Houska 19. - 20. 7. 2003

Účastníci

Andulka, Araidna, Athame, Cody, Destine, Druid, Jěštěrka, Kris, Olii, Tygr, Vyhozeney

Sobota 19. 7. 2003

Konečně po dlouhé době jsem se mohl vrátit na Housku. Loni bohové postihli nepřízní naše plány, respektive pozvaní, žili v představě, že když je poněkud vlhko hrad Houska bude pod vodou. Většina hradů se stavěla na kopci a i tento nebyl výjimkou. První dorazil na místo Sal, který nám to neopomněl sdělit několikrát za sebou. Já, Olii a Kris jsme mezitím dorazili vlakem do vesničky Okna a vyrazili pěšky na Housku. Cesta byla úmorná, vedro odporné, cesta kupodivu blátivá a vlhká a co horšího - cestou nás otravoval hnusný, lítací, tupý a nesnesitelný hmyz. Já jsem měl jakýsi rituál na potlačení počtu hmyzu na mé pokožce. Počkal jsem až usedne poté prudkým pohybem horních končetin (pravé či levé, dle pozice objektu) ukončil jejich hmotnou existence na tomto bídném světě. Následovala věta „Já jsem ti to říkal.“ - dílo bylo dokonáno. Cestou ještě Kris stačila nabrat něco bahna do svých sandál jištěných ještě bahenní slupkou mezi placem a sousedním prstem. Zjistili jsme po nějakém čase, že jdeme nějakou divnou cestou, turistickou značku barvy zelené jsme již nějakou dobu nepotkali. Naštěstí jsme narazili na silnici a vydali se jedním směrem, jenž jsme pokládali za správný. Chyba. Dali jsme hlavy dohromady a když jsme zjistili, že na tom místě to máme 13 km do Mšena, 7 do Doks a 2 do Žďáru, usoudili jsme, že náš směr nebyl optimální. Vrátili jsme se a od té doby jsme již šli správným směrem. Další krizová situace nastala poté, co jsme po nějakých 5 km dorazili před restauraci, kde se na nás již z dálky smálo „G“. Poté co jsme dorazili blíž jsme zjistili, že se nesmálo, ale posmívalo. Restaurace byla uzavřena. Naštěstí jsme za krátkou chvíli potkali rybník a osvěžili se. Následoval finální výstup na hrad. Ačkoliv ve stínu, postupovali jsme velmi pomalu. Cesta byla náročná, ale následně jsme překonali i toto. Na hradě samotném byl jakýsi historický podaný trh, údajně ve stylu gotiky. Pozitivní byly některé stánky pánů zbrojířů, ale i střelba lukem. Nejpůsobivější pro nás byla přítomnost hudební skupiny Řemdich, jejichž hudba doprovázela každou prohlídku. U brány jsme se potkali se Salem a ukotvili se ve stínu pod plachtou. Zde jsem se najedli a osvěžili pivním mokem. Odpoledne jsme čekali na ostatní a krátili čas porůznu diskuzemi, procházkami okolo a celkovou rekonvalescencí. Po čase dorazila Ještěrka, se kterou jsme se seznámili a viděli ji zde poprvé. Překvapením (a to velmi příjemným) bylo, že dorazili i Druid a Athame, jediní kteří z torza „ikskamakije“ byli ochotni přijet. Posléze jsme analyzovali i tzv. díru do pekel (což byla díra nedaleko hradu s prvky uměleho opracování) a usoudili jsme, že:

a. je zasypaná

b. sloužila jako sklep (tvrdil jsem já)

c. byla torzem - základem jakési strážní věžičky (tvrdil Sal)

d. mohla být částí kultovního místa (jak naznačoval její kulatý tvar)

Večer dorazil zbytek tedy Arai, Vyhozeney, Des a Andulka. To jsme již očekávali noční prohlídku, na kterou jsme se těšili. Mezitím jsem odpoledne dohodl spaní uvnitř hradu a to přímo v hradní kapli. Kastelán byl člověk vstřícný a nebyl to problém.

Dovolil bych si ještě upozornit na malé extempore s jistou paní důchodkyní, jenž měla problémy s naši, dle jejích slov nedostatečnou útratou, naším umístěním i možností příchodu hygienické kontroly na posouzení stavu stolů, jenž měla pod osobní patronací. Usoudili jsme, že hrad Houska má opravdu strašidlo a ne nikterak nepřirozené a nehmotné.

Večerní prohlídka byla předznamenána našimi procházkami po okolí hradu. Samotná prohlídka začala velmi působivě, několika písněmi z repertoáru výše jmenované kapely. Zahráli 4 písně (česká, německý Tod Tanz, maďarská a pak ještě jedna na kterou si nevzpomínám), jenž měli v onom prostředí opravdu úchvatný dopad (alespoň na mne). Napadlo mne jediné slovo Tifereth.

Samotná prohlídka byla velmi účelově zabarvená, obrácená na uměle vytvářený kult tajemné Housky. Nicméně kastelán je člověk, jenž ví o hradu hodně a prozrazoval jen nutné. Arai s Pavlem byli s prohlídkou nespokojení více než ostatní a tak se možná s jejich názory ještě setkáme. Doufám, totiž že na tento článek budou reagovat a dozvíme se tak věcnou kritiku.

Následoval večer, jenž byl ve znamení klidu a užívání si atmosféry hradu. Jen malá poznámka, ptal jsem se kastelána, co si on osobně myslí o jevech na Housce, odpovědí mi byla věta: „Jste na nejlepším místě.“ Mimo jiné byla zajímává i výzdoba patrně jeho soukromé místností, kde bylo možné zahlédnout jak runy i Ankh. Večer pokročil tak po určité době jsme se uložili ke spánku.

Neděle 20. 7. 2003

Ráno mne uchvátil pohled, kdy po probuzení (slunce bylo velmi nízko nad obzorem) skrz vrchol gotických oken v kapli prosvítalo ranní rudé slunce a vykreslovalo magickým odstínem krásné obrazce na freskách kaple. Ohledně výzdoby kaple,a mých vývodech a teoriích se zde rozepisovat nebudu, více najdete na mých stránkách o Housce. Ráno jsme něco málo pojedli a vydali se opět na cestu domů. Cesta to byla náročná, horká a dlouhá. Zakončili jsme ji samozřejmě návštěvou osvěžovacího zařízení v Oknech. Velmi znaveni jsme dorazili na nádraží, odkud nás vlak odvážel domů ...

Děkuji za poskytnutí fotografií Athame.

Pošlete vzkaz: