Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt
Hlavní strana ×
Bloxxter ×
O Codym ×
Články ×
Cizí díla × Knihovna ×
Magie ×
Necronomicon ×
Srazy ×
Ke stažení ×
Odkazy ×
Mapa stránek ×
Diskuse ×
Kontakt
Úvod | Historie | Lovecraftův Necronomicon | Pravý Necronomicon | Praxe dle Necronomiconu | Souvislosti | Související texty a verse Necronomiconu
© Copyright by Cody®
H.P.Lovecraft • Zdroje • Je Necronomicon Lovecraftovým výmyslem? • Necronomicon a Dr.John Dee • Magická znamení • „Staří“ • Stáří Necronomiconu • Zaklínání, magická slova • Rejstřík entit
Nejznámější a tím pádem také nejzprofanovanější a komerčněji neznámější je Lovecraftova verze Necronomiconu. Lovecraft byl kontraverzní osobností již za života a tak jako vynikající mystifikátor dokázal kauzu Necronomiconu zahalit rouškou tajemství a nejistoty, z čehož vyplynuly tak ohnivé diskuse o pravosti či nepravosti Lovecraftova Necronomiconu a následně Necronomiconu vůbec. Podívejme se tedy na život a dílo a v neposlední řadě i na samotný fiktivní Lovecraftův Necronomicon blížeji.
Lovecraft pochází ze starých koloniálních rodů, stal se britským loajalistou, ačkoliv Británii nikdy nespatřil. Jeho otec zemřel v blázinci, když mu bylo osm a tak vyrůstal u své neurotické matky. V 21 letech, když mu i jeho matka zemřela v blázinci, ujaly se ho sestry jeho matky, které se psychickým stavem od své sestry příliš nelišily. Snažili se ho připravit pro život mladého gentlemana, který se bude živit svou prací, ovšem mladý Lovecraft tuto touhu nesdílel. Studoval astronomii a jaksi okrajově se věnoval i literatuře. Žil sice z malého, ale přesto příjmu, jenž mu plynul z jeho dědictví. Později se stal redaktorem na volné noze a přepisovačem. Samotná jeho tvorba se řadila až na konec jeho aktivit, tak po něm zbyly jen dva romány a několik desítek povídek.
Sám Lovecraft si svého díla příliš necenil, sám říkal, že: „ ...snaží zachytit ony nedefinovatelné pocity, že někdo uvedl v nepořádek trojrozměrný svět ... jenže mi chybí schopnost sdělit čtenáři cokoliv, co by mělo cenu ... ". Lovecraft je symbolem přechodu od staré okultní prózy k moderněji pojatému horroru. Pokud byl Lovecraft něčeho mistrem, tak toho, jak popsat hrůzostrašné prostředí svých povídek - evokaci krajiny - a jak navodit čtenáři tzv. krystalickou hrůzu. Snažil se navodit stav tzv. conditio sine qua non: pocit zvláštního a maligního přechodného zrušení nebo potření oněch neměnných přírodních zákonů, jež jsou naší jedinou ochranou před ataky chaosu a démonů nesmírného kosmu.V jeho povídkách je téměř absolutní absence ženského elementu, mnozí proto usuzovali na Lovecraftovu homosexualitu, ovšem to nebylo pravdou, Lovecraft byl pouze nesmělý. Byl to člověk nesmírně sečtělý, četl jak díly takových autorů jako byl Nietzsche a Spengler, ale i Sinclair Lewis, lord Dunsany, Ambrose Bierce, Robert W. Chambers nebo Arthur Machen. Tito poslední pro něj byli patrně velkou inspirací.
Lovecraft zpočátku obdivoval fašistické diktátory i Stalina, ač militantní antikomunista. Byl však „britským" gentlemanem v tom dobrém slova smyslu. Poté když zjistil pravdu o průběhu fašismu v Evropě, odvrhnul a je stal se obhájcem Franklina Delano Roosvelta. Ovšem stále trpěl xenofóbním rasismem se smyslem pro rasovou čistotu: „ ... Jedinné co činí život snesitelný tam, kde je hodně negrů, je princip Jima Crowa, a já bych si přál, aby jej aplikovali v New Yorku jak na negry, tak na asiatské typy odulých židů s krysí vizáží...". Češi jsou dle něj „zvrhlá zvířata, obludy prohnilé fyzicky i duševně". Nicméně tyto názory „jižanského blba" se naštěstí nepromítly do jeho literárních děl a jak se zdá, ani příliš do jeho soukromého života, neboť byl obklopen tzv. rasově nečistými přáteli jež ho milovali. Dokladem pro toto je i jeho půvabná žena ukrajinská židovka Soňa Šifirkin Haft Greenová. Ke konci svého života se za své dřívější krvelačné názory upřímně styděl.
Zemřel na rakovinu a Brightovu nemoc 15. března 1937.
Předcházející text je jen hrubým a místy nepřesným nástinem života H. P. Lovecrafta. Zájemce o hlubší poznání odkazuji na svoji podrobnou esej o Howardu Philipsu Lovecraftovi.
Lovecraft také udává ve svých spisech jak reálně existující tak fiktivní zdroje. Podívejme se na tyto tituly pněkud podrobněji. Dovoluji si zde rozdělit tituly do dvou částí autentické a fiktivní:
Ovšem tyto výše zmíněné fiktivní spisy jsou opravdu doloženou fikcí a Lovecraft byl navíc známý svou velmi dobrou schopností mystifikace. Tak například jeho přítel August Derleth se zjevuje v jeho příbězích jako záhadný hrabě d'Erlette, autor díla Cultes des Goules a Clark Ashton nabývá podoby atlantického velekněze Klarkash Tona.
Základní axiom - Lovecraft Necronomicon znal a není tedy pouhou fikcí, a mnohá fakta se zakládají na pravdě. Ovšem není pravdou, že vše co Lovecraft napsal, inspirován Necronomiconem, je pravda. Valná většina jeho příběhů se odehrává pouze v jeho fantazii, ale je zarážející jeho fascinace obludnými prastarými civilizacemi, jejichž příslušníci jsou na pohled odporní a je s nimi možné vejít do kontaktu pomocí černé magie:
„Všechny moje povídky, jakkoli spolu nesouvisející, jsou založeny na základní legendě, že naší Zemi kdysi obývali bytosti, které se oddávali černé magii a proto ztratily domovské právo a byly ze Země vyhnány. Žijí však mimo prostor a jsou kdykoli připraveny se naší Země opět zmocnit.“
Dle mne dostupných informací jsem si utvořil názor, že Lovecraftův Necronomicon, navzdory zdání, je fikcí. Ovšem zda-li Lovecraft nebyl inspirován, či dokonce pravý Necronomicon neznal (osobně si myslím, že ano - jak jsem naznačil již výše) je otázkou. Jsou známy i názory, že Lovecraft uměl sám Akášu číst a pokud je toto pravda, jsou další diskuse o Necronomiconu jako knize bezpředmětné. Ovšem já osobně si myslím, že analogie mezi pravými údaji a Lovecraftovou fikcí je natolik velká, že náhodu můžeme vyloučit. Tedy tvrdím, že Lovecraft Necronomicon znal a při psaní svých románů a povídek jen transponoval údaje do svých příběhů. Koneckonců byl členem Zlatého úsvitu (Golden Dawn) ve stejnou dobu jako Aleister Crowley a tak mohl mít k informacím tohoto druhu přístup. V podstatě šlo jen o hru, ne nepodobnou kauze Járy Cimrmana u nás. Koneckonců i on sám ve svých dopisech uvádí, že Necronomicon byl jeho vlastní nápad. Všechny údaje a data jenž Lovecraft ve svých dílech udával jsou fiktivní, ovšem inspirace H.P.Lovecrafta je pro nás stálou otázkou, již asi nikdy nedořešíme ...
Lovecraftův Necronomicon vyšel roku 1978 za pomoci Lovecraftova přítele Collina Wilsona, vychází údajně z Liber Logaeth, kterou z Enochiánského jazyka přeložil dr. John Dee.
Můžeme si ověřit, že před rokem 1978, nepadla o souvislostech Lovecrafta, Necronomiconu a Johna Dee sebemenší zmínka. K tomuto problému přispěl polský hermetik Rafal T. Prinke, který zveřejnil kompletní přehled všech děl J. Dee (viz sborník Logos 1/2 ročník 1999) a řekl: „Kniha je pečlivě vypracovaným vtipem, představující tzv. překlad Liber Logaeth“. Aleš Česal ve svém článku v Magazínu Záhad tvrdí: „Enochiánský jazyk, ze kterého ho údajně Dee přeložil, také nazývaný andělský, má mít své kořeny až v bájné Atlantidě. Ačkoliv je jazykem andělským, je to jazyk velmi zlověstný, což také napovídá charakteru Necronomiconu, neboť je to jazyk padlých andělů.“ Ovšem my víme, že jeho ůdajný atlantský původ je spíše fikcí a je nepravděpodobný, neboť Dee jej získal díky evokacím vyšších inteligencí a je považován za klíč k magickým evokacím. Je to jazyk nám nesrozumitelný a údajně v něm zaznívají drsné zvuky řeči předhistorických dob. Mohli bychom tento jazyk identifikovat jako „jazyk starých ras”. Připomíná jazyk starých grimoárů, ale přitom se v něm nevyskytují podivné jazykové útvary, které se v grimoárech vyskytují díky mutacím z řečtiny, hebrejštiny, perštiny, arabštiny a latiny, což naznačuje, že se mohlo jednat o „prajazyk”. Tento andělský jazyk hojně užíval i hermetický řád Zlatý Úsvit (Golden Dawn), který s Necronomiconem také souvisí (údajně se jím zabýval i Aleister Crowley). Liber Logaeth opravdu existuje. ale pozor na různé plagiáty a fiktivní dokumenty na internetu pyšnící se týmž názvem. Liber Logaeth nazvývaná také Kniha Enochova poprvé vyšla v roce 1583 a je součástí pětidílné části nazvané Mysteriorum Libri Quinque aneb pět knih mystických cvičení Dr. Johna Dee. Pátou knihou je právě ona nazvaná Liber V - svatá kniha Liber Logaeth. Tento text si můžete prohlédnout pod názvem Liber Mysteriorum, Sextus et Sanctus - kniha Enochova předaná Dr. Johnu Dee anděly. Dovolil bych si upozornit na fikce jenž se dovolují prohlašovat za Liber Logaeth, jenž jimi však nejsou. A že jich je na internetu dost, například na necronomicon.homestead.com.
V novele Hory šílenství je popsána civilizace, která se objevuje někde v éře dinosaurů a snad ještě dříve. Byli to velcí „Staří”, kteří připutovali z hvězd, když byla země ještě mladá. Jejich odpůrci, kteří je nakonec ze země vyhostili, byli nejstarší bytosti sídlící kdesi u hvězdy Betelgeuze. „Staré” utvořila jiná evoluce a jejich schopnosti byly takové, jaké tato planeta nikdy nezplodila. Byly to bytosti inteligentní, mající značnou sumu vědomostí. Je zde popsán mýtus o příchodu hvězdohlavých bytostí („Starých“) na dosud neživou zem. Tyto bytosti byly schopné překonat mezihvězdný prostor na svých blanitých křídlech. Dlouho žily pod mořem, budovaly fantastická města a sváděly strašlivé bitvy s bezejmennými protivníky pomocí složitých zařízení, využívajících neznámé energie. Jejich vědecké a technické poznání zjevně převyšovalo dnešní lidské. Tyto bytosti měly na jiných planetách projít stádiem technické civilizace, ale ustoupili od ní, když její účinky shledaly jako neuspokojivé.
Ve svých sídlech pod mořem stvořily pozemský život, nejprve proto, aby si zajistily potravu, a potom i k jiným účelům. Jejich dílem měly být i primitivní formy života nazývané „shoggotti”, kteří vykonávali otrocké práce. Část „Starých” později přesídlila na souš.Rozmnožovali se spórami jako kapraďorosty, ale pro jejich dlouhověkost toho ani nebylo potřeba. Potravu získávali jako rostliny z anorganických látek, ale nepohrdli ani živočišnou stravou. Autor nepřímo naznačuje, že předek dnešního člověka sloužil těmto dávným obyvatelům souše jako potrava či jako zábavný šašek.
Dále je popisována invaze tvorů plemena Cthulhu, které rozpoutalo obludnou válku se „Starými”.Když bylo toto nebezpečí zažehnáno, objevila se nová hrozba v podobě shoggotů, u nichž se vyvinula i jistá inteligence. „Staří” použili proti shoggotům zbraně molekulárního a atomového narušování (novela Hory šílenství byla napsány dlouho před objevem atomové bomby!!!).
Těžkostem však nebyl zdaleka konec, protože někdy během jurské doby „Staré” napadá další vesmírné plemeno Mi-Go,napůl houbovití, napůl korýšovití tvorové…pocházeli stejně jako bytosti plemena Cthulhu z nejzazšího vesmíru, neboť jejich struktura byla nevídaná, dokázali se spojovat a opět rozpojovat.
Co vedlo Lovecrafta k popisu tolika entit? Bylo to inspirován pravým Necronomiconem nebo to bylo jeho fikce?
Těžko říci, ale dle mých poznatků to byli reální tvorové, ovšem pokud je pravdou, že „staří” tvořili jednu z předlidských civilizací, jejich popisů asi mnoho nenajdeme. Už díky tomu, že byli natolik obávání, tak se jejich jména a ani reliéfy, fresky či jiné znázornění neobjevovali z obavy, aby jen pouhý obraz či slovo je nepřivolalo zpět.
Pokud ovšem pečlivě prostudujeme Lovecraftovu prózu můžeme několik popisů „Starých” najít:
„Měli soudkovité tělo, temně šedá tkáň tvrdá jako kůže, ale obdivuhodně pružná. Jejich tělo
vypadá jako soudek s pěti hranami. Z těchto hran vyrůstají
blanitá křídla, která se rozkládají jako vějíře. Nosnou konstrukci křídel tvoří žlázy s otvory na koncích, jsou světle šedé. Pokud jsou křídla rozvinutá,
můžeme shledat na okrajích jejich zoubkovanost. V nejsilnějším místě každé hrany jejich soudkovitého těla vyrůstá pět jejich ramen nebo tykadel, jsou
dlouhé necelý metr a každé tykadlo je zakončeno zašpičatělou štětkou.
Na vrcholku těla se nachází silná šíje, opět světle šedá, na ní je posazena nažloutlá pětiramenná hlava připomínající hvězdici. Velkou a vypouklou hlavu
pokrývají krátké a tuhé řasy nejrůznějších barev. Uprostřed se nachází spára, sloužící jako dýchací otvor. Z každého cípu hvězdíce vycházejí nažloutlé
žlázy, které jsou zakončeny kulovým výběžkem. Žlutá blána kryje sklovitou hmotu s červenou duhovkou - oko.
Z hlavy vyrůstá také pět delších červených trubiček, jejichž rozšířený konec je na okrajích poset ostrými bílými výrůstky, které připomínají zuby. Na spodní straně trupu se nachází nazelenalá hvězdice podobná té na vrchu. Z ní vyrůstají krátké pevné končetiny zakončené blanitým trojúhelníkem.“
Lovecraft naznačuje nesmírné (až miliony let!!!) stáří informací obsažených v Necronomiconu. To samozřejmě odporuje vědeckým poznatkům, ale na druhou stranu věda nemůže popřít a ani prokázat existenci předlidských vyspělých civilizací. Už jenom určení délky trvání délky lidského rodu je značně diskutabilní. To ovšem není předmětem mého bádání, mohu jen podotknout, že ani vědci samotní si díky některým objevům nejsou jisti (egyptská sfinga a rýhy od deště staré 10 000 let!!!) délkou trvání lidského života na Zemi.
Jak je vidno, informace týkající se nás samých jsou velmi omezené, což teprve informace o dobách předlidských. O Necronomiconu a entitách v něm popsaných můžeme říci jen, že to bylo kdysi dávno…
Nejmocnější magické znamení se dělá levou rukou.
Voor - je přirozeným a pravým symbolem „starých”. Učiňme jej pokaždé, budeme-li chtít zavolat ty, jež sídlí za prahem ...
Kish - překonává všechny dveře a otevírá brány vesmíru.
Koth - pečetí brány a hlídá stezky.
Znamení starých bohů - ochraňuje ty, kdo chtějí probudit (evokovat) síly noci a překonat hrozby a rozpory.
Poznámka: Znamení „Starých bohů” má ještě jednu podobu, v níž vyryté do šedého kamene Mnar slouží k zadržení moci „Nejstarších” na věčné časy.
Zde nabízím ukázku z jednoho z Lovecraftových nejznámější děl. Zde si můžeme prohlédnout, že H. P. Lovecraft býl mýtem Necronomiconu opravdu fascinován a „nacpal“ jej opravdu všude!
„Neměli jsme na mysli nejstaršího muže světa a ani posledního z Pánů na zemi, nebo snad to, že převážná část života přichází sama. Staří byli, Staří jsou a Staří budou. Ne v nám známých vesmírech, ale mezi nimi. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je brána. Yog-Sothoth je klíč a strážce brány. Minulost, současnost, budoucnost, všechno je jen jedno v Yog-Sothothovi. On ví, kde Staří z minulosti už jednou prorazili a kde prorazí znovu. On ví, kde pošlapali pole země, kde je pošlapávají a proč je nikdo nemůže zadržet. Jejich pach mohou lidé cítit velmi blízko, ale jejich podobu nemohou poznat, jsou chráněni v hrubých rysech, zplozeni pouze pro lidskou rasu. Je jich velmi mnoho, liší se velmi od fantomu člověka až k tvaru bez pohledu či pevné substance. Chodí nespatřeni a scházejí se v osamělých lesích, kde v dávných dobách byla vyřčena temná slova a kvíleny byly rituály. Vítr šeptal s jejich hlasy a Země šumí s jejich vědomím. Mají moc ohýbat lesy a drtit města, ale zatím nesmí udeřit. Kadaath zná jejich chladné pustošení, ale kdo zná Kadaath? Ledová poušť na jihu a potopené ostrovy v oceánu ukrývají kameny s jejich pečetí, ale kdo kdy viděl zamrzlá města nebo zapečetěnou věž porostlou chaluhami? Velký Cthulhu, jejich bratranec, ještě může málo vyzvědět. Iä! Shub-Niggurath! Jen ohavností je poznáme. Jejich ruka je v hrdle, ještě je nepoznáme, jejich obydlí je blízko vašeho prahu. Yog-Sothoth je klíč k bráně, kde se vesmíry potkávají. Člověk vládne tam, kde již jednou vládli. Ale již budou vládnout tam, kde nyní vládne člověk. Až v zimě bude léto a létě bude zima, zatím čekají trpělivě a mocně, aby zde mohli opět vládnout!“
Per Adonai, Adonai Jehova, Adoanai Sabaoth, Metraton on Agla Methon, Verbum Pythonicum, Mysterium Salmandrae, Cenrentus Sylvorum, Antra Gnomorum, Daemonia Coeli God, Almonsin, Gibor, Jehosua, Eram, Zarith Natnik, Veni. Veni. Veni. Yi – Nash – Yog – Sothoth – He – Lglb – Fo – Throdag.
Yah! Iä! Iä! Cthulhu fhtagn! Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgahnagl fhtagn.
| Vzestupný Uzel | Sestupný Uzel |
Y'ai'NG'Ngah Yog – Sothoth H'ee – L'geb F'ai throdog Uaaah! |
Ogthrodo A''F Geb' L – ee''H Yog – Sothoth 'Ngah 'NG' Ai'Y Zhro! |
Rejstřík všech pojmů a entit a postav vyskytujících se v Lovecraftově mýtu Cthulhu i Necronomiconu naleznete na stránce rejstříku.
Nedávno mne kontaktovalo slovenské nakladatelství CAD Press, v roce 1988 vydalo samizdatové vydání Lovecraftových povídek s názvem „Necronomicon ve slovenštině“.
H.P.Lovecraft • Zdroje • Je Necronomicon Lovecraftovým výmyslem? • Necronomicon a Dr.John Dee • Magická znamení • „Staří“ • Stáří Necronomiconu • Zaklínání, magická slova • Rejstřík entit
Použitá literatura a zdroje:
H. P. Lovecraft, Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Bezejmenné město, V horách šílenství
Aleš Česal, Necronomicon - Magazín Záhad
Úvod | Historie | Lovecraftův Necronomicon | Pravý Necronomicon | Praxe dle Necronomiconu | Souvislosti | Související texty a verse Necronomiconu
Zpět na hlavní stranu Codyho stránek
Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt