Tak trochu Beltaine 30. 12. 2002 - 3. 1. 2003

Účastníci

Araidna, Atalanté, Cody, Destine, Nataniel, Pavlínka, Olii, Kris, Tygr - Sal, Vyhozeney

Okolo 12:30 středa 30. 4. 2003 n. l . Beltaine, nádraží ČD, Malá Skála

Ta divná hvězda na obloze žhne, kytky smrděj, ptáci řvou, Destine přijíždí, támhle se někdo topí. Prostě idylka. Den jako stvořený ... pro co? Výbuch ... Ví Bůh. No co, nožky alou a jdeme nahoru. Pravda, možná jsem ne zcela obeznámil Des s převýšením a počtu vrstevnic uvedených na mapě vzhledem k jejich četnosti. Což se časem ukáže jako pravda a tím se náš postup značně zpomaluje. Jsme zatím jen dva, jdeme nahoru na Panenku, abychom to obsadili a shodili bágly. Neobeznámeného čtenáře tedy musím obeznámit, co znamená v tomto kontextu jít na Panenku. Ne, opravdu se nejedná o rituální zasvěcení rituální magie, jakési dívky zcela čisté, ani nejde sexuální obtěžování. Pravda je mnohem prostší. Jde o skalní kemp T.O. s názvem Panenka. Dovolím si zde poznámku, že kopec „komaťák“ zmiňovaný v komentářích o Klokočkách byl naprostá rovinka v porovnání s tímto stoupáním do téměř nebeských výšin. Dorazili jsme nahoru a nejbližších deset minut jsme bavili tím, že jsme okolo plivali krev a kousky plic na cíl. Po rekonvalescenci jsme se porozhlédli kolem a pomalu se směrovali dolů naproti dalším zoufalcům.

Dalším z těchto zoufalců byl Tygr, přijel něco málo před třetí s holí a beznadějně skvělými oříškomandlemi v jogurtu. Jali jsme se je přemísťovati a to velmi urychleně do zcela jiných prostor nám více bližších, jímž pro začátek byly naše dutiny ústní a zbytek trávícího traktu. Další kdo přijel byl Vyhozeney a pak už to šlo jako na drátku. Olii a Kris a následně Atalanté. Po krátké poradě štábu jsme se rozhodli pro urychlený přesun do přilehlé (ovšem ne zcela přilehlé) hospůdky mnou oblíbené velmi. Jo, já to říkal, v hospodě je líp než na světě. Poněkud mne překvapil Salův Apetit, kdy pan Vrchní nestačil nosit různé sladkosti a dobrosti. No, myslím, že kdyby se hodně snažil, mohl by mne dohnat. O půl šesté přijela Arai. Dovolil bych si zde reprodukovat její komentář cesty, jenž mi byl zaslán během našeho čekání ...

KURNIK TEN VLAK MA SNAD ORGASMUS
CUKA SEBOU TAK,
ZE ME KNIZKA VYPADAVA Z RUKY
A KOLENA MAM OTLUCENY O TEN RADOBY STOLEK

Následoval opětovný výstup na horu Ararat, básnicky řečeno. No, potu bylo tolik, že bychom mohli celé léto zalévat květinový záhonek na Sahaře. Nějaká plíce navíc by se taky hodila. Nicméně po zhruba 45 minutách jsme dorazili nahoru. Ehm ... není to krásná představa 45 minut stoupat v dusném horku do kopce? Nahoře to ovšem již byla jiná, skalní město myslím nadchlo všechny bez rozdílu (aspoň žiju v té představě). Na Panence jsme se složili a po opětné kompletaci všech částí jsme vyrazili do terénu pod heslem: Dřevo na dřevo! Což se později ukázalo jako velmi dobrý nápad, k čemuž se ještě dostanu. Pak chtěje mít efektivní počátek ohňové šílenství, jsme se jali vyrábět pochodeň. Bylo to hezká pochodeň velká, rozštípnutá, neuzavřená a nefunkční. Ale hlavně že byla. To, že od níc nic nechytlo a že z ni všechno vypadávalo, byl jen efekt na kráse. Rozdělal se oheň, proboha proč? Uhasil se oheň (pozdější myšlenky: „Proboha, proč?“). A to vše proto, že jsem šli pryč. Již se schylovalo k západu slunce, jenž byl nevidět celkem dobře. Ono se nám totiž zatáhlo! A to tak, že dost. Pravda tu vichřici jsem přivolávat nemusel a ten vítr jsem si také mohl odpustit, ale vždyť přece Hanbych Gwell Calanmai A Phob A DDathlod Fo. Voda. Všude voda. Nahoře voda, Dole voda. Napravo voda. A, světe div se, nalevo také voda. Voda všude kam se podíváš, dokonce i ve vodě voda: HmHmHm mrkev v zimě. Oheň, oheň je přítel, oheň je kamarád. No, já myslím, že jsme noc filipo-jakubskou prožili velmi krásně. Hořely buřtíky, hořely klacky a klády. Sušily se taktéž věci. Není krásnějšího zakončení tohoto dne. Jo to je fakt, Atalanté měla namočeno téměř vše a tak pobíhala jen zahalena do deky. Také jsme vzpomněli na sekci 1 na Závisti a zaslali jim resp. Sunmoon pozdravnou SMS. Bez odpovědi, nu asi také zmokli a mobily nebyly vytaženy. Jak krásně by to skončilo. Ale neskončilo, he ... tak nějak jsme zjistili, že k nám má dorazit ještě Nathaniel a Pavlínka, he skoro jsem vypnul mobil, he ... oni zmokli víc než my, he. Škodolibost je špatná vlastnost. Fůůůůůůůůůůj! Taky se mi to vrátilo. Samotný Adonai stál při nich. „Poslouchaj, Cody, voni jim popíšou cestu a protože to tady znaj nejlíp půjdou jim naproti, rozuměj?“. Cože? Tak tohle je krutý omyl, který se jistě brzy vysvětlí ... nevysvětlil, natož brzy. Takže vzaje baterku, Atalanté včetně meče a deky jsme vyrazili. Uznávám, že byste našli i praktičtější příslušenství než Atalanté v dece a mečem, s nímž nebyla zrovna nejbezpečnější, ovšem zato jsme byli styloví. To zajisté dva nalezenci ocenili poté co jsem jim posvítil do očí baterkou a optal se „Ahoj, vy jste nějak mokří?“ ¨Cesta zpět proběhla bez zvláštních extempore. Tak tedy proběhl Beltaine.

Okolo 8:00 čtvrtek 1. 5. 2003 n. l. Svátek práce, Panenka

Cože, už zas? Oko, aha! Oko vidí. Oko č.2 ~ oko mailfunction - system halted - press any key to continue ... ~. Tak tu máme nový den uáááááááááá. Ha Ivan, nečekán nezván, vzbuzen právě tak, aby viděl odcházeti Nathaniela a jeho drahou polovičku, či jinou jeho část. Snídaně se rovnala maně a oheň byl božský. Doslova. Dnešního rána nás opouštěla Arai a Vyhozeney, zčásti kvůli Smetákovi a zčásti kvůli něčemu sprostému, školou jenž nazvati můžeme. Doprovodili jsme je tedy dolů na vlak a vyrazili vstříc dobrodružství - nejdříve na vyhlídku u Pantheonu. Cesta probíhala velmi vesele vždyť témata jako Moučkovy knihy, Sefer Jecira, Zohar, špinavá auta, houpací most, anarchisti, socialisti a nanuky jsou vynikající k rozhovoru natolik erudované společnosti jakou jsme bezesporu byli. Na vyhlídce se rozhořela ohnivá diskuze zda-li by, zcela hypoteticky, osoba rozeběhnuvšíse a skočíce z vyhlídky, měla šanci doskočit do řeky. Samozřejmě, každému musela za pomocí derivací, oboru komplexních čísel, fraktálů a jiných sprostot dojít, že ne! Nicméně vyskytly se i názory protichůdné, ale ty nejsou relevantní - to je přece blbost. Následná návštěva hradního komplexu Pantheon - Vranov byla velmi poučná, včetně projití bránou smrti až ke studánce splněných přání. Následné stoupaní bychom mohli připodobnit k průběhu sinusoidy.

S Oliim nás společně velmi překvapila absence ještě před rokem velmi slušně fungující hospůdky u Frýdštejna. Další věcí jenž nás velmi iritovala byla cedule u hradu. Vstupné 40,- Kč - Vstup na vlastní nebezpečí. Na tom jsme se shodli všichni, že šlo o vrchol drzosti, chtít vstupné a navíc tak vysoké, za hrad, kde jste se teoreticky mohli zabít a přitom by jste za to mohli jen vy sami. Tak jsme protestně šli okolo a hrad vůbec nenavštívili. Poté nás čekal už jen návrat zpět okolo tibetských dog, koně a galerie. Ovšem na nádraží se nám (Tygříkovi - Salovi) stala jedna nepříjemná věc. Už jen tím, že o tom píšu se vystavuji nebezpečí zkrácení mého života na velmi krátkou dobu, jejíž délka bude ovlivněna termínem kdy mně Sal opět uvidí:-)) Zkrátka a dobře, jal se na nádražní lavičce do přerovnávání proviantu a následného naplnění prázdných lahví vodou. Taška spadla.

Olii: Sašo, něco tam vytéká ...
Olii: Hodně tam vytéká ...
Olii + Cody + Sal: Medovina!

Tak a bylo to. Nahoru jsme šli o něco lehčí. Odpoledne se konaly zápasy řecko - česko - hebrejsko - římské na přilehlém plácku. Vše bylo naprosto bezpečné. Maximálně jsme mohli spadnout ze skály. Večer jsme šli na západ slunce, který byl podstatně viditelnější než včera. Hrálo se na kytaru, povídalo a povídalo až do úplného usnutí.

Okolo 9:00 pátek 2. 5. 2003 n. l. Panenka

Další den, krásné probuzení, skoro by to i vypadalo na hezký den. Dokonce i tak začal, snídaně, hermelín ... mňam a ještě ke všemu bojová jednotka pod názvem Tygr Turbo Star, se jala sestupovat z výšin dolů, na Malou Skalou, za koupelí, nákupem a dalšími jinými věcmi. Aspoň byl klid. Chvilku. My ostatní jsme si užívali klidu a relaxovali. Oheň hořel. Kytara hrála. Kytky voněly. Pohoda.

Po slabých 2 - 3 hodinách se naše předsunutá jednotka navrátila. Dokonce se vším, co jsme chtěli. Neuvěřitelné. Začalo se vařit. A to těstoviny. Ujmul se toho. Mistr kuchař Tygr Tygrovitá i ostatní. V mezičase si Sal vytáhl jednou Goauldí klíšťátko z bříška Atalanté, pravda tvrdila, že je tam jen tak pro krásu, ale zhodnocení situace (pro klíště nebylo Atalanté vidět) jsme Sala plně podpořili. Oběd byl mňam vynikající. Moje vampýrická aklimatizace se tímto dostala na vrchol a zjistil jsem, že mi česnek nějak přestává vadit. Ještě nějak domáknout svěcenou vodu a kůl do srdce. Odpoledne naše pánská sekce z bezpečnostních důvodů se rozhodla opustit tato místa, neboť se schylovalo k sabatu a hrozilo akutní nebezpečí újmy a dohodli jsme se, že rychlá dematerializace před letícím mečem, kládou, skálo či jinými podobnými předměty by byla příliš náročná, tedy jsme odešli dobrovolně. Naše výprava spočívala v návštěvě míst jako Kalich, Pánovo pole, skalní bludiště a ve finále ... občerstvení v Besedicích. Skály na nás všechny měly velmi povzbuzující dojem, dokonce nás to vedlo k výtvarnému umění na bázi Hórova oka, Ankhu a jiných velmi zajímavých věcí. Výhled na klokočské skály byl také velmi inspirující. Neméně inspirující bylo posezení a velmi příjemná diskuze se 4 zlatými bažanty rasově velmi různorodými. Blížil se čas našeho odchodu a rozhodli jsme se vrátit druhou stranou a zdržeti se na vyhlídce. Pohled velmi krásný byl malilililililililililililililililililililinko rušen řevem hodným stáda několika miliard Turů kombinovaný s letkou F-16 a padajícím skalním masívem podbarvený salvou z houfnic. Po krátké úvaze jsme zjistili, že se jedná o naše milé dámy, jenž propadly v hru. Poté co jsme se vrátili, jsme zjistili, že šlo karikaturu hry zvané Baseball (no možná to byl i Kriket, kdo ví?). Pravidla, kdy jej hráli naše krásné děvy pouze ve třech, zůstanou patrně velkou záhadou, stejně jako Cheopsova pyramida a další divy světa. Coby hraví tvorové jsme se přidali. Poté co byli pravidla velmi různě šmodrchána, jsme se rozhodli prohrát, neboť vzhledem k pokročilé hodině, náladě našich dam i velikosti pseudobaseballové pálky se to jevilo jako nejmoudřejší řešení. Po krátké chvilce vše opadlo, došli jsem opět na dřevo a rozhodli se jít podívat na západ slunce. Jediný kdo nám chyběl byl (světe div se) Atalanté. Ačkoliv jsem ji byl hledat, nenašel jsem ji (jak jsem později zjistil, byla asi 20 metrů ode mne:->>). Po návratu z vyhlídky nás čekalo nemilo-nemilé překvapení. Nějací divní divňáci jenž kritikou nešetřili a prudíc posedávali kousek od kempu. Tvářili nesmírně naštvaně, že bylo obsazeno. Och má škodolibá duše zaplesala. Byli protivní jak tchýnin jazyk sekaný na plátky. Tak jsem překonal průvodní odpor k těmto podřadným entitám, jal se jim vysvětlit, kam mají jít, kde by mohlo být volno. Hlavně ať se jich zbavíme. Již jsem nechtěl opakovat kauzu Im, neboť v tomto případě by byli asi rituálně obětování, spáleni, podupání, shozeni a zapomenuti. S Oliim a Salem jsem je šel vyprovodit a při zpáteční cestě jsme šli hledat Atalanté. Po nějaké chvíli jsme zjistili, že je již na kempu a tak se nám všem ulevilo. Večer byl velice zajímavý, už jenom tím, že nás (Oliiho) krásně začalo poslouchat počasí.

Okolo 9:00 sobota 3. 5. 2003 n. l. Panenka

Jejda, ono nám zapršelo. Jejda ono nám i něco zmoklo. Ups. Bylo nutné kouzlo sušárum wohňárum fofrcuk. To se povedlo, ale i tak byli na další lov do vesnice vysláni Kris s Oliim. Jejich rekordní návrat byl oceněn, nicméně zůstává faktem, že Kris nevypadala, že příliš oceňuje rychlý postup a výstup nahoru. Po obědě na všechna padla lenora. Mrtfoly. Nu což, nechali jsme je spáti a vydali jsme se s Oliim nalovit pár smrtelníků. Musím uznat, že pohled na dva lidi, co běhají mezi skalami s mečem, mačetou a cca 30 cm nožem musel být velmi přínosný. Dokonce se nám podařilo vyděsit pár Harrantů z Afterspoon and Withoutsatelites. Jak krásný pocit:-)) Po návratu jsme se zapojili do všeobecné relaxace a já jsem se bavil výrobou oltářního pultíku. Velmi magické. Kvant Lat. Následně jsme se všichni vypravili do občerstvení v Besedicích na doplnění zásob nutných k obalení nervů a všech nervových výběžků tukovými polštáři. Cestou tam nás namíchli jistí nejmenovaní pořadatelé čehosi odporně sportovního a tak jsme započali diverzní akci s krycím názvem "Kdo zabloudí lépe". Po dokončení nákupu proviantu jsme dokončili naší diverzní akci nepokrytě aktivním přínosem k teorii tzv. Chaos Magick. O zakončení se postaral malý pentagramový rituál. Návrat vpravdě triumfální. Večer byl skvělý i tak, klíč ke všemu byl Klíč. Dokonce jsme provedli noční vycházku na vyhlídky, která byla velmi přínosná jak pro nás, tak pro strašidla. Spánek vše utišil ...

Okolo 8:00 neděle 3. 5. 2003 n. l. Panenka

To jsme fakt už jenom balili a ftipkovali a loučili a fotili a trochu odcházeli ...

Chtěl bych touto cestou Atalanté (a nejen jí), že fotila a doručila následně fotky mé osobě a já jsem je mohl za pomocí Johnyka (taktéž děkuji) oscanovat.

Pošlete vzkaz: