získal zemi v Pentland Hills díky léčitelským úkonům, ale skotský král Jakub IV. nepřál čarodějnictví. Ještě před jakýmkoli oficiálním zásahem se po řadě zmizení vzbouřili místní lidé a sektu zničili jednou provždy.

KRONIKY NATH (původně CHRONIKE VON NATH)
Kniha napsaná Rudolfem Yerglerem, německým mystikem, který ji dokončil roku 1653, krátce předtím než zcela oslepl. Když byla kniha poprvé vydána, úřady v Berlíně poslaly Yerglera do blázince, kde zemřel za záhadných podmínek. Roku 1781 pořídil James Sheffield zakázaný anglický překlad Chronike.
Kniha pojednává o historii Nath, Země Tří Sluncí. Navíc obsahuje hudební skladbu, která prý přivádí do našich rozměrů monstrozity zplozenců hvězd, a informace o mystických tradicích Herma Trismegista.

KRONIKY THRANG
Kniha sepsaná ještě před lidskou historií a která byla přepsána a doplněna v zemi Ngarathoe před vzestupem Sumeru. Kroniky pojednávají detailněji o Yidhře.

LENG

L'MUR - KATHM'OS

MAGNUM INNOMINANDUM

MENE

METRATON

MĚSTO ZPÍVAJÍCÍHO PLAMENE
Viz Ydmos.

NEXUS (NEXICKÝ BOD)
Místo, kde se dvakrát ročně otevírá brána. Zpravidla v den rovnodennosti.

N'GAH - KTHUN

N'KAI
Černý svět.

NEBLOD ZIN

NEPHRED - KA NAI HADOTH

NYARLATHOTEP
Posel démonů vesmírného zla.

NYOGTHA
Podivnost.

ODHALENÍ AKLO
Stupně zasvěcení v kultu Glaaki. Člen kultu může dosáhnout až čtyřicátého osmého stupně těchto Odhalení, čtařicátý devátý stupeň nastává když si Glaaki naposledy zavolá svého uctivače. Je zajímavé, že Enochyánský systém Johna Dee také obsahuje čtyřicet osm Klíčů či inkantancí, přičemž čtyřicátý devátý je neznámý a měl by být invokací Boha.

PÁS ASTEROIDŮ
Pás asteroidů v našem slunečním systému je pozůstatkem zničené planety Thyoph.

PRASTAŘÍ
Přeměněné bytosti, které prošly Poslední Branou střeženou Tawil at'Umrem. Přestože původně patřili k nejrůznějším rasám, vypadají ve velkém chrámu Tawil at'Umra jako pláštěm zahalené, spící postavy nesoucí žezla a sedící na podstavcích.
Prastaří se probouzejí jen aby pomohli těm, kdo se snaží projít Poslední Branou a připojit se k nim. Je možné, že Prastaří jsou samotnými Velestarými.

R'LYEH
Mořská říše.

SABOTHOVA KABALA
Kniha božského(?) učení, která se objevila někdy kolem roku 100 př.n.l. Řecký překlad Kabaly byl pořízen roku 1686, a existuje i jedna kopie v Jidiš. Kniha obsahuje učení o andělích, a jak napovídá název, pokrývá oblast židovské mystiky.

SHOGGOTH

SHUB - NIGURATH

STAŘÍ BOZI
Představují síly dobra a sídlí kdesi u hvězdy Betelgeuze.

TEKEL

TSATHOGGUA
Zlověstnost.

UFARSIN

ÚHLY TAGH CLATUR
Řada inkantancí, které mohou na tento svět přivést bytosti z Druhé strany tohoto světa. Během této doby lze používat pouze opačné úhly, které mohou tyto bytosti částečně zhmotnit. (Někteří egyptští velekněží znali tyto obřady a použili je, aby přivedli na chvíli Glaakiho na Zemi před jeho pozdějším fyzickým příchodem s pádem meteoritu.) Obrácené Úhly lze také použít při ochraně před takovými bytostmi. je pravděpodobné, že nepřevrácené obřady nelze použít, dokud se nevrátí Velestaří.

ULTHAR

VELIKÝ CTHULHU
Velekněz prastarých. Říká se, že vypadá jako kombinace chobotnice, draka a karikatury člověka. Má také křídla, jež vypadají velmi groteskně a nevyvinutě. Jeho hlava má tvar chobotnice s tykadly (chapadly), tělo má „gumový“ charakter. Křídla i chapadla jsou zakončena dlouhými drápky. Výslovnost tohoto slova je velmi ožehavá otázka, našel jsem několik variant, které bych z důvodů přesnosti přepsal v jejich původní anglické fonetické formě:
Kuh-THOO-loo, kt’hoo-lhoo, Khlul’-hl, Cluh-Luh, K-Lütl-Lütl, Koot-u-lew.

Y'AI'NG'NGAH

YIAN

YOG - SOTHOTH

YOTH
Rudý svět.

YUGGOTH
Temná planeta - pravděpodobně Pluto.

ZJEVENÍ GLAAKI

ZLOMENÉ SLOUPY GEPH
Monumenty nalézající se v pobřežních džunglích Liberie. Nikdo neví, jak staré jsou sloupy Geph, ale jsou zmiňovány už v záznamech Teh Athta, velkého čaroděje z prapůvodní země Theem'hdra. Na tyto sloupy vytesali staří Ptetholité varování těm, kdo by chtěli použít černou magii proti svým nepřátelům a podobizny Velestarých. Přestože stoupenci Velestarých porušili některé znaky, a dokonce se snažily sloupy zcela zničit, přežily tyto monumenty až do dnšních dnů, a jsou považovány za střed bohoslužeb místního náboženství. S pomocí profesora Gordona Walmsleye z Goole byly znaky na těchto monumentech před několika lety rozluštěny.

ZPOVĚĎ ŠÍLENÉHO MNICHA CLITHANIA
Svazek napsaný Clithaniem asi kolem roku 400 a vytištěný v latinské verzi roku 1675. Britské muzeum, Fieldovo muzeum v Chicagu a Unionistický teologický seminář na Manhattanu vlastní kopie této knihy.
Clithanius přečetl velkou část Necronomiconu a použil těchto informací k osvobození „stoupence šíleného Cthulhu,“ který byl uvězněn v tunelech pod opatstvím v Lynwoldu na severovýchodním pobřeží Anglie. Když pochopil, co udělal, vyděsil se Clithanius a s prosbou o pomoc utekl ke Sv. Augustinovi, biskupovi z Hippo. Použitím symbolu ve tvaru hvězdy Augustin vrátil monstrum do jeho vězení a Clithania, který přišel o rozum, poslal do Říma.

ŽLUTÉ ZNAMENÍ

Použitá literaura a zdroje:
Elijahův překlad
The Dreams in the Witch House
The Dream-Quest of Unknown Kadath
The Whisperer in Darkness

Úvod | Historie | Lovecraftův Necronomicon | Pravý Necronomicon | Praxe dle Necronomiconu | Souvislosti | Související texty a verse Necronomiconu

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana ×  Bloxxter ×  O Codym ×  Články ×  Cizí díla × Knihovna ×  Magie ×  Necronomicon ×  Srazy ×  Ke stažení ×  Odkazy ×  Mapa stránek ×  Diskuse ×  Kontakt