„Klokočky” 2003 30. 5. - 1. 6. 2003

Účastníci

Atalanté, Cody, Dave, Destine, Elja, Andy, Fizi, Olii, Tom McMillan, Kris, Tygr

Chcete slyšet pohádku??? Chcete slyšet pohádku??? Chcete slyšet pohádku??? ...

Pátek 30. 5. 2003, 16:20, nádraží ČD Turnov

Týnom, tánom padám z vlaku rychle jen, abych už byl pryč z té kovové bestie. Přemýšleli jste někdy o analogii apokalypsy a rychle jedoucího, reznoucího, klepajícího se objektu na kolejích pod patronací ČD, velmi obstojně imitující „máslostroj“ a drze zvaný vlakem? No, po této akademické rozmluvě se mnou samým jsem odhodlaně kráčel po nádraží. Jakmile má oka shlédla velký meč a malého cosi sedícího v poloze knock out, můj bystrý intelekt hbitě odhalil Atalanté. Podaje mi meč místo ruky (naštěstí zabalený v kůži - nevypadala jako lidská) jsem odkráčel přivítati se s Oliim. Následně jsme odešli ku setkání se Salem. Po krátkém přivítání následovalo srdcervoucí (doslova) přivítání Sala a Atalanté. Tak takhle si představuji jak to vypadalo v Sodomě. No, naštěstí jsme měli s Oliim jinou práci, než sledovat apokalyptické vize Atalanté ohledně jejího baťohu. Navštívili jsme přilehlý sklípek, jenž nám byl nápomocen při opětovné návštěvě Modrého Portugala na našem srazu. Vyrazili jsem konečně na cestu. My tři a bubák Atalanté. Zcela takticky a sofistikovaně vybrala cestu tak, aby byla cca 50 - 100 - 150 - 1000 - 3000 metrů za námi, patrně nám chtěla krýt záda. My to zcela neidentifikovali jako tento skvělý obranný manévr a dokonce jsme snad mysleli, že jako nechce trávit svoji pozemskou existenci v naší okouzlující společnosti. Dokonce jsme, my hlupáci, na ni čekali a vyslali (za pomocí divinačně-magického systému rozhodování) Sašu na smrt - respektive Atalanté:-)) Nicméně po menším extempore se stromem třešní, provazem volně pohybujícím se s účelem zachycení třešňovětve a současném afektovaném jednání místního majitele tohoto stromu, jsme dorazili na camp. Jakmile jsme dorazili, zjistil jsem, že tam kdosi má baťohy, obhlédl jsem situaci a ačkoliv mi byla karimatka povědomá, nedocenil jsem tuto situaci a přemístili jsme se na jiný camp.Tam jsem se rekonvalescencovali a v tu chvíli to přišlo. Spontánní materializace chobotnice v dresu Detroits Penguins by mne překvapilo méně než zjevení Fizi a Davida (to totiž byly jejich baťohy na našem domovském campu!!!). Takže jsme se přivítali a šli na dřevo. Po nějaké době - cca v 22:00 dorazila i Destine s Tinkou a ve finále za chvíli i MacMillan s Andy. Poté jsme s nimi dorazili na camp a užívali si pohody a Modrého Portugala. Následovala akce na kterou asi nezapomenu. Myslím, že by se tato záležitost dala také nazvat Roll Away. V tom to případě Downhill. No, v krátkosti a bez příkras se pokusím rekonstruovat dialogy i následné myšlenky:

... po krátkém provokačním rozhovoru ...

Cody: Tak mě za jako shodíš ze skály?
Destine: Jasně!
McMillan: To neuděláš!
Destine: Pche.
~následovalo krátké přetahování s Destine a následný pád !!! :-((
Myšlenkové pochody:
- první sekundy: ... to se někde chytím ...
- další sekundy: ... možná ne? ...
- v letu: ... a do prdele ...
- v pádu: ... bolí mě něco? ...
- po dopadu: ... to jsem fakt živej? ...
- po dopadu a zjištění situace: ... JÁ JI ZABIJU!!! ...

Zkrátka a dobře, asi 3 metry jsme jeli po srázu, který měl sklon asi 45° (minimálně) a pak jsme se odrazili a letěli vzduchem asi další 3 metry. Já jsem dopadl asi půl metru od hezkého ostrého kamene:-// Fakt jsem tohle rozdejchával si hodinu, ale pak jsme se tomu všichni společně zasmáli:-)) No někteří průběhem noci odpadávali a tak do rána (4:00) vydrželi jen Ti nejlepší. prostě elita a zdravé jádro:-)) Šli jsme se podívat na východ a zatmění slunce, o kterém jsem se shodli, že stejně nebude vidět a tak jsme po čtvrté hodině ranní uložili ke spánku.

Sobota ráno 31. 5. 2003, Klokočské skály, camp

Sobotní ráno bylo pro mne ve znamení hledání. Při pádu předchozího večera jsem totiž ztratil nůž, baterku a ladičku a nehodlal jsem se s její ztrátou smířit. Jak jsem řekl, tak jsem i učinil, po krátkém hledání jsem vše nalezl a jal se užívati krásného jitra. Pravda, ostatní si příliš neuvědomovali krás tohoto rána a čas mé aktivity (7:00) se jim také nepozdával, ale nakonec mne ani nezabili. I McMillanův cit pro dlouhé vstávání mne po několika připomínkách akceptoval.

Kauza Elja. Shodli jsme se, že se nám nikomu nechce do Turnova pěšky naproti Elje a navíc Tomovi autem také ne. Tak jsme se rozhodli, že jí to vysvětlíme a když už tu jednou byla, musí trefit. Chybná dedukce, nejdříve jí to Fizi vysvětlila, a to velmi dobře, vypadalo to, že Elja dorazí sama. Chyba lávky, mostního pilíře i mostu v San Francisku. Po krátké chvíli prostě Elja oznámila Macovi, že netrefí a že tedy musíme pro ni dojet autem. No, nedalo se nic dělat, rozhodli jsme vyrazit. Zatím skupinka v osazeni Andy, Dave a Fizi psychicky nevydrželi čekání a vyrazili napřed. Atalanté pak naprosto neočekávaně odhodila balistickou křivkou botu Sašovi směrem dolů. On pak naprosto očekávaně sdělil, že mu má pro ni dojít. Že se tak stane bylo jasné, ale způsob a provedení nás velmi překvapilo.

Začalo to tím, že Atalanté hledala cestu dolů, no ona tedy spíš hledala cestu zpět ze skalního okna na camp. Tam jsem jí pomohl a čekal na skalní římse, až přejde do campu. Ale to ne. Ona vždycky musí mít něco extra. Ze zuřivým pokřikem hořící amazonky se vrhla - bohužel nemohu říci po hlavě, nýbrž po hýždích -  do zuřivého hledání Sašovy boty a to směrem vertikálním. Tento směr se jevil velmi nadějným, vždyť v letu s sebou vzala i kládu, jenž v letu prohlédla, zda u sebe neukrývá Sašovu botu. I v 4 metrovém pádu se snažila jekotem hodným 1000-hlavého kmene Hurónů vylekat okolní přírodu, aby vydala Sašovu botu. Tento poslední faktor patrně okolní prostředí vyděsil natolik, že tuto inkriminovanou botu materializoval vedle Atalanté, která mezitím prováděla zaříkání formou slovního „Moje páteř, moje páteř.“. Naštěstí se tato prosba k bohům ukázala jako lichá a tak jsme mohli i notně začerněnou Atalanté (patrně bojový make up) vytáhnout nahoru. Posléze jsme ji odlifrovali autem s Macem k jezu, kde byla řádně umyta a vydrhnuta. Zbytek ostatních, tedy Kris, Olii a já jsme se vydali přes Rotštejn do přilehlé restauarace. Rotštejn byl otevřen a milá průvodkyně provedla ještě příjemnější výklad a tak jsme po tomto výkladu plni zážitků seběhli do již jmenované hospůdky. Tam jsme byli osvěženi po všech stránkách. Cesta zpátky byla velmi rychlá a na campu jsme čekali na ostatní. Poslední co nás dnes čekalo byla návštěva svatyní i ta proběhla bez větších problémů a tak jsme vyrazili. Postojna, Klaustrtester a Indiánská, posléze Průhrabovka. Vše proběhlo bez větších problémů a tak jsme poté vyrazili zpět, když mezitím malinko poprchávalo. Večer byl ve znamení relaxace a příběhu jenž stojí za zveřejnění.

Všechna jména zde použitá jsou hypotetická a nemají sebemenší souvislost s živými osobami. Tedy je jejich souvislost čistě náhodná.

V podstatě šlo to, že hlavní hrdinka Božka Mařka Červená Hermetická procházela nejrůznějšími příběhy, jež byly spojeny společnou myšlenkou sexuálně chlípného otce Weseleeho Yosepha Prasáka, jejím zachráncem rytířem Jedi, jenž byl v kápi a s mečem bez dalšího oblečení identifikován jak Docteur Calwach. Příhody byly natolik krásné a různorodé a jejich kouzlo tkvělo právě v tomto okamžiku, že jejich další zveřejnění by bylo jejich znásilněním. Proto se již k tomuto tématu nebudu zmiňovat. Ještě před touto akcí jsem seznamoval laickou veřejnost s mytologií a hlavními postavami jako Enlil, Ninlil, Enki a ostaní. Všechny je zaujmula hlavně sexuálně-feministická číst příběhu. Další faktor, který nás zaujmul byla věta, která určovala rychlost démona: „... byl velice rychlý, protože měr čtyři páry křídel ...“. Celkově jsme poté obětovali několik sušenek a čokolád několika bohům a pokračovali vypitím nádherného moku z provozovny Božkov. Usínali jsme asi hodinu až dvě po půlnoci.

Neděle 9:30 1. 6. 2003, Klokočské skály, camp

Celé ráno se odehrávalo v duchu balení a odcházení a jiných nesmyslů. Vzhledem k tomu, že každý odjížděl jinak nejdříve odjížděla sekce motorizovaná Tom, Andy a Elja. Následoval Dave a Fizi. Poté Olii a Kris a my zbytek se krásně flákal. Vyráželi jsme až po půl druhé a to rovnou k jezu v Dolánkách, tady jsme jen tak leželi a flákali se ještě víc. Původně z důvodu účasti na koncertu Fleretu v Turnově, ale to nevyšlo. Další co nevyšlo byl odjezd vlaku v 17:39. Tak jsme doprovodili Sala a Atalanté do Turnova, také Des na stopa a odjeli až vlakem v 18:50:-))

Chtěl bych touto cestou poděkovat Andy a i jiným, že fotili a zajistili doručení oscanovaných fotek kumé maličkosti. Obzvláště v tomto směru děkuji Tomovi, který navzdory fatální situaci je stále superlativně disponován a doručil je Daveovi, protože tolikvolnýho místa jsem na serveru neměl:-(. Také děkuji za čaje a brambory Salovi a pomocníkovi jeho duše Oliimu.

POZNÁMKA:
Ten pád Atalanté se neobešel bez následků - bohužel. Byla z toho důvodu nějaký čas hospitalizována na lůžkovém oddělení chirurgie v nemocnici v Turnově. Zlomený bederní obratel byl toho důvodem. Pak nám chodila jako želvička s krunýřem. Doufejme, že to je poslední důsledek našeho pobytu v Klokočkách.

POZNÁMKA č. II:
Vybral jsem jen některé fotografie z naprosto kolosálního množství (cca 90 MB) fotografií. Kdo má zájem shlédnout full verzi i s nějakým videem (3 ukázky) podívejte se na http://dave.jikos.cz/fotky/klokocky3.